Vysloužilý voják učitelem?

Na středních školách a druhém stupni ZŠ budou moci učit lidé bez pedagogického vzdělání. Je to úkrok k nevzdělanosti.

Podle novely zákona o pedagogických pracovnících, schválené ve středu Sněmovnou, bude moci učit děti kdokoliv, kdo má vysokoškolské vzdělání magisterského (inženýrského) stupně. A bude učit cokoliv. Takto nepřipravený laik nastoupí 1. září a třeba mu to půjde. A třeba ne. Tak se vymění? Přijde jiný? Nebo ho to omrzí, protože by si měl do tří let začít doplňovat pedagogické vzdělání? Děti jako pokusní králíci!

Uvědomuje si ministr Robert Plaga, jakého hazardu se vzdělaností národa se dopouští? Samozřejmě sklízí plody předchozích let, kdy podfinancovanost školství a nízké platy učitelů vedly k jejich nedostatku, ke stárnutí učitelských sborů na mnohých školách a k rezignaci na aprobaci učitelů (např. učitelé fyziky „nejsou“). Lékem na tuto situaci není pustit za katedru kohokoliv bez pedagogického vzdělání, ale naopak to vzdělání zkvalitnit a posílit kvóty vysokých škol, které pedagogy připravují.

Přitom novela z roku 2014 dává ředitelům pravomoc přijmout nekvalifikovaného učitele v případě, že kvalifikovaný není na trhu práce k dispozici. Tuto aktuální novelu tedy vlastně nepotřebujeme. Výzkumy prokázaly přímou úměru mezi kvalitou výuky a kvalifikovaností pedagogů. Naopak v regionech a školách, kde je vyšší procento nekvalifikovaných pedagogů, žáci ve srovnávacích zkouškách výrazně zaostávají.

Často se argumentuje tím, že kvalitu výuky mohou zvýšit odborníci z praxe. To dává smysl u odborných předmětů na SOŠ a SOU. Tisíckrát se ovšem prokázalo, že být odborníkem vůbec neznamená, že znalosti v daném oboru umím předat, že jsem vybaven didaktickými dovednostmi. Mnozí si jistě vybaví vynikajícího odborníka, nadšeného pro svůj předmět, ale zcela neschopného děti něco naučit.

Navíc zkušenější učitelé se shodují, že učit současné žáky je o řád náročnější než v případě předchozích generací. Nyní to bez solidních znalostí nejen oboru, ale především didaktiky, psychologie a pedagogiky prostě nejde. Motivovat k učení počítačovou generaci je oříšek i pro velmi fundované kantory. O náročnosti učitelské profese se aktuálně přesvědčili mnozí rodiče během pandemie, kdy museli částečně za učitele zaskakovat.

Opomíjím fakt, že deprofesionalizací učitelského stavu výrazně klesne jeho společenská prestiž. Ministerstvo školství nedávno zpracovalo koncepci rozvoje vzdělávací politiky Strategie 2030+. Po této novele je s touto koncepcí možno udělat jediné: zmuchlat a zahodit, neboť bez kvalitních a dobře připravených pedagogů je nerealizovatelná.

Kvalitě vzdělanosti v ČR samozřejmě neprospívá koronavirová pandemie. Jak velké škody výpadky výuky způsobí, ukáže budoucnost. Jistě bude co napravovat. Napravovat budeme muset i škody způsobené touto novelou degradující učitelskou profesi. Zmírnit její škodlivost by snad pomohlo její časové omezení platnosti na dobu tří let. Historicky děláme významný úkrok zpět k nevzdělanosti. Nakonec, proč by přijetím této filosofie „laicizace kantorské profese“nemohli ve školách časem působit i vysloužilí vojáci jako ve středověku?