Dům z karet, nyní ve Francii
Seriál Černý baron, jehož českou premiéru ode dneška hostí stanice Skylink 7, nosí označení „kontinentální verze Domu z karet střižená Rodinou Sopránů“. Hlavně je však francouzský. A dobrý.
Snad nikde jinde než ve Francii by totiž tak silnou roli nesehrály odbory a zákulisní čachry s financováním stávky ze sociálních fondů, jež se stanou hlavním strašákem jedné ze soupeřících stran těsně před prezidentskými volbami.
Buď lež, nebo vězení
Ale jinak je mechanismus politických válek univerzální, počínaje televizní debatou kandidátů a konče horečnatým hemžením v jejich týmech. Právě v zákulisí se zatím vyžívá hlavní hrdina, starosta Dunkerku, obratný manipulátor i stratég, který za svého šéfa tahá horké kaštany z ohně. Během jediné dramatické – a výtečně nasnímané – noci musí zlikvidovat veškeré zrádné účty strany a najít obětního beránka; sám se však ze scény odmítá stáhnout, takže z někdejších spojenců se stanou nepřátelé spojení jen otrlostí a minulostí. „Buď budeme lhát, nebo půjdeme do lochu,“opakuje se ve finále první ze tří řad.
Profesní i osobní posedlost mocenskou hrou tu účinkuje obdobně jako v Domu z karet, ovšem Kevin Spacey zosobňoval zábavnějšího intrikána než Kad Merad, neboť otrlost své postavy mohl dotvářet sarkasmem. Naproti tomu Meradův hybatel dějin bere vše vážně, jako by šlo o život.
Což na druhou stranu vděčně nahrává vyhrocenému vnějšímu obalu Černého barona, kde nechybějí akce, napětí, nervní rytmus soubojů s časem ani zajímavé rituály včetně zasedání kabinetu nebo telefonátů se špičkami Evropské unie.
Dravé šelmy
Postavy jsou dobře napsané až do posledního stážisty, vedle ústředního tandemu pak mezi nimi vyniká portrét ženské ctižádosti, svým způsobem ještě zákeřnější a urputnější než v případě mužských kolegů. Slabší jsou dialogy, které občas používají přepjaté výrazy typu „dravé šelmy“nebo „stínání hlav“.
Že se v galerii pokoutních politických dohod, výhod, ambicí a transakcí ztěžka hledá výjimka, vůči níž by divák mohl pocítit sympatie, patří už k tradici žánrového prostředí; podobně jako šablony v podobě zkorumpovaného policisty nebo milostného motivu.
Více zamrzí, že klíčová postava poněkud zradí sama sebe, jakmile ji tvůrci vystaví řekněme prozření, pokání, neřkuli naději.
Ovšem nějak se pro pokračování ságy vyzbrojit musí a četné zahraniční prodeje Černého barona dosvědčují, že třinácté komnaty politiky fascinují diváky napříč světem.