Letušky musí zvládnout více oborů
Lidé z letectví věděli mezi prvními, že následky pandemie budou vážnější. Letuška Klára Ecková však doufá, že se ke svojí profesi vrátí naplno co nejdříve.
Klára Ecková je letuškou už třináct let, dnes létá jako vedoucí kabiny u společnosti Smartwings a kvůli pandemii aktuálně pracuje na poloviční úvazek. Absolvuje jeden let týdně a náhradní zaměstnání si našla ve fitness, které se v říjnu ale také zavřelo. „Předpokládáme, že v březnu nebo dubnu se to už trochu rozlétá. Letectví však bude určitě postižené delší dobu. Zásadní změna může přijít ve chvíli, jakmile bude proočkovaná populace. Lidé chtějí létat, ale absolvování testů a další restrikce je od létání odrazují,“vysvětluje Ecková.
PRAHA Moc se nelétá, jste teď na neplaceném volnu?
Například já mám snížený úvazek. Kvůli koronavirové krizi firma stejně jako ostatní letecké společnosti musela učinit nezbytná opatření. Bohužel došlo i na propouštění. My jsme se rozhodli společnosti pomoci například tím, že jsme využili možnost neplaceného volna a zkrácených úvazků.
Mohli jste si vybrat?
Samozřejmě ano. Já jsem si vybrala zmíněný poloviční úvazek. Hned na začátku září jsem se rozhodovala, a měla jsem dokonce domluvenou druhou práci recepční ve fitness centru ve Stodůlkách. Tehdy jsem netušila, že na konci října přijde druhá vlna a fitness se rovněž zavřou. Teď jsem naprosto závislá na létání, ale doufám, že se už brzy situace začne vracet k normálu. Mám jeden let týdně.
A kdy očekáváte, že by se váš obor mohl více přiblížit stavu, jaký byl před covidem?
ty roky jsem na to dávno zapomněla. O tom, že budu letuškou, jsem snila jako náctiletá. V ČSA byl tříměsíční počáteční výcvik standardních a nouzových postupů. Učili jsme se také základy meteorologie nebo první pomoc a základy komunikace se zákazníkem.
Z čeho se počáteční výcvik ještě skládá?
Ve výcvikovém středisku na starém letišti v Ruzyni je takzvaný MOCKUP. Jde o trenažér s trupem letadla, kde je možné nacvičovat všechny situace, které mohou ve vzduchu nastat. Stejně jako mají piloti svůj simulátor, tak letušky trénují na MOCKUP.
Trénuje se například, jak postupovat na palubě při ztrátě přetlaku v kabině, při nouzovém přistání na souš nebo na vodu a další postupy při selhání motoru. A samozřejmě nacvičujeme i evakuaci. Evakuace do vody se nacvičuje i v bazénu, kde se nafukuje raft.
Podle toho, co říkáte, by letušky měly být i fyzicky zdatné.
Ano, dokonce musí uplavat 50 metrů v určitém čase. Fyzická zdatnost je nutností. Ty věci jsou těžké, musíte například postavit raft na moři.
Mnoho lidí asi ani neví, jakou přesně musí mít letušky kvalifikaci.
Téměř každý se domnívá, že jsme v letadlech jen kvůli nošení kávy a čaje. To k té práci samozřejmě také patří, ale znalosti máme i z jiných oblastí. Tříměsíční kurz končí závěrečnými zkouškami, po kterých je nutné získat licenci.
První vyváděcí let absolvujete pod dohledem instruktora a poté následuje i přezkoušení během letu osobou pověřenou Úřadem pro civilní letectví. Získáte licenci. K jejímu udržení absolvujeme každý rok takzvaný opakovací výcvik. Jde o týdenní školení, ve kterém si všechno opakujeme.
Potřebujete se také orientovat v technické stránce létání?
Máme zodpovědnost hlavně za bezpečí cestujících. Musíme umět manipulovat s veškerým vybavením letadla. Tedy počínaje otevíráním a zavíráním letadlových dveří. Každé hlavní dveře jsou vybaveny pro
Náročná profese
nouzovou situaci – evakuaci skluzem. Tu v případě potřeby vyhlásí kapitán letadla. Dveře jsou ale takzvaně zaarmované, naopak při otevírání pro cestující se skluz deaktivuje. Jinak se v jakékoli jiné situaci při nouzovém otevření skluzavka automaticky do pěti vteřin nafoukne. To mají společné boeingy i airbusy. V rámci předletové přípravy kontrolujeme indikátor skluzu. Kdyby se ale nenafoukl, je možné ho použít i jako plachtu – dole ji dva lidé přidržují a pak také plní funkci skluzavky.
Využila jste někdy tyto zkušenosti za reálného provozu?
Naštěstí ne, nejčastější jsou zdravotní problémy cestujících. Je potřeba určit, zda se jedná o infarkt, mrtvičku, nebo jen nevolnost. S cestujícím jsme také zažili epileptický záchvat. V takových situacích si při zdravotním minimu poradíme. Někdo vás upozorní nebo si cestujícího všimnete a začnete danou věc okamžitě řešit. S epilepsií se to dá zvládnout a pokračovat v letu. Pokud pasažér dostane infarkt, musí se okamžitě přistát. Také se ptáte cestujících, jestli je na palubě lékař. V případě epilepsie jsme měli štěstí na přítomnost zdravotní sestry. Zdravotník samozřejmě může pomoci, je však nutné ověřit doklady.
Raději asi vzpomínáte na jiné příhody.
Každý let je jiný a já si pokaždé přinesu nějaký pozitivní pocit. Když vám třeba osmdesátiletá babička v cílové destinaci zatřese rukou, že to byl ten nejlepší zážitek, máte z toho radost.
Veselé je cestování s dětmi, které všechno komentují. Vidíte, jak jsou šťastné, když jim po příletu ukážete pilotní kabinu. A úsměvné bývá, když se vás lidé v půlce letu zeptají, proč stojíme a kdy poletíme dál. Mívají pocit, že se letadlo ve vzduchu nehýbe. Když je někdo v tom oboru denně, tak ho to rozesměje.