Ještě snadnější oddlužení: rána pro soukromé věřitele

Stát přichází s další změnou podmínek osobního bankrotu. Přitom od poslední, takzvané oddlužovací novely insolvenčního zákona neuběhly ani dva roky. To je krátká doba na zhodnocení jejích efektů. Současný vládní návrh přichází se zkrácením doby oddlužení – z pěti let na tři. To z institutu osobního bankrotu udělá skvělou investici, především pro nepoctivé dlužníky. Ti si napůjčují třeba milion korun a za pouhých 36 tisíc se nechají oddlužit. Mnohonásobně na tom vydělají, ale někdo to bohužel bude muset zaplatit.

Budou to soukromí věřitelé, na které změna tvrdě dopadne. Ne stát, jehož nároky jsou uspokojovány přednostně. Dopad zkrácení oddlužení tak může být pro soukromé věřitele likvidační. A hovoříme tu především o věřitelích z řad drobných podnikatelů a živnostníků, běžných občanů, ale také třeba bytových družstev a SVJ. Právě bytové domy se již nyní potýkají s velkým problémem s neplatiči, protože polovina jejich dluhů je nevymahatelná.

Už dnes jsme v situaci, kdy dlužník může nadělat dluhy třeba i za dva miliony korun a následně se během pěti let za pouhých 120 tisíc nechá oddlužit. Vláda teď navrhuje, aby dlužníci spláceli o dva roky kratší dobu, věřitelé by tak získali ještě méně peněz, minimum by bylo nějakých 36 tisíc, bez ohledu na výši původního dluhu.

Komu se tím jde na ruku? Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že reaguje na evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Ovšem směrnice úpravu oddlužení nařizuje jen pro podnikatele, nikoliv spotřebitele. Vládní návrh tak jde daleko nad rámec směrnice. Tím se tvoří nebezpečný precedens. Principy oddlužení u podnikatelů jsou zcela jiné než u běžných občanů nepodnikatelů. Stejně tak dluhy obou skupin vznikají za jiných okolností. Cílem kratšího oddlužení podnikatelů je především podpora podnikání a tím i podpora zaměstnanosti a celkové hospodářské prosperity. Naopak u spotřebitelů představuje zkrácené oddlužení obrovský morální hazard. Vláda riskuje, že nepřiměřeným zásahem do práv věřitelů umožní dlužníkům jakousi nekonečnou dluhovou amnestii.

Příhodnější by bylo, aby byla směrnice implementována v podobě, kterou požaduje EU, tedy pouze pro podnikatele a živnostníky. Oddlužení fyzických osob je potřeba nechat nějaký čas usadit a následně vyhodnotit výsledky poslední úpravy.