Při výuce na dálku je inkluze dětí obtížnější
Pražské školy jsou v inkluzi dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami z velké části úspěšné. Některé skupiny dětí se však přes snahy pedagogů do kolektivu začlenit nedaří. A distanční výuka jejich zařazení teď výrazně ztížila.
PRAHA Za zdařilou inkluzi považuje podle výzkumu Pražského vzdělávacího institutu většina mateřských, základních i středních škol.
„Nejobtížněji se do školských kolektivů integrují děti a žáci s poruchami chování, přestože i zde poměrně velké množství ředitelů hodnotí inkluzi pozitivně. Na úrovni mateřských škol má však zkušenosti s těmito dětmi jen něco málo přes dvanáct procent škol. Dvě třetiny ředitelů vnímají integraci těchto dětí pozitivně, ale třetina negativně,“upozornil analytik z Pražského inovativního institutu Jan Hurych.
Učitelé na základních školách mají s žáky, kteří trpí poruchami chování, více zkušeností než pedagogové pečující o děti v předškolním věku. Tito žáci docházejí do šedesáti osmi procent základních škol. Více než polovina ředitelů vnímá začleňování těchto žáků pozitivně. Avšak devatenáct procent jejich kolegů si myslí, že takto pojatá integrace skončí špatně. Na středních školách převládá ze dvou třetin pozitivní hodnocení výsledků.
„V běžné výuce je poměrně náročné, když je ve třídě dvacet šest až dvacet osm dětí a mezi nimi máte žáka s poruchou chování, kterého je třeba neustále zklidňovat,“vysvětluje speciální pedagožka Jana Češková. „Jednou až dvakrát týdně řešíte krizovou situaci, kdy se děti dostanou do afektivního jednání. Pokud je takový klient ve třídě, tak se nestačí zaměřit na něj, ale musíte pracovat s celou třídou,“dodává pedagožka.
Inkluze online
Učitelé nyní kvůli distanční výuce řeší i výzvy spojené s vzděláváním takových žáků online. „Tyto děti se často dobře vyznají ve virtuálním světě, proto jsou v práci s počítači zdatnější než my,“komentuje situaci Češková. „Avšak neudrží dlouho pozornost a mají potřebu na sebe upozorňovat. Proto se stává, že například vypínají hovory druhým dětem,“říká s úsměvem pedagožka.
Vzdělávat děti na dálku je obtížnější, než když se žáci s učitelem nacházejí v jedné místnosti. Proto část dětí, které mají odlišné potřeby, dochází do škol na konzultace.
„Určité typy dětí si na nějaké hodiny zveme do školy, abychom jim pomohli. Nejsou tady stále, ani plnohodnotně, ale dvakrát nebo třikrát do týdne sem přijdou, aby pracovaly se speciálním pedagogem,“vysvětluje ředitel Základní a mateřské školy na Lyčkově náměstí Jan Korda. Tito žáci pak dělí svůj čas mezi hodiny strávené ve škole a na online výuce.
Cizí jazyk nevadí
Velmi úspěšně však vnímají ředitelé veřejných škol integraci dětí s odlišným mateřským jazykem. Pracovníci napříč mateřskými, základními a středními školami se až v devadesáti procentech domnívají, že se tyto děti daří do dětského kolektivu začlenit dobře. Zkušenosti s nimi má až devadesát procent škol. I v případě těchto dětí však do jisté míry distanční výuka způsobuje problémy.
„Pro tyto děti je online výuka složitější, proto hledáme různé možnosti doučování. Například se dobrovolně nabízejí studenti vysokých škol, kteří vybraným žákům jednou týdně chodí pomoci s učením,“říká specialistka na výuku dětí s různými vzdělávacími potřebami Pavla Borovičková. „Na nejtěžší případy máme asistenty, kteří po dohodě s učitelkou komunikují s rodinou. S nimi pak děti pracují jako během klasické školní výuky,“pokračuje Borovičková.
Podle Borovičkové děti s odlišným mateřským jazykem obvykle nemívají s výukou online ani ve školních lavicích žádné problémy. Není potřeba jim výrazně pomáhat a za českými dětmi nijak nezaostávají.
Pražské školy také pozitivně hodnotí začlenění žáků se zdravotním handicapem a socioekonomickým znevýhodněním. Avšak s takovými dětmi mají školy o dost méně zkušeností než s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Podpora od státu vázne
Přestože vedení škol vnímá inkluzi převážně úspěšně, většina z nich není spokojená s podporou, které se jim od státu dostává. Až osmdesáti procentům škol se nelíbí náročná administrativa spojená se začleňováním dětí do kolektivu. Nedostatečná finanční pomoc nejvíce trápí mateřské školy. Až sedmdesát dva procent jejich ředitelů by si přálo více prostředků na asistenty pedagoga. Základní a střední školy mají většinou zájem jen o administrativní změny a další vzdělávání pedagogických pracovníků.
„Ve snaze o zlepšení vzdělanosti se trochu zapomnělo na podporu a finanční zajištění mateřských škol. To je vzhledem ke speciálním vzdělávacím potřebám nepochopitelné, jelikož předškolní věk je citlivé období ve vývoji jedince. Ředitelé se snaží dělat, co mohou, nicméně jsou limitováni ve svých možnostech,“upozorňuje Hurych.