Jak restartovat energetiku

Česko ví, že musí modernizovat výrobu energie. Zamrzlo však u toho, jak vyřešit minulost.

Stát hledá cesty, jak dál podporovat rozvoj zelených zdrojů energie. Na tom, že je třeba postupně opustit výrobu elektřiny ze špinavých zdrojů, tedy hlavně uhelných elektráren, a nahradit je ve větší míře bezemisními zdroji, se nyní shodují téměř všichni klíčoví hráči. A díky stále zelenějším požadavkům, které zaznívají z evropských struktur, by na tento přerod mělo mít Česko dostatek peněz.

Poslanci dostanou zanedlouho na stůl vládní materiál, který by k restartu rozvoje zelených zdrojů měl přispět. A spolu s tím se vypořádat s důsledky nevydařeného solárního boomu z let 2009 a 2010, na který Češi dodnes doplácejí desítky miliard ročně v cenách elektřiny i ze svých daní.

Zdrojů, které by se daly na nové fotovoltaické a větrné elektrárny použít, je přitom několik – od výnosů z prodeje emisních povolenek přes vznikající Modernizační fond a peníze pro „uhelné“regiony až po nový Národní plán obnovy. V posledním případě jde o evropské peníze, které mají pomoci překonat ekonomické následky pandemie koronaviru. Podle Komory OZE může jít v letech 2021 až 2030 dohromady až o půl bilionu korun.

„Stát by se měl primárně zaměřit na malé a středně velké zdroje,“říká předseda Komory OZE Štěpán Chalupa. Je to v souladu s evropským trendem decentralizace energetiky, která počítá s přesunem výrobních zdrojů blíže ke spotřebě. Tedy se vznikem solárních panelů na rodinných domech či firmách nebo s obecními větrníky na poli kousek za vesnicí. To vše na úkor klasických velkých elektráren.

Šéf Solární asociace Jan Krčmář se však domnívá, že jen panely na střechách nestačí, chce-li Česko plnit evropské cíle pro čistou energii. Ty se totiž zřejmě ještě zpřísní.

Umístit panely na tisíce střech rodinných domků podle něj navíc vyjde výrazněji dráž než vybudovat několik větších solárních parků třeba v bývalých průmyslových areálech, na brownfieldech.

Jde také o formu podpory. Zatímco dříve se stavělo hlavně na úředně stanoveném výkupním tarifu, nyní stát tvoří finanční podporu především na investičních dotacích tím, že se bude zčásti podílet na výdajích za výstavbu.

„Provozní podpora je teď na chodbách ministerstva průmyslu pomalu sprostý výraz,“říká mimo záznam člověk, který se v oboru dlouho pohybuje.

V návrhu aktuální novely se to projevilo tím, že solární elektrárny na rozdíl od jiných obnovitelných zdrojů nebudou moci o budoucí podporu soutěžit v aukcích. Určitá garance – která, jak ukazují příklady z Německa, nemusí být o moc vyšší než aktuální tržní ceny elektřiny – by přitom dala investorům i bankám jistotu.

„V sektoru panuje velká nejistota. Všechny transakce se zastavily, jsou problémy s refinancováním. Nové projekty jsou u ledu, protože nikdo neví, s čím bude moci do budoucna počítat,“uvádí Krčmář.

Soláry jsou nejlevnější

Banky navíc podle něj mnohem raději vidí provozní podporu, což znamená, že projekty mají zajištěný přístup k levnějším úvěrům. „U investiční podpory nemá stát vůbec kontrolu nad tím, jakou má elektrárna návratnost. A opět by mohl hrozit problém s překompenzací,“tvrdí Krčmář.

„Dnes je fotovoltaika absolutně nejlevnější zdroj elektřiny a žasnu, že ji ministerstvo průmyslu vyřazuje z programů, třeba z aukcí. Přitom na tuto energii nepotřebujete dotaci. Je potřeba, aby stát povolil a garantoval, že výkupní cena bude na úrovni tržní. To je vše. Dnes se dokážeme dostat na 1,5 či 1,6 koruny v tržní ceně, což je ale zároveň už tržní cena silové elektřiny,“myslí si Zdeněk Zemek, investor a majitel společnosti Z-Group.

Překompenzaci teď stát řeší u starších fotovoltaických projektů z doby solárního boomu. Právě solární baroni udělali před deseti lety čistým zdrojům energie špatné jméno. Stát je teď chce skřípnout a údajně nepřiměřené zisky jim vzít. Vláda na jaře srazila přípustnou výši vnitřního výnosového procenta (IRR) překvapivě na 6,3 procenta, zatímco u jiných podporovaných zdrojů ponechává vyšší úroveň.

Podle lidí z oboru to znamená, že mnoho fotovoltaických elektráren by se ocitlo na hranici rentability nebo i pod ní. Retroaktivní zásahy navíc mohou zhoršit vnímání země a oboru u investorů i bank.

Komora OZE přišla s vlastním legislativním návrhem, jak situaci vyřešit. Ziskovost počítaná podle IRR by měla být stanovena pro všechny typy zdrojů bez rozdílu na 10,6 procenta. Výrobny z doby solárního

Nové projekty jsou u ledu, protože nikdo neví, s čím bude moci do budoucna počítat.

boomu by navíc platily zvláštní daň – ty z roku 2009 nově 10 procent a ty z roku 2010 nově 20 procent místo současných 10 procent.

Podle Chalupy by se tím definitivně vyřešil problém nesprávného nastavení podpor z tehdejší doby. „Snížilo by to roční náklady na veřejnou podporu obnovitelných zdrojů o 4,7 až 5,5 miliardy korun,“říká Chalupa. Solární elektrárny nyní dostávají podporu 29 miliard korun ročně, což jsou zhruba dvě třetiny peněz pro podporované zdroje.

Krčmář ze Solární asociace však namítá, že na tyto zdroje byly uvaleny mimořádné solární daně už v minulosti a už tehdy představitelé státní správy tvrdili, že problém nadměrných zisků je vyřešen. Jak to ve Sněmovně dopadne, není jisté. Řada poslanců se snížením IRR u solárních elektráren na 6,3 procenta nesouhlasí a chtějí přijít s vlastními návrhy.