Hašek o Jágrovi a spol.
Zlatá česká sezona 2000–01 byla poslední, kterou Dominik Hašek strávil v Buffalu. Ač v ní dál vládl gólmanům, pocítil i žal a hořkost.
Zase si naložil Buffalo Sabres na hřbet a jinak průměrný tým vlekl do špičky. Muž s přiléhavou přezdívkou Dominator s ním málem postoupil do semifinále Stanley Cupu. Převzal svou šestou Vezina Trophy pro brankáře roku.
Před dvaceti lety Češi vládli hokejovému světu a Dominik Hašek, fakír s drátěnou maskou, byl jedním z hlavních symbolů fantastické éry, kterou MF DNES připomíná sérií rozhovorů.
„Tahle doba následovala po Naganu. V pěti šesti letech následujících po olympiádě přišel vrchol téhle generace, což se ukázalo i na mistrovství světa, kde reprezentace získala zlatý hattrick,“říká Hašek (55).
Jaromír Jágr, Patrik Eliáš a Martin Straka skončili v bodování první, třetí a šestý. Roman Čechmánek byl za vámi druhý v hlasování o Vezinovu cenu. Uvědomoval jste si, jak Češi v NHL září?
Co ze současného pohledu vypadá výjimečně, mně tehdy připadalo přirozené. Českých brankářů v lize přibývalo. Kamkoliv jsme přiletěli, nastoupili proti nám dva tři Češi, kteří patřili k nejlepším hráčům týmu.
Zíral jste, jak rychle se prosadil nováček Čechmánek?
Flyers pořád ještě měli výborný mančaft a Roman do něj skvěle zapadl. Gólmani ve Philadelphii nemají jednoduchou pozici. Fanoušci brzy dají najevo, když se jim jejich výkon nelíbí. Roman začátek zvládl parádně, některá čísla měl lepší než já, ale generální manažeři nakonec Vezinu přidělili mně.
Až za vámi dvěma se v pořadí srovnali Martin Brodeur, Jevgenij Nabokov, Patrick Roy. Ani to vás neudivilo?
Já jsem vlastně nikdy neřešil, kdo je druhý, třetí, čtvrtý. Buď jste na vyhlašování cenu získal, nebo nezískal. Až s odstupem vidím, co se dělo. Je klidně možné, že už se nezopakuje chvíle, že budou dva Češi nominováni na Vezina Trophy. Navíc za St. Louis stabilně chytal Roman Turek, v Atlantě se prosadil Milan Hnilička, v Nashvillu byl dvojkou Tomáš Vokoun.
Z Čechmánka si utahovali, že se na ledě plácá jako opilý motýl. I vám se zprvu posmívali, že?
V mých začátcích se na pomezí farmy a NHL pohyboval jediný Evropan, Fin Kari Takko. Pro místní jsme byli exoti. Na každém si museli něco najít. Romanův styl byl opravdu svérázný. O to víc se rozebíral, zvlášť ve Philadelphii. Vybavuju si, že jsme tenkrát Flyers vyřadili v prvním kole Stanley Cupu. V základní části nás čtyřikrát porazili, ale na play off jsme si věřili.
Víc než brankářů na druhé straně jste si přirozeně všímal útočníků. V čem pro vás byli čeští protivníci jedineční?
Nejvíc jsem vnímal kluky z Pittsburghu. Často jsme na sebe naráželi. Co se týče ofenzivní síly, patřili mezi tři nejnebezpečnější mužstva v lize, pokud nebyli úplně nejlepší. Ale dával jsem si pozor taky na Eliáše se Sýkorou z New Jersey. Nějaké góly jsem dostal od Martina Ručinského z Montrealu. Naši se ale vyskytovali skoro ve všech týmech.
Co pro vás znamenalo, když Penguins převzal Ivan Hlinka?
Samozřejmě jsme se potkávali, pozdravili a prohodili pár slov. Ale z hokejového hlediska mi to bylo víceméně jedno. Zajímal jsem se o sestavy soupeřů a o jejich styl.
Působil na vás Hlinka v NHL jinak než v reprezentaci?
Ne, zachoval si tvář, bodrou a kamarádskou. Jen se ocitl v jiném prostředí. Měl jsem pocit, že NHL pro něj neznamenala nějakou metu, vysněnou štaci. Nezažil v ní nějak zářnou kariéru. Ale co vím, všichni na něj vzpomínají v dobrém.
Jaké bylo čelit Jágrovi?
Jardu považuju za úplně výjimečného hokejistu. Neměl slabinu. Byl pro mě nebezpečný svou šikovností, rychlou střelou, ale taky schopností vytvářet šance pro ostatní. Natáhl na sebe dva chlapy, čímž otevřel prostor pro spoluhráče. Musel jsem si na něj dávat pozor nejen jako na střelce, ale taky jako nahrávače. Statistiky nelžou, sbíral spoustu asistencí.
