Budu vám chybět

Petr Rada o trénování a (ne)úvahách o důchodu

Vpůl šesté ráno zabrzdí u stadionu. Všude sníh, mráz, tma a ticho. Jen paní uklízečka chodí ještě dřív, tak vstupní dveře do jabloneckého stadionu odkóduje. „Já si udělám kafe, natáhnu se na gauč a chvíli zavřu oči,“poví Petr Rada, za prosinec zvolený nejlepší trenér v lize.

Jeho Jablonec je po podzimu nejblíž suverénní Slavii a zítra navečer jde jako první do hry. Navrch v Teplicích, kde trenérský čertík Rada působil hned čtyřikrát.

Jestli dobře počítám, musíte z Prahy vyrážet ve čtyři ráno.

Teď, když konečně napadlo, radši za deset čtyři, abych měl jistotu, že někde nezůstanu trčet. Jsem stará škola a řídím se heslem: Dochvilnost je výsadou králů. Raději dorazím o hodinu dřív než o minutu později. Snad jen třikrát v kariéře jsem se omluvil z tréninku, a vždycky kvůli pohřbu.

Nepřestává mě překvapovat, kolik máte ve 62 letech energie.

A proč by ne? Pořád jsem mezi mladými, tam se pomaleji stárne. Když se cítím unavený, tréninky mě dobijou.

Přitom byste pomalu mohl myslet na důchod.

To jste trefil, žádost už je vyplněná. Z každého zaměstnání mám pracovní výměr, jen ze Slavie mi chybí zápočtový list. Musím to dohnat.

To myslíte vážně?

Za rok mám na důchod nárok, chuť zatím ne. Dokud jsem zdravý a je o moje služby zájem, chci trénovat.

Chcete titul?

Nerad bych, aby to vyznělo odevzdaně, ale titul už svého majitele má. Slavia lize dominuje a nemyslím si, že se na jaře něco změní. My chceme s Jabloncem hrát nahoře. Chceme, aby nás fotbal bavil. Aby bavil i lidi, kteří teď bohužel nemůžou na stadion. Kéž by si doma u televize říkali: Hele, ten Jablonec válí.

Vážně vás nešimrá pomyšlení, že budete první trenér, jenž dovede Jablonec k titulu?

Já chci být vždycky přede všemi, ale koukněte se realitě do očí. Jak chcete konkurovat klubu, který má miliardový rozpočet a pracuje s ním dobře? Snad v roce 2018, kdy jsme byli rozjetí, jsem si troufnul pomyslet na titul. Ovšem musel by zůstat pohromadě mančaft s Hovorkou, Holešem, Pernicou, Masopustem, Hanouskem...

V létě přijdu do kabiny a šest hráčů chybí. To je moje odpověď na to šimrání.

Vaše jablonecká čísla i tak stojí za poklonu: třetí, čtvrtí, čtvrtí, teď druzí! Je to zadostiučinění?

Vůbec ne. Já jsem rád, že jsem se stal trenérem a můžu dělat práci, která mě baví a naplňuje. Nikdo mi neumetal cestičku a já nepřestanu být vděčný Frantovi Ciprovi, že si mě vzal v sedmadevadesátém jako asistenta do Slavie. Děkuju, Františku!

To říkáte hodně emotivně. I kvůli rakovině, se kterou trenér Cipro statečně bojuje?

Franta určitě vyhraje, o tom nepochybuju, ale to poděkování bylo opravdové. On mě vzal do ligy, ukázal prostředí, atmosféru. Naučil mě, jak pracovat s hráči, jak vytvořit tým. Od té doby jsem vděčný za každou štaci, kterou jsem odpracoval. Od Teplic až po Jihlavu. Prostě jsem rád, že trénuju.

I když jste tolikrát podrážděný?

To jsem celý já, tak pardon.

Nemusíte se omlouvat. Znám vás dlouho a musím říct, že jste se docela zklidnil.

Zklidnil, ale nechci být nijaký. Maminka má alzheimera, chodím za ní s nákupy a jsem šťastný za každý její další den. Ale když se mě pětkrát za sebou zeptá na stejnou otázku, rozčilí mě to. A pak sednu za volant a lituju té situace. Ano, rozzlobím se rychle, ale celkově jsem spíš lítostivý člověk.

Covid vás naštval, nemýlím se?

Na covid mám pifku. Ne kvůli tomu, že mě v listopadu dva dny bolela záda, ale úplně změnil naše životy, náš fotbal. Stadiony prázdné, přitom fotbal je lidová zábava. Na téhle době není nic pozitivního.

Ale fotbal žije.

Vím. Co mají říkat vlekaři, hospodští, kadeřníci. Vážím si toho, že můžeme pracovat, ale kdyby mi

řekli, že budu půl roku zavřený doma a pak se všichni vrátíme do normálu, beru to hned.

Nemyslíte si ještě na jedno velké angažmá? Trénoval jste Slavii, Spartu, reprezentaci, Plzeň.

No jo, ale Plzeň byla ve druhé lize, Spartu jsem měl na dobu určitou, Jablonec jsem přebíral po rozmařilém období Galácticos, kdy se začínalo šetřit, a když jsem byl ve Slavii, majitel Řebíček mi vzkázal, že bude kupovat leda hráče do milionu. Čonka, Škutka, Dobrotka, Bortel. Lidi řvali: „Rada ven!“Teď Slavia nakupuje za čtyřicet milionů. Nestěžuju si, ale...

Nezlobte se, spíš to vypadá naopak.

Tvrdím, že není složité být první, když máte komfortní zázemí. Jindra Trpišovský, trenér Slavie, dělá bezva práci, klobouk dolů před ním, ale je to nejlepší trenér v lize? Jak to změříte? Je nejlepší ten, kdo je první? V roce 2016 zvolili nejlepším německým trenérem Dirka Schustera z Darmstadtu. To se mi líbí.

Proč?

Protože s malým klubem udělal díru do světa. Měl to daleko složitější než slavnější kolegové s Bayernem nebo Dortmundem. Když jsem měl sám volit českého trenéra roku 2020, do nejlepší trojky jsem napsal kolegu Krejčího z Pardubic. Do první ligy postoupil, je pátý.

A vy s Jabloncem druzí. Co dál?

Heleďte, já jsem rád, když se o mně píše. Fanoušci mají obvykle rádi trenéry, kteří umějí mluvit, a já ty jejich výrazy kolikrát ani neznám. Ale vokázaná platí. Až jednou Petr Rada skončí, bude vám chybět.

O tom nepochybuju, i když jsme měli rozmíšky. Mimochodem, Plzeň se na podzim ozvala?

Ne. Ta spekulace zahřála, ale dokud někdo nezavolá a nenabídne, je zbytečné se tím zabývat. Přišel jsem do kabiny a povídám: Hoši, já jsem trenér Jablonce. Jestli se něco změní, budete první, kdo o tom bude vědět.