Proč EU prohrává boj o vakcíny
Brusel zajistil u výrobců nízké ceny, to ale mělo svá úskalí.
Na Evropskou komisi se valí kvůli vakcínám kritika ze všech stran. Rozčílení politici viní evropskou exekutivu z neschopnosti, mluví o špatné strategii i pomalém rozhodování. Na váznoucí dodávky vakcín si stěžuje kdekdo. Od Madridu po Vídeň, od Stockholmu po Atény.
„Bylo nutné zpomalit tempo očkování zdravotnického personálu,“říká Sabine Stordeurová z belgické koordinační skupiny pro vakcinaci. Podobně na tom byli i jinde. Některé evropské regiony musely vakcinaci omezit, či úplně zastavit.
Unijní plán, naočkovat do léta 70 procent dospělé populace, se jeví jako nereálný. Epidemiolog Emmanuel André z lovaňské univerzity odhaduje, že při současném tempu by se podařilo splnit cíl v září roku 2024. Evropští činitelé poukazují na neplnění slibů výrobců. Očekávané
výpadky dodávek oznámilo konsorcium Pfizer/BioNTech, jehož vakcínu Evropská unie schválila a objednala, stejně tak výrobce AstraZeneca, jehož vakcínu by zřejmě měla doporučit Evropská agentura pro léčivé přípravky dnes.
AstraZeneca tvrdí, že domluvený kontrakt nezaručuje unijním zemím právo na domluvené množství. Brusel si myslí opak a tlačí na firmu, aby nahradila výpadek dodávkami vyráběnými v Británii.
Šéf farmaceutické společnosti Pascal Soriot to odmítá a připomíná, že třeba Británie uzavřela kontrakt o tři měsíce dříve, takže bylo dost času na řešení případných problémů.
Úsměvy úředníkům ztuhly
Eurokomisařka pro zdravotnictví Stella Kyriakidisová k tomu uvedla, že „logika, kdo dřív přijde, je i dříve obsloužen, může fungovat u místního řezníka, ale ne ve smlouvách“.
Tyto ostré slovní přestřelky a obvinění kontrastují s úsměvy, které rozdávali bruselští úředníci ještě před pár měsíci. Už počátkem loňského května vypočítávala šéfka Komise Ursula von der Leyenová, kolik peněz se podařilo nashromáždit na výzkum koronaviru a vývoj vakcín: bezmála osm miliard eur. Mluvila o „skutečně úspěšném evropském příběhu“. Spokojenost panovala i o měsíc později, když eurokomisařka Kyriakidisová představila společný vakcinační plán unijní sedmadvacítky, stejně tak na podzim, když Sandra Gallinaová, unijní vyjednavačka pro nákup vakcín, oznamovala dohodnuté smlouvy s výrobci, celkem na nějakých 2,3 miliardy očkovacích látek.
To vše mělo být vlajkovou lodí evropské solidarity. Brusel si sliboval od úspěšné vakcinace návrat všeobecné důvěry, když prováhala loni v únoru začátek nástupu pandemie v Evropě. Tehdy plály nacionalistické vášně a členové evropské sedmadvacítky se sobecky hádali o dodávky respirátorů. To nechtěl nikdo opakovat. V případě vakcín tomu měl jednotný postup zabránit a vytvořit také Evropě silnější vyjednávací pozici. Nebyl důvod tomu nevěřit, vše se rýsovalo nadějně.
Teď vakcíny nejsou k mání. Fanfáry utichly. Unijní země v očkování zaostávají za Izraelem, Spojenými státy či Británií.
Proč je najednou vše úplně jinak, špatně?
Firmy bez odpovědnosti?
Je třeba se vrátit v čase zpět k podzimním vyjednáváním. Sandra Gallinaová a její tým kladly podle bruselského listu Politico od počátku důraz především na tři věci: široký výběr mezi firmami, nízké ceny a také povinnost firem nést z právního hlediska za preparáty odpovědnost.
O třetím bodě se mnoho neví, odborníci spíše hádají, ale množí se informace, že firmy si zde prý prosadily svou, tedy žádnou odpovědnost.
V prvním bodě se projevovalo napětí mezi státy, jako je Bulharsko či Polsko – a bohatšími, jako je Německo. Do toho se mísilo podezření, že velké