Ano, například v únoru 1999 přispěl bilancí 1+4 k výhře Pittsburghu nad Buffalem 5:3. Jakou nevšední vlastnost měl?
Napadá mě mazanost. Jednou držel kotouč v rohu a já po očku sledoval, kam najíždí Mario Lemieux. Čekal jsem, že mu to Jarda namaže. A pak najednou koukám, jak mi dává puk do brány odrazem o mou brusli... Dlouhé paže, skvělé čtení hry. Někdo ho třeba v jedné činnosti předčil, ale když se jeho přednosti sečetly, nikdo se mu nevyrovnal. Výborně bruslil, měl vytříbenou techniku hole. Každý, kdo s ním hrál, nesmírně těžil ze spolupráce s ním.
Například méně nápadný, nesobecký a obětavý Martin Straka?
Martin byl motorová myš. Rychlá, výbušná, neúnavná, spolehlivá. Každý ho chtěl mít v týmu. Nebyl vyloženě kanonýr, ale dokázal se prosadit i v zakončení. Zvlášť když ho dali k Jardovi nebo když válel s Langem a Kovaljovem.
Roberta Langa jste poznal jako soka i jako parťáka v Detroitu. Čím vás zaujal?
Lanýž byl nesmírně šikovný hráč. Nesmírně šikovný! A chytrý. Měl velkou sílu, uměl udržet puk, najít spoluhráče. Coby playmaker víc nahrával, než pálil. Žádný velký bruslař, ale dovedl si najít správnou pozici. I proto v jedné sezoně dlouho vedl tabulku bodování celé NHL.
Pokračování na protější straně
Jágr neměl slabinu. Byl nebezpečný svou šikovností, rychlou střelou, ale taky schopností vytvářet šance pro ostatní.
Pokračování z protější strany Zmínil jste Petra Sýkoru s Patrikem Eliášem. Také oni představovali typické premianty české hokejové školy, souhlasíte?
Jistě. I proti nim jsme nastupovali docela často. Nejdřív mi připadal lepší Sýkora, postupem času šel nahoru Eliáš, který skloubil rychlost s pohotovostí ve střelbě. Jako dvojice byli vynikající. Když nás čekal zápas s New Jersey, na poradách u videa nebo u tabule jsme se připravovali hlavně na ně.
Třebaže neoslňoval statistikami, vysloužil si v zámoří velké uznání Martin Ručinský. Proč?
Růča představoval ideální levé křídlo do druhé lajny v nějakém silném mužstvu. Všestranný hráč, úžasný bruslař. Dával přes dvacet gólů za sezonu. Odváděl perfektní práci dopředu i dozadu.
Trápila vás taky úderná Czech Line z New York Rangers. Vybavíte si, jak to klapalo Radku Dvořákovi s Petrem Nedvědem a Janem Hlaváčem?
Vím. I když my jsme tenkrát dávali Rangers docela kapky. Dvořka s Bubákem byli šikovní, ale nejvíc jsme si dávali bacha na Petra. Všímal jsem si ho, jakmile se jeho vysoká postava objevila na ledě. Měl vynikající ruce. Proslavil se střelou švihem nebo krátkým příklepem, ta byla neskutečná.
Tenkrát se v NHL uplatnila řada krajanů, kteří ovládali i ryze zámořské prvky hokejového řemesla. František Musil, Bobby Holík, Radek Bonk nebo Václav Varaďa z Buffala. Jak ten byl pro Sabres důležitý?
Vencův styl se mi moc líbil. Jeho práce byla nesmírně užitečná. Ujal se role, která zrovna byla volná, a nějakých pět let ji fantasticky plnil. Vždycky ho posílali proti nejlepším lajnám soupeře, otravoval hvězdy. Pamatuju si, jak se v New Yorku všichni vztekali, že vymazal Gretzkého a pak ještě prohlásil, že se moc nenadřel. Přestože moc gólů nenastřílel, svým pohybem před brankářem, tím rozruchem, který na ledě natropil, udělal prostor a vytvářel šance pro ostatní.
Dokážete si v mysli promítnout svou poslední sezonu v Sabres?
Jo, na začátku jsem se trochu zranil. Hráli jsme s Chicagem. Někdo mi spadl na koleno. Ale pak se mi dařilo docela slušně. Tým se rozjel, jen jsme v play off nedokázali přejít přes Pittsburgh. Bohužel se v Buffalu začala projevovat menší ochota majitelů investovat do úspěchu. Vynikající parta se začala sypat. Neprodloužili smlouvu s kapitánem Michaelem Pecou, naším nejlepším útočníkem. Odešlo pár dalších kluků, nepřivedli jsme žádnou posilu.
