Itálie zavírá restaurace i školy, pandemie je zpět
Příští Škoda Fabia Italové věřili, že se z jarní vlny nákazy poučili, ale nakažených strmě přibývá
Vlétě se Italům zdálo, že vzpomínky na pandemii už blednou. Země se vrátila k normálnímu životu a úkolem dne bylo resuscitovat životně důležitou turistiku.
Dokonce ještě v září, když jinde v Evropě začali mít s koronavirem velké starosti, zůstávali Italové v klidu. Sklízeli plody předcházejících tvrdých opatření.
Psalo se o tom, že Itálie se – na rozdíl od Španělska, podobně postiženého v první jarní vlně – poučila.
Španělsko platilo na konci léta za špatného žáka, Itálie za nečekaného premianta.
Jenže uběhl další měsíc a ukázalo se, že to vše byla jen iluze. Nákaza je zpět a kritici říkají, že vláda v Římě není připravena o nic lépe než na jaře. Vše přišlo pouze s malým zpožděním.
Počty nakažených nově rychle rostou. Jen v sobotu to bylo v šedesátimilionové zemi bezmála 20 tisíc nových případů. Od počátku epidemie se tam nakazilo už půl milionu lidí a přes 37 tisíc jich zemřelo. Také Italové teď museli zatáhnout za záchrannou brzdu.
Od dnešního dne platí v zemi nové restrikce. Uzavřou se kina, divadla, posilovny i plovárny. V barech a restauracích přestanou obsluhovat úderem šesté večer.
Už nyní platí v nejhůř postižených regionech zákaz vycházení, zavírají se tam i školy. Platí i povinnost nosit roušky mimo domov. V Piemontu či Lombardii navíc zavřeli velká nákupní centra. Život se opět zastavil, jako na jaře.
Opět se vrátily obavy, zda zdravotní systém nápor nemocných zvládne. V nemocnicích už leží přes 11 tisíc lidí, z toho 1 050 na jednotkách intenzivní péče.
Ještě na jaře se přitom italští politici dušovali, že nepřipustí opakování nezvladatelné situace, kdy nemocnice nestíhaly přijímat pacienty a zdravotnictví bylo na pokraji zhroucení. Přesto teď udeřil koronavirus znovu.
Jak se to mohlo stát?
Podle Alberta Mingardiho, politologa z milánského Institutu Bruna Leoniho, situaci ztěžuje nesourodost současné vládní koalice premiéra Giuseppe Conteho. Levicoví populisté z Hnutí pěti hvězd mohli s Demokratickou stranou, tedy umírněnou levicí, nalézt jediného společného jmenovatele. Co největší vládní výdaje ve snaze rozhýbat zatuhlou ekonomiku.
A když z Bruselu navíc zazněl slib na masivní záchranné fondy, které mají oživit nejhůř postižené evropské ekonomiky, všechny zábrany padly. Křísily se velké italské společnosti v nesnázích, jako třeba letecký přepravce Alitalia, velké bonusy směřovaly k výrobcům elektrokol.
A problémy, které bylo třeba skutečně urgentně řešit, v té investiční euforii zůstaly stranou.
„Příkladem je zanedbání komplexního systému testování a trasování,“uvedl Alberto Mingardi v listu Politico. Počet testovaných sice vzrostl na 150 tisíc denně, stále je to ale málo, třeba srovnatelná Velká Británie jich provádí dvakrát více.
Vše probíhá centralizovaně, odshora dolů, a tudíž pomalu. Conteho vláda vyčlenila mimo jiné peníze na dalších 5 500 nemocničních lůžek, ale zůstávají jen na papíře.
Jednotlivé italské regiony, které jsou odpovědné, podobně jako jednotlivé německé spolkové země, za zdravotní péči, předložily své návrhy už na konci července. Vládní soutěž ale byla vypsána až 9. října.
Conteho vláda se také nesnažila zabránit očekávanému přetížení veřejné dopravy, kde se ve stísněných podmínkách koronavirus rychle šíří. Podle mnohých kritiků by bylo řešením používání soukromých dopravních prostředků, to je ale pro vládu, která přísahá na ekologii, zcela nepřípustné. Nabízelo se ale třeba posílení regionálních vlaků či podpora soukromých autobusových přepravců. Nic z toho kabinet neučinil.
Kritici říkají, že všechna opatření jdou z centra ven, a v tom je problém. V každém italském regionu mají v boji s virem jiné problémy, podněty by tedy měly jít naopak směrem do centra.