Stropnický: Lockdown v Izraeli
Velvyslanec v Izraeli Martin Stropnický pro MF DNES popsal situaci v zemi, která očkuje nejvíce lidí na světě.
Před pár dny jste se do Izraele vrátil z vánoční dovolené v Česku. Jak to dnes vypadá v zemi, která je co do počtu obyvatel srovnatelná s naší republikou?
Dominují tomu tady dvě zásadní témata. Nejpřísnější uzávěra (Izrael ve snaze zpomalit šíření koronaviru zavedl už třetí lockdown, který má platit do 21. ledna – pozn. red.) a očkování.
Nejpřísnější uzávěra? Co si pod tím představit?
Vrátily se nejpřísnější zákazy z minulých období. Bleskově řeknu jen ta nejmarkantnější omezení, jako jsou roušky všude a za všech okolností, zákaz pohybu na více než jeden kilometr od místa bydliště kromě výjimek, které jsou definovány. Je to návštěva lékaře, cesta na očkování, cesta k soudu a další. Docela zajímavé také je, že tady platí zákaz návštěvy jiné domácnosti.
Na nutné nákupy si ale člověk může zajít?
To samozřejmě. Kromě potravin, hygienických potřeb, elektroniky a potřeb pro domácnosti je tady ale jinak všechno uzavřeno.
V restauracích nefungují ani výdejní okénka?
Ne. Jídlo si můžete nechat z restaurace přivézt, ale nesmíte si ho sama vyzvednout. Uzavřeny jsou také všechny hotely, penziony a další podobná zařízení. Zavřené jsou také zoologické zahrady, safari, parky. Prostě všechno, co souvisí s nějakou turistikou. Omezena je i kapacita veřejné dopravy. A to na padesát procent. Shromáždění ve vnitřních prostorách se může účastnit pět osob, venku deset. Naprosto se také zastavily sportovní události.
Znamená to tedy, že Izraelci nemohou nyní ani ve volném čase sportovat?
Na individuální sportovní aktivity, které jsou tady docela populární, se to nevztahuje. Lidé mohou individuálně běhat, jezdit na kole, cvičit na pláži, ale nesmějí tam ležet. Všude platí dodržování dvoumetrové vzdálenosti.
Jak na omezení lidé reagují? V České republice jsou přeci jen dost často terčem kritiky. Ostatně byl jste v Česku, tak jste to asi zaregistroval.
Musím říct, že tady se omezení tolik nekomentují. Ne že by z nich všichni byli nadšeni, ale že by tu byla nějaká masivní vlna jejich kritiky ve srovnání s jinými zeměmi, tak to tady opravdu není. A pokud tu nějaké protesty byly nebo jsou, tak jsou proti premiérovi, ale z jiných důvodů. Ne v souvislosti s omezením kvůli covidu (Izrael čekají v březnu nové volby).
Jak si přístup Izraelců k opatřením vysvětlujete?
Přisuzuji to možná i tomu, že lidé jsou tady přeci jen zvyklí na různé situace, různé mimořádné stavy, stavy ohrožení a tak dále. Neberou to jako ohrožení demokracie, ale jako, řekněme, nutné zlo, aby se co nejdříve a co nejrychleji s nemocí vypořádali a mohli zase normálně žít.
Opravdu ale všichni ta omezení a opatření dodržují?
Tak samozřejmě, že i tady jsou lidé, kteří je obcházejí. Ale většina si to rozmyslí kvůli velmi přísným postihům. Třeba pokuta za to, že jste dál než kilometr od bydliště, je v našich penězích skoro tři a půl tisíce. A represivní složky pracují a pokuty vymáhají. Ne, že ne.
Není to tedy jako u nás, že když člověk pravidla poruší, dočká se od policie jen napomenutí nebo minimální pokuty?
Ne. Tady se pokuty vymáhají velmi zostra. Sice zdvořile, ale pevně.
To skoro vypadá, že už jste také nějakou pokutu dostal?
Ne, nedostal, ale co jsem viděl, tak pokud někdo poruší opatření a je přitom chycen, tak platí. Třeba jako v případě, když policisté zastavili auto a lidé v něm neměli roušky. Byli čtyři, takže zaplatili i čtyři pokuty. A pokud by je policisté zastavili o pár kilometrů znova a opakovalo by se to, tak by už platili dvojnásobek, protože policie už bude mít díky digitalizaci záznam od předchozí hlídky.
