Amerika umírá v autech
V USA lidé za covidu jezdí míň autem, ale zabíjejí se víc až o neuvěřitelných 31 %
Jezdit autem je v Americe za časů koronaviru mnohem nebezpečnější než v dobách před ním. Protože se jezdí mnohem míň, počet havárií i mrtvých klesl, ale počet mrtvých v poměru na ujeté kilometry vystřelil nahoru.
Americká dopravní čísla za první pololetí loňského roku hovoří nepříjemnou řečí. Na silnicích zemřelo 16 650 Američanů, což zní na první pohled dobře, protože předchozí rok jich ve stejném období zemřelo 16 988.
Jenže to má háček. Byl by to úspěch, nebýt koronaviru. Amerika seděla doma, protože na velkých částech země byl lockdown, lidé pracovali z domova, nevozili děti do školy nebo omezili nákupy a výlety. Tudíž omezili i ježdění autem.
Takže skutečnost vypadá takto: za první pololetí loňska zahynulo na silnicích 1,25 člověka na sto milionů ujetých mil. Rok předtím to bylo 1,06 člověka. První půlka loňského roku tak měla nejhorší výsledky za dvanáct let. Ale to je pořád ještě ta lepší zpráva, protože to je statistika za celé pololetí, tedy včetně ledna, února a části března, kdy v USA ještě nebyla plošná epidemie, tudíž se jezdilo jako normálně.
Lockdown a drogy
Jenže pak přišel duben, květen a červen, období uzávěr. V porovnání se stejným obdobím předchozího roku číslo zachycující počet mrtvých na sto milionů ujetých mil vyskočilo o 31 procent.
To je nárůst, který americký Národní úřad pro bezpečnost na silnicích označil za „zarážející“.
Neúcta k zákonu i lidem
Příkladem toho, co se děje, je Wisconsin, kde sice bylo o 26 procent míň nehod, ale současně při nich zahynulo o dvacet procent víc lidí než za stejnou dobu loni.
Protože Američané se vyžívají se statistikách, vědí už také, kdo se především podílel na oněch celkových 31 procentech. Jsou to hlavně mladí lidé do pětadvaceti, protože počet starších obětí nehod dost poklesl. Nejvíc smrtelných nehod bylo na dálnicích a venkovských silnicích. Odpověď na otázku, čím to je, není složitá. Kromě jiného právě proto, že se jezdí míň. Silnice jsou prázdnější, takže řidiči na to rádi šlápnou. Magazín Wired citoval dopravního experta Roberta Wunderlicha, který řekl: „Vždy jsme chtěli odstranit dopravní zácpy, abychom mohli jezdit rychleji. Takhle to dopadlo. Teď abychom snižovali riziko, které z toho plyne.“
Ale rychlost není jediným důvodem. Ty další jsou složitější, „koronavirové“a společenské, protože pandemie ovlivnila chování lidí.
Stoupl počet mrtvých, kteří v sobě měli drogy nebo alkohol, což si odborníci zatím vysvětlují jako následek stresu, nudy a ztráty každodenní denní rutiny. V jedné studii se uvádí, že pětašedesát procent lidí zabitých na silnicích během prvních čtyř koronavirových měsíců mělo při ohledání v těle aspoň jednu drogu, přičemž se zdvojnásobil i počet těch, kdo byli pod vlivem opioidů. Bylo jich čtrnáct procent.
Kromě toho snížený provoz, z něhož zmizeli řidiči, kteří ho dělali bezpečnější – matky s dětmi, lidé jezdící do práce a penzisté –, umožnil i omezení dopravních hlídek. To bylo pro policii vítané, protože i ona byla postižena virem stejně jako zbytek populace. Policisté často nechávali přestupky, jako je rychlejší jízda, být, protože se nechtěli vystavovat možné nákaze. Ale ke zvýšené pasivitě přispěla i atmosféra po smrti George Floyda loni v dubnu, kdy policisté po obviňování z rasismu pociťovali snížení vlastní autority a nechuť razantně vystupovat.
Ztráta respektu před zákonem
Objevily se i obecnější úvahy, že na amerických silnicích se projevuje okorávání pořádku a respektu před zákonem a pravidly, jež je v době pandemie patrné napříč západním světem. Frustrace z napůl omezeného života, ztráty příjmů či omezení svobodného rozhodování spolu s erozí důvěry ve vlády, jež oproti očekávání nejsou schopny pandemii zastavit, vedou k „osobním vzpourám“. To se projevuje nedodržováním nařízení a ignorováním předpisů včetně těch dopravních. A současně zdrsněním mravů, ztrátou ohledů, sklony k anarchii a větší ochotou riskovat, když zítřek je nejistý a bez vyhlídek.
Je to jev, který se objevil i za Velké hospodářské krize ve 30. letech. Přestože Američané tehdy omezili jízdy autem, umíralo na silnicích víc řidičů. Týdeník Time tehdy popsal situaci slovy: „I minulý týden bylo na ulicích amerických měst slyšet praskání proražených lebek a venkovskými silnicemi se ozývaly zvuky drceného kovu.“