Křik tolik nevadí, facka už je tabu
Domácí násilí zůstává skrytým problémem českých domácností. Omezení pohybu osob, nárůst práce z domova a karanténa však v poslední době přivedly toto téma do širšího povědomí veřejnosti.
PRAHA Podle nového výzkumu agentury Focus více než tři čtvrtiny obyvatel České republiky považuje násilí mezi partnery za významný problém. Společnost je však stále rozdělená v pohledu na závažnost jednotlivých provinění. V Praze domácí násilí za významný problém pokládá pětašedesát procent dotázaných.
„Ženy, proti nimž se sledované typy násilného chování častěji obracejí, je jako závažné téma vnímají v třiasedmdesáti procentech, pouze tři procenta žen je vnímají jako téma přeceňované,“říká spoluautorka výzkumu Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.
Právě ženy rovněž prakticky u všech typů násilného chování vnímají míru újmy, kterou může způsobit, jako závažnější než muži. Facku, tahání za vlasy nebo křik a nadávky pociťuje jako čin způsobující závažnou újmu přibližně o dvacet procent více žen než mužů. Partneři naopak hůř než jejich ženské protějšky snášejí odpírání intimního kontaktu.
Výzkum nepotvrdil obecnou představu o tom, že by nadávky nebo ponižování ze strany partnera či partnerky oběti strpěly kvůli možným krajovým zvyklostem či tradicím. Ani Pražané se v pohledu na domácí násilí od zbytku republiky příliš neliší. Pohlavek, facka či tahání za vlasy může osobě způsobit vážnou újmu podle jednasedmdesáti procent tazatelů z hlavního města. Naopak křik, nadávky a ponižování považuje za závažné pouze jednapadesát procent z nich. Právě fyzické nebo psychické násilí je podle výzkumu nejhorším proviněním. Naopak ekonomické násilí, kdy partner či partnerka omezují druhému přístup ke společným financím nebo zabraňují druhému v práci či ve studiu, nepovažují za tolik podstatné.
Metropole na vrcholu
„Je pochopitelné, že ve srovnání se škrcením či jinými formami fyzického násilí může ekonomické násilí působit jako méně závažné. Proto je nutné upozornit na to, že většinou jde v konkrétních případech o kombinaci více typů násilného chování – a právě ekonomické násilí může velmi závažně ztížit možnosti odchodu. Když nemáte přístup k vlastním penězům, je těžké se stěhovat,“říká spoluautorka výzkumu Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Praha se celoročně pohybuje na prvních příčkách krajských statistik v počtu vykázaných násilných osob ze společného obydlí. Jejich množství každý měsíc sleduje Asociace pracovníků intervenčních center České republiky (APIC). Podle vedoucí pražského centra Barbory Holušové v hlavním městě převažují fyzické a psychické druhy domácího násilí.
V Praze je více smíšených párů
„Máme měsíčně v průměru kolem deseti až patnácti případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí, přibližně padesát až šedesát nových klientů a dvě stě až tři sta kontaktů s ohroženými osobami,“říká Holušová. „Praha je typická také tím, že zde hodně řešíme cizince jako osoby ohrožené nebo smíšená manželství. Jde například o ruskou, ukrajinskou nebo vietnamskou komunitu, teď máme i různé smíšené páry z Brazílie nebo Portugalska,“dodává vedoucí. Podle údajů zjišťovaných organizací APIC však karanténa a dlouhodobý pobyt v bytových prostorách nevedly k nárůstu počtu obětí domácího násilí. První vlnu epidemie tak zatím nelze jednoznačně označit za příčinu zvýšení, či dokonce vzniku domácího násilí. To se ovšem netýká případů dlouhodobého domácího násilí, kde se naopak karanténní opatření stala dalším faktorem, který soužití ovlivnil. Zda Češi kvůli covidové karanténě přikládají domácímu násilí větší vážnost, není podle spoluautorky výzkumu Nyklové jasné. „Díky nouzovému stavu a pandemii však jednoznačně došlo ke zvýšení pozornosti, co se tématu domácího násilí týče. Problematika se lidem velmi zpřístupnila,“dodává Nyklová.