Zrcadlo dějin nebývá příjemné

Adventní poselství Bernda Posselta, předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, rozdráždilo české nacionalisty zvláště pasáží, že vyhnání Němců po roce 1945 bylo „plánovanou etnickou čistkou“. Europoslanec ODS Jan Zahradil dokonce začal peskovat česká média, že o projevu vůbec informovala. Možná jeho dalším požadavkem bude obnova cenzury a rádiových rušiček.

Vyhnání bylo z hlediska cílů i provedení etnickou čistkou a její myšlenka měla v české (jazykové) pospolitosti hluboké kořeny. Výsledky druhé světové války pouze vytvořily vhodnou příležitost. Sluší se připomenout, že na Západě, v Dánsku, Belgii, Alsasku-Lotrinsku či jižním Tyrolsku k vyhánění nedošlo, tedy jeho historická „nevyhnutelnost“je fikcí.

Namátkou několik z bezpočtu milníků na cestě k této tragédii. Božena Němcová v roce 1850 psala, že Němci by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů.

Ve zprávě z Prahy z ledna 1851 rakouskému ministru vnitra Alexanderu Bachovi se pravilo: „Rok 1848 způsobil, že se z mnoha jinak hodných a rozumných lidí stali blázni... Fixní idea těchto nemocných spočívá v tom, že Češi (jazykově) jsou vlastně opravdovými pány a vlastníky země; Němci naproti tomu pouze přivandrovalci, vetřelci a kolonisté, kteří se musí ve všem přizpůsobit a podrobit původním obyvatelům. Jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít, neboť jen Češi sami mohou a smějí vládnout v této zemi.“

Edvard Beneš v březnu 1936 při přijetí představitelů Asociace zahraničního tisku na Pražském hradě říká, že „vypukne-li válka a menšiny se ukáží jako nespolehlivé, tak po válce dojde k etnografické depuraci“, tj. k vyčištění.

V květnu 1939 hlásil americký diplomat George F. Kennan z Prahy: „Pokud se někdy situace obrátí, těžko si představit, jak strašná bude pomsta Čechů.“

Článek Josefa Grni „Nerozumíme si“z 5. 9. 1946 v Peroutkově Dnešku dokládá, že plán vyhnání Němců z Československa, zabavení jejich majetku a překonání odporu Západu vůči tomuto kroku vznikl v odbojových organizacích bezprostředně po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, tedy nikoliv vlivem represálií nacistického režimu.

16. 7. 1944 Beneš instruoval přes BBC obyvatele republiky: „Počítáme dnes tedy s možností provedení transferu našeho německého obyvatelstva. Nelze však definitivně říci, že by všichni, více než tři miliony Němců mohlo být transferováno na základě nějaké mezinárodní úpravy... Jest třeba, abychom si mnoho vyřídili sami ihned v prvních dnech po osvobození, aby všech vinných nacistů co nejvíce od nás uteklo ze strachu...“

Finále nastalo v květnu 1945, kdy Beneš na veřejných shromážděních opakovaně vyzýval k vylikvidování Němců, a známá je jeho věta v rozhlase: „Ničte Němce na potkání, všude, kde je naleznete!“

Nenadávejme zrcadlu za vlastní odraz.