Nejzbytečnější událost roku

Krajské volby, odstartované už ve středu, jsou politickou událostí roku. Zároveň jsou to ale snad nejzbytečnější české volby, nepočítáme-li ty evropské. Jaký vzkaz mohou vyslat?

Ano, abychom nezapomněli – vedle krajů se tento a příští víkend volí také do Senátu. Ale v tomto případě je jakýkoli vzkaz pro centrální politiku fakticky nulový. Snad jen ten, že horní komora je politicky čím dál barevnější a stává se automatem na vracení všeho, co vláda prosadila ve Sněmovně. Ale o kondici jednotlivých politických hráčů neříká zhola nic. Před čtyřmi lety, kdy se senátní volby rovněž konaly spolu s krajskými, byli jejich suverénním vítězem lidovci. A má snad někdo pocit, že strana, která v posledních letech jen tu a tam v průzkumech přeleze pětiprocentní hranici, zažívá nějakou zlatou éru?

Krajské volby jsou přece jen alespoň regulérním celostátním měřením sil. Jakkoliv jsou to v Česku volby asi nejzbytečnější, tedy nepočítáme-li volby evropské, které u nás ignorujeme úplně. Ani kraje však Češi nikdy moc nevzali za své, nerozumějí jim, nemají o nich dost informací. Složitý systém, v němž se regiony dělí o pravomoci s obcemi, s ministerstvy i s Evropskou unií, úplně zamlžuje odpovědnost za jejich chod a ztěžuje politické účtování u voleb.

A to ještě naštěstí asi málokdo studuje výkazy ministerstva financí o tom, kolik nás kraje stojí. To by možná i další odradilo od účasti, která u regionálních voleb už tak činí jen něco přes 30 procent (naposledy to v roce 2016 bylo 34,6 %).

Kraje, tento článek veřejné správy, mnohými považovaný za úplně zbytečný, za dobu své existence, tedy za roky 2001 až 2019, vyplatily jen na svých provozních výdajích šílenou sumu 138 340 259 930 Kč, z toho bezmála 44 miliard jenom na platech úředníků. Přičemž čísla neustále raketově rostou, od vzniku krajů se roční náklady na jejich provoz zdesetinásobily. A kolik peněz kdysi na platy úředníků vyplatily za rok všechny kraje dohromady, to dnes sotva stačí kraji jedinému.

Generálka na Sněmovnu

Ale i ve volbách do zcela zbytné instituce je o co hrát. Dříve to bylo proto, že krajské volby bývaly takovým malým referendem o aktuální centrální vládě v polovině jejího volebního období. I když referendem dost bezzubým – po žádných krajských volbách, ať už pro vládu dopadly sebehůř, u nás ještě nikdy kabinet nepadl. Ale celostátní opozice v nich triumfovala pravidelně.

Dnes už nic z toho neplatí. Předčasnými sněmovními volbami v roce 2013 se politický rytmus rozklížil, takže krajské volby se už nekonají v poločase mandátu centrální vlády, ale jsou fakticky jen předehrou těch parlamentních, jakousi generálkou na ně. Takže jsou dobré k tomu, že si v nich strany testují aktuální sílu, ale hlavně brousí strategii, včetně smysluplnosti různých koalic, na bitvu mnohem důležitější, v tomto případě na sněmovní volby v říjnu 2021.

Poslední krajské volby dokonce zlomily i tradici, že v nich vláda dostává na frak: v roce 2016 za vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL triumfovalo na počet hlasů ANO, na počet hejtmanů to byla remíza ANO a ČSSD.

A málokdo den před sečtením výsledků pochybuje o tom, že babišovci si nejvíc hlasů odnesou i nyní. ANO by se tak stalo první premiérskou stranou, která u nás krajské volby vyhraje. Pro Babiše je to prestižní věc: ukázat, že houf jeho rivalů na něj stále „nemá“ani ve volbách, které přitom jeho voliči nepovažují za nijak zásadní. Ukazují to čísla z předchozích voleb: jakkoli ANO vyhrálo krajské volby 2016 i následné sněmovní volby 2017, v prvních dostalo jen 533 061 hlasů, zatímco ve druhých 1 500 113, tedy třikrát tolik. A to ještě tehdy voliče od uren neodháněl žádný koronavirus.

Celkové množství hlasů má i v krajských volbách jistou vypovídací hodnotu: ukazuje sílu stran a jejich zakotvenost ve všech částech země. Na druhé straně to není ukazatel rozhodující: volí se 13 malých parlamentů a v každém z nějaké domluvené většiny vzejde krajská vláda v čele s hejtmanem.

A v této disciplíně mohou i přes celkově nižší zisk hlasů lépe než ANO uspět strany pravého středu, zejména asi ODS a STAN.

Pro shluk menších stran v pravém středu měly být ale krajské volby také posledním testem toho, jak jsou před sněmovními volbami ochotny postavit hráz proti Babišovi. Výsledek je spíš rozpačitý: jasná celostátní spojenectví nevznikla, partaje se na základě sociálně-ekonomických poměrů v každém kraji různě poslepovaly, nezřídka i se subjekty vysloveně levicovými. Což větší životaschopnost zrovna nezaručuje.

Z dalších hráčů v krajských volbách stojí za pozornost snad ještě Piráti, kteří by po tristním výsledku z minulých krajských voleb měli potvrdit svou ambici utkat se napřesrok o roli Babišova hlavního vyzyvatele. Proti tomu ale mluví fakt, že za přímého oponenta vlády je stále vnímána spíše ODS, takže kdo volby pojme jako referendum o vládě, Bartošově straně hlas nedá. Pirátům nehraje do karet ani to, že se tentokrát nevolí v aktivistické Praze a že mladé voliče kraje moc nezajímají. Obě kdysi velké levicové strany, ČSSD a KSČM, pak čeká proti minulým volbám v každém případě sešup. A jeho hloubka bude zajímavou indicií pro úvahy, jak reálné je jejich přežití.

Vyvozovat ale z výsledku krajských voleb něco víc o tom, co nás čeká za rok v osudovém sněmovním klání, je jako číst z kávové sedliny. Budou to jiné volby, s dvojnásobnou účastí, jinými spojenectvími, s několikanásobnou reklamní masáží. Tyto krajské maximálně něco napoví o vlivu pandemie na politickou náladu v zemi a naznačí sílu stran a jejich vůli po vítězství. Víc po nich opravdu nechtějme.

Po žádných krajských volbách, ať už pro vládu dopadly sebehůř, ještě nikdy kabinet nepadl.