Bůh v čelence selhal. Vykoupí se házenkářský idol Hansen?
Vlastně šlo všechno podle plánu. I přes dlouho vyrovnaný průběh měl deset čárek ve střelecké listině, míč v ruce a možnost snadno ukončit čtvrtfinále mistrovství světa. Jenže pak Mikkel Hansen, jeden z nejlepších házenkářů 21. století, předvedl zkrat, blikanec. „Udělal jsem velkou chybu. Naštěstí přišla velká úleva,“odfoukl si.
Jeho Dánsko dál kráčí za obhajobou, ve čtvrtfinále přetlačilo domácí Egypt v kolosální bitvě se dvěma prodlouženími a následným sedmičkovým rozstřelem 39:38.
„Paráda. Jen já hrál hluboko pod svým maximem a napáchal spoustu minel,“kál se 33letý kanonýr v čelence. Ta zásadní přišla na konci prvního prodloužení. Dánové vedli 34:33 a dohrávali poslední útok. Teoreticky situace, již nelze zkazit. Sudí sice odpískal pasivitu, Egypťané by však už ani nestihli přehodit hřiště, tak málo času zbývalo. Jenže Hansenovi se zatmělo. Zahodil míč – možná pouhých pár desetin sekundy po hvizdu, ale přece jen po něm.
Snad automatismus, snad jako by promluvilo podvědomí: tohle bývala v házené po desetiletí praxe pro podobné chvíle; nikoli férová, ale účelná ano, hrozilo jen dvouminutové vyloučení, dobrá cena za udržení náskoku. Jenže pak tento sport kurážně zreformoval pravidla: kdo něco podobného provede v poslední půlminutě, přijde jako trest červená karta a sedmimetrový hod.
„Bylo to pro mě tvrdé,“líčil, jaké nervy prožíval, když Egypt srovnal. A ještě tvrdší by bylo, pokud by Dánové ztratili naději na zlato zrovna kvůli němu. Hansen je lídr, bourák. Třikrát ho vyhlásili nejlepším házenkářem planety, svoji vlast dotáhl k triumfům na olympiádě, mistrovství světa i na Euru. Míče z jeho pravačky létají jako z katapultu.
Je tváří svého sportu a v kombinaci skandinávské přímosti a vědomí vlastního renomé toho využil a nahlas bojoval za to, aby se v Egyptě nesmělo hrát za přítomnosti fanoušků v hale – pořadatelé pak od plánů, které v koronavirových časech působily jako špatný vtip, na poslední chvíli cukli.
Před čtvrtfinále s domácími zase Hansen nahlas zkritizoval to, že na předchozí egyptský souboj se do ochozů vtlačila snad tisícovka lidí.
„Co na to chcete říct? Nepřekvapuje mě to. Jsme všichni zklamaní a mělo by to přinést následky, když se pokuty můžou rozdávat za ledacos,“tepal pořadatele.
Celá zápletka navíc byla ještě dramatičtější. Hansen kvůli onemocnění svému týmu na čas vypadl – na střevní problémy si mezi Dány nestěžoval sám – a vrátil se až na čtvrtfinále. „Je skvělé, že jsem konečně prospal celou noc. Uvidíme, kolik síly mi zbylo,“popisoval.
Dánové mezitím několikrát zkritizovali organizační úroveň, štvala je původní liknavost v testování či faraonské manýry šéfa Mezinárodní házenkářské federace Hassana Moustafy. Když ten z lóže spolu s egyptskými krajany sledoval, jak Hansen pořadatelské zemi nabízí zadarmo dar velikosti pyramidy, musel se zaradovat.
Dlouho se totiž zdálo, že eso Dánů z testu odolnosti vyšlo posíleno, že je nenahraditelný. Pak však jakožto strojvůdce medailové mašiny předvedl kiks srovnatelný s tím, pokud by fotbalista před prázdnou brankou chtěl zamachrovat patičkou, ale o balon by jen zakopl.
Jenže Egypťané podobným kolapsem v závěru druhého prodloužení nabídli Dánům totožnou šanci!
„A když už došlo na sedmičky, nebyla to pro nás zase tak špatná varianta, vždyť máme nejlepšího gólmana světa,“velebil Hansen fakíra Niklase Landina. Domácí tak končí v slzách, Dánové se dnes utkají se Španělskem o finále a budou potřebovat Hansena ve vrcholné formě.
A házenkářský bůh s čelenkou se poté, co sestoupil k bráně do sportovního pekla, určitě bude chtít vykoupit. Tím, co přece umí nejlépe ze všeho: spoustou gólů.