Byl to rok veverky, říkají pražští zachránci zvířat
Covidový rok 2020 provázený locdowny ovlivnil práci záchranné stanice zvířat. Lidé chodili více do přírody, do stanice se díky tomu dostala spousta veverek vypadlých z hnízda. V problémech se ocitli také ježci, labutě či poštolky.
Potlučení po střetech s auty, nárazu do skel, stěn či trolejových drátů anebo pokousaní – v tomto stavu se zástupci pražské živočišné říše minulý rok dostávali do péče Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Jinonicích. Lidé na obyvatele metropolitní divočiny v ohrožení nezanevřeli ani v době plné virů. Počet pacientů se přiblížil hranici 5 200. Méně pozitivní zprávou je, že současná omezení letos zpomalí očekávanou rekonstrukci areálu stanice.
Rok veverky – takovou přezdívku si podle ošetřovatelů zaslouží zmíněné období. Do péče jich přijali takřka 150, většinou nesamostatných mláďat. Největší nápor těchto drobných hlodavců stanice zažila během první třetiny roku 2020.
Souvisí to s jarní první vlnou omezení, zavíráním hospod, muzeí či nákupních center, které Pražany vyhánělo na toulky do zeleně. „V tomto období se do naší péče dostávala hlavně veverčata ve věku okolo šesti týdnů,“vysvětlují záchranáři.
Pro malé veverky jde o kritický věk. „V této době opouštějí hnízdo a začínají zkoumat svět kolem,“popsal chování mláďat veverek zoolog Jan Hanzák. Za normálních okolností matka své zbloudilé mladé navede zpět do stromové koruny. V parku či lese, zaplněném hlučícími lidmi, však matka může dostat strach se k potomkovi přiblížit. Veverčeti vzápětí hrozí smrt hladem, vyčerpáním nebo to, že se stane vcelku snadnou obětí predátora. Odchov malého veverčího mláděte představuje podle odborníků nejednoduchý úkol. „V průměru u nás každé takové mládě strávilo 65 dní.
JINONICE
Bodlinatý sirotek
Veverčí novorozeně
Až do osmi týdnů jeho věku je potřeba je kojit, teprve poté je schopné přejít na pevnou stravu. Další péče trvá ještě přibližně čtyři týdny,“uvedla Petra Fišerová ze společnosti Lesy hl. m. Prahy (LHMP), která záchrannou stanici spravuje.
Záchranka se pro veverky stává i jakousi školkou, kde si „pilují“některé důležité návyky. Ve voliérách se zdokonalují ve skoku a šplhu, dovednostech důležitých pro život ve volné přírodě.
Ošetřovatelky tak odchovaly například i veverčí sedmerčata z Ořechovky. Ve věku asi 12 dnů vypadla z hnízda a matka se k nimž neodvážila přiblížit. Rodiče proto nahradili
ošetřovatelé, kteří je v prvních týdnech každé dvě hodiny krmili. K mláďatům vstávaly ošetřovatelky i v noci. Odchov skončil úspěchem.
K tradičním klientům náleželi ježci, a to ať východní, či západní, netopýři či labutě. Jednu labuť záchranáři vyprostili z pytlácké nástrahy na ryby.
V problémech se ocitli také dravci křižující nebe nad Prahou. Trn proti holubům probodl stehno poštolce, která strávila řadu dní léčením. K exotickým pacientům náležel například tenkozobec, jenž nezvládl záludnosti velkoměsta a narazil do skleněné překážky.
Mohutnějším klientem byl muflon, ten si zřejmě při střetu s autem poranil nohu. Tříštivá zlomenina se zahojila, muflon je zpět ve stádu u Thomayerovy nemocnice.
Zpomalená stavba
Záchranná stanice měla letos začít procházet přestavbou. „Ukázalo se, že proces před fyzickým zahájením hlavní stavby je ještě velmi administrativně složitý a nynější virová situace to určitě neusnadňuje,“připustila Petra Fišerová.
Přípravné práce jako vybudování elektrického sloupku a vyčištění území by mohli v závislosti na počasí dělníci odvést v lednu či únoru. „Nicméně složitý výběr dodavatele hlavní stavby záchranné stanice bude investiční odbor magistrátu teprve zahajovat,“uvádí zástupci LHMP. S hlavní stavbou se tak asi začne až v druhé polovině roku.