Jaké jsou v Izraeli nejvyšší pokuty?
Je to u provozoven – kaváren, restaurací a podobně. Pokuty tam dosahují kolem našich třiceti tisíc korun. Musím ale říct, že opatření porušilo v těchto případech jen pár zařízení, a to hned zkraje první nebo druhé vlny. V žádném případě to nebylo masivní.
Žádné nelegální párty se nekonaly?
Co si vybavuji, tak jeden až švejkovský večírek se tu konal na podzim, a to když majitel podniku, v němž se konala oslava, zahrnul už do nákladů nebo vstupného i pokutu. Lidé si ji tak vlastně předplatili.
V Česku zatím bylo očkováno proti koronaviru maximálně 75 tisíc lidí. Izrael se proti tomu blíží dvěma milionům a v proočkovanosti patří k nejlepším na světě. Jak si to vysvětlit?
Je pravda, že to tempo tady bylo rychlé. Navíc nyní se podařilo zajistit u firmy Pfizer další dřívější dávku, než měla být až únorová, což se povedlo výměnou za cenná statistická data o účinnosti vakcíny. Každou chvíli teď proto očekáváme další várku 700 tisíc kusů vakcíny. Chce se docílit očkování až dvou set tisíc osob denně. Tomu samozřejmě pomáhá i dobře promyšlená distribuce vakcín a výborně zvládnutá logistika.
Jak to funguje?
Vše probíhá na základě požadavků pojišťoven, které jsou tady čtyři. Ty mají nasmlouvané doktory a nemocnice, které mají přesnou evidenci lidí, kteří mají být v ten daný čas naočkovaní.
V souvislosti s dodávkami vakcín se nicméně v Česku hovoří o tom, že Izrael vakcíny dostal díky tomu, že ostatní státy přeplatil.
A to až o trojnásobek. Máte představu, na kolik vakcína Izrael přišla?
Trojnásobek je démonizace. Podle mých informací vakcína přišla na dvojnásobek. Místo patnácti eur zaplatil třicet. A nikdo s tím tady neměl problém.
Jeden až švejkovský večírek se tu konal na podzim, a to když majitel podniku, v němž se konala oslava, zahrnul už do nákladů nebo vstupného i pokutu. Lidé si ji tak vlastně předplatili.
Kdo všechno je do očkování zapojený a kde všude se očkuje?
Očkuje se především v nemocnicích. Jsou tady ale i očkovací pointy neboli místa, stany. S tím fyzickým očkováním pomáhají také vojáci nebo zdravotnické složky armády.
Takže jde jen o zdravotníky. Neočkují lidé, kteří by byli jen speciálně proškoleni, ale jinak se zdravotnictvím nemají nic společného?
Toho si nejsem vědom, i když tady mají téměř všichni za sebou povinnou vojenskou službu (tři roky v případě mužů, dva v případě žen ),a jsem přesvědčený, že téměř každý umí píchnout injekci.
Jaké skupiny jsou již proočkovány?
Začalo se u skupiny šedesát plus, u lidí ze zdravotnictví, u lidí ve školství nebo u lidí, kteří jsou mladší šedesáti let, ale mají nějakou chronickou nemoc, takže jsou vlastně ohroženější. Od konce ledna se pak očkování bude orientovat na skupinu padesát plus. V dalších dvou třech týdnech by se mělo dostat na všechny populační skupiny bez rozdílu.
Vy sám jste se nechal slyšet, že se naočkovat necháte. Bude to v Izraeli, nebo v Česku?
Samozřejmě tady (v Izraeli), protože to bude jednodušší. Myslím, že my, a teď myslím celý diplomatický sbor, budeme už v té skupině, na kterou dojde někdy zhruba za čtrnáct dnů.
Pro MF DNES jste také uvedl, že byste byl pro podpořit i kampaň na očkování. Jak byste si to představoval?
V Izraeli se do toho zapojili, a teď to nemyslím v souvislosti s mou osobou, klasicky sportovci, herci, zpěváci a do značné míry tomu pomohli. Nejde totiž o žádnou hanbu, ostudu nebo politikaření, ale o povinnost lidí, kteří mají vliv na veřejné mínění. Kdybych byl hercem, tak bych to rád udělal. Jako velvyslanci mi to ale nepřísluší.