Věděl jste, že v Buffalu chytáte poslední rok?
Cítil jsem, že je načase zkusit štěstí někde jinde. Na konci základní části jsem si naplno uvědomil, že mě čeká poslední play off za Sabres.
V něm vás chvilička dělila od postupu do semifinále. V sérii s Pittsburghem jste vedli 3:2, další dvě partie jste ztratili v prodloužení. Jak bolestně vás vyřazení zasáhlo?
Tehdy mě mrzelo moc. Chtěl jsem s Buffalem vyhrát titul. I když si myslím, že bychom stejně neměli na New Jersey, které pak přeběhlo Pittsburgh 4:1 jako nic. Ale proti Penguins chybělo málo, nastala blbá shoda náhod.
Skoro neuvěřitelná. Šestá bitva, čas 58:28, stav 2:1 pro Sabres...
Úplně vidím, jak jsme prohráli buly, Kovaljov z pravého křídla vystřelil, někdo z našich ránu zblokoval. Puk vyletěl někam do nebes. Nikdo nevěděl, kde je. Načež spadl přímo k mé pravé tyčce, kde stál Mario Lemieux. Natáhl jsem k němu nohu a první střelu mu chytil. Ale druhou už ne. Neskutečná náhoda. Ale to se někdy stává.
Pro Sabres a jejich fanoušky nejkrutější noční můra, že?
No jo. Nejdřív mi v prodloužení dal gól Straka po kombinaci s Langem a Kovaljovem. Zničehonic. Šup šup a už tam byl. O dva dny později Lang ve třetí třetině zase vyrovnal na 2:2 a pak rozhodl Kasparaitis.
Bijec Darius Kasparaitis skóroval po asistencích Jágra a Langa. Za celou kariéru dal v play off NHL jen dva góly, a zrovna on překonal Dominatora. Zázrak?
Puk mi nějak propadl mezi lapačkou a betonem. Bylo mi strašně. Někdy se to tak semele, no. V jiných případech mi to osud vynahradil.
V létě jste odešel do Detroitu. Před přestupem někdo hledí na pozici v novém mužstvu, na výši platu. Pro vás byla klíčová naděje na zisk Stanley Cupu?
Měl jsem ještě na rok podepsanou smlouvu, takže o peníze nešlo. O místo v týmu jsem se nebál. Viděl jsem, že Buffalo už nemůže konkurovat týmům jako New Jersey, Colorado, St. Louis nebo Detroit. Záleželo mi jen na síle mužstva, na jeho reálné šanci na vítězství.
Co se při vyjednávání výměny dělo v zákulisí?
Největší zájem projevily St. Louis a Detroit. Situace v Buffalu byla napjatá, rozlučka neproběhla ideálně. Nechtěl jsem při trejdu oslabit svůj nový mančaft a přiměl jsem manažera Darcyho Regiera, aby si za mě vzal jen jednoho hráče. Sabres dostali Vjačeslava Kozlova a výběr v prvním kole draftu. Chvíli v klubu zůstala nějaká hořkost, ale po letech úplně zmizela. Tak to v profesionálním sportu chodí.
Často se opakuje, že NHL je byznys. Hájil jste přece své zájmy.
Samozřejmě. Regiera jsem při vyjednávání tlačil. Pohrozil jsem, že nenastoupím do další sezony, pokud mě nepustí. Ustoupili mi, ačkoliv se jim moc nechtělo. Rozhodně jsem však za sebou nespálil mosty.
V Buffalu dál řídíte charitu Haškovi hrdinové, klub vám vyvěsil číslo 39 pod strop arény, často se do něj vracíte. Ale volba Detroitu se ukázala jako správná, že?
Ano. Pohár jsme vyhráli hned první rok. Pak ještě jednou. Taky k Red Wings mi zůstaly pevné vazby.
Reprezentace v letech 1999–2001 posbírala tři světové tituly. Fandil jste jí z Ameriky?
Tenkrát ne. Už jsme doma měli internet, ale dění v Evropě jsem moc nesledoval. Deset měsíců v roce jsem žil v Severní Americe, kde se o mistrovství zajímal málokdo. Soustředil jsem se na Buffalo a Stanley Cup. Nanejvýš mi někdo z domova do telefonu řekl, že kluci vyhráli.
Není zvláštní, že jako jeden z mála národních hokejových hrdinů nejste mistrem světa?
O start na šampionátu jsem se začal zajímat až po návratu ze zámoří. Když jsme s Pardubicemi na jaře 2010 získali titul, napadlo mě, že bych jel na mistrovství do Německa. Ale kouč Vláďa Růžička měl jinou představu. Už byla jiná doba.