Kvóty na české potraviny opět na scéně
Téma českých potravin v regálech obchodů se vrací. Poslanci by se mu měli věnovat už příští týden. Ve třetím čtení je novela, která má bojovat proti dvojí kvalitě potravin. Pozornost si ale vysloužila spíše kvůli navrženým pozměňovacím návrhům.
Jedním z takových je příspěvek poslance a místopředsedy hnutí SPD Radima Fialy, který se pokouší zavést povinné množství prodávaných českých potravin ve velkých obchodech. Podobná myšlenka se objevila už na jaře a stály za ní ANO a SPD. Nyní je zpět, jen v pozměněné podobě.
A opět budí vášně. Obchodníci a někteří sedláci tvrdí, že snaha o podporu českých výrobků a potravinovou soběstačnost se může otočit proti zákazníkům. Bude menší výběr za vyšší ceny. Návrh vítají větší zemědělci a má podporu mezi některými poslanci. Dostal zelenou v zemědělském výboru, kde ho podpořili členové SPD a vládní koalice.
České maso i hrách
Podle návrhu by od příštího roku 55 procent vybraných potravin muselo být ve velkých prodejnách z české produkce. Každý rok by se tato kvóta zvyšovala o tři procentní body až do roku 2028, kdy by muselo být v regálech obchodníků v případě vybraného zboží 78 procent českých produktů. Hnutí SPD si od návrhu mimo jiné slibuje, že se na pulty zahraničních řetězců v Česku dostane více tuzemských kvalitních potravin a podpoří se tím pracovní místa u českých zemědělců.
„Chceme, abychom v základních a tradičních produktech byli soběstační jako republika a abychom podporovali tuhle soběstačnost v rámci regionů, obcí a domácností,“vysvětluje Fiala.
Povinnost plnit kvóty by se netýkala prodejen menších než 400 metrů čtverečních a obchodů, které se specializují na prodej konkrétních druhů, typů nebo kategorií potravin. Kvóty by se měly dotknout zhruba 130 potravin, jejichž suroviny v Česku lze pěstovat a chovat.
Mezi ně patří třeba hrách a čočka, hovězí nebo vepřové maso, margaríny, bujony, chléb, bylinné čaje, sladké sušenky, některé ovoce, ořechy či mouka.
Podobný pozměňovací návrh na podzim předkládala také skupina poslanců ANO – David Pražák, Jaroslav Faltýnek a Josef Kott. O tomto návrhu se hlasovat nebude.
Nový druh sportu
Obdobné návrhy dlouhodobě podporuje Zemědělský svaz České republiky. „Vedlo by to k tomu, že by se zvýšila produkce i možnosti skladování,“ domnívá se Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR, podle něhož by zákon Česku a potravinové soběstačnosti prospěl. Čeští zemědělci by měli větší jistotu, že své zboží prodají, proto by i více do navýšení produkce investovali. Zákazník by proto mohl vybírat z více českých produktů.
Proti návrhu se naopak staví třeba Hospodářská komora či Svaz obchodu a cestovního ruchu. Jeho prezident Tomáš Prouza jej označil za absurdní.
„Povede k tomu, že spoustu produktů na pultech českých obchodů spotřebitel nenalezne, a za ty, jež zůstanou, zaplatí výrazně víc. Shánění ovoce a zeleniny se stane novým druhem sportu. Místo jednoho květáku si člověk koupí rovnou tři a dva vymění se sousedem za salátové
okurky,“říká.
Návrhu netleskají ani menší čeští zemědělci. „Už dnes jsou v některých komoditách dva nebo tři velcí výrobci a ještě se tam nastaví tyto kvóty. Tím bude další tlak, nikoliv na zpestření, ale na unifikaci, zhoršení kvality i ceny,“tvrdí Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství, podle něhož je cílem zákona podpořit velké producenty.
Menší zemědělci neprodukují tolik potravin, aby dokázali zásobovat velké obchodní řetězce nepřetržitě. Zákon jim podle Šebka proto výrazně nepomůže, naopak ohrozí český export. „Bude to jen generovat to, že budou v jiných státech a jiných oborech přistupovat k podobným opatřením,“obává se.
Podle agrárního analytika Petra Havla je zásadním faktem to, že zákon nařizující prodávat určité množství českých potravin je v přímém rozporu s principy jednotného evropského trhu. „Je to proti základním opatřením a standardům Evropské unie. Obrátilo by se to proti nám,“upozorňuje.
Češi se postupně učí nakupovat více tuzemských potravin a nehledět pouze na cenu a slevové akce. Pomoci v tomto trendu může podle něj osvěta, což je podle průzkumů nákupních zvyklostí i vidět. „Je to dlouhá cesta, ale je to jediná možnost. Spotřebitel si přece sám zvolí, co bude kupovat, a ne aby mu to někdo zákonem reguloval,“říká.