Demokracie se nám trochu zavirovala

David Černý z Ústavu státu a práva v článku Lékař by měl říci médiím „ne“(MF DNES, 26. 9.) napsal, že na podzim budou umírat lidé, kteří by nemuseli, kdyby vláda dříve omezila lidi kvůli koronaviru. Kritizoval lékaře Jana Žaloudíka, Jana Pirka a Romana Šmuclera, že se na věc dívají jinak. Prý by měli mlčet a jejich názory nemají být moc zveřejňovány.

Na podzim budou umírat lidé, jako každý podzim. Většina nezemře na koronavir, ale protože mají rakovinu, infarkt či jinou nemoc. V demokracii není zdrojem vládnutí vystudování epidemiologie, ale důvěra voličů. Politici musí zvažovat náklady každého opatření i zachovávat ústavu.

Exprezident Václav Klaus to v knize Karanténa vystihl slovy: „Nelze přijmout zdravotnický absolutismus.“Na jaře 2020 museli mít zbytečně roušky manželé v autě, ale v posteli nikoliv. I příkaz nosit roušku venku, když šel někdo po prázdné ulici nebo v lese, byl nerozumný.

Právo zná nouzový stav, kdy vláda může sama omezit práva lidí na 30 dnů. Pak už musí získat souhlas Sněmovny. Je posílena moc vlády, ale na omezenou dobu. Vláda se nouzovému stavu do konce září vyhýbala a opatřeními ministerstva zdravotnictví bez časového omezení ukládala povinnosti, jež zákon nezná.

Takový postup se nazývá zmocňovacím zákonodárstvím, které na vládu přesouvá práva parlamentu. Vlády to odůvodňují vznešenými cíli. I pro řešení nouze lidu a státu si Hitler v roce 1933 přisvojil diktátorskou moc, a zákon, který mu to umožnil, takto nazval. A kdo by byl proti řešení nouze lidu? Zmocňovací zákony stanoví jen cíl, pro nějž lze lidi omezit. Cesta k němu je ponechána vládě dle zásady, že účel světí prostředky.

Za normálního ústavního stavu je v působnosti parlamentu stanovit zákonem cíl i způsoby, jak k němu dojít určením povinností. Není-li nouzový stav, platí ústavní zásada, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. A zákon výslovně neumožňuje ministerstvu zdravotnictví stanovit povinnost mít roušku či plošně zavírat školy, nejde-li o podezřelé z nákazy.

Je dobře, že je slyšet Žaloudíka, Pirka a Šmuclera. I Masarykova univerzita v Brně vystoupila proti plošnému zákazu výuky, když nebyl nouzový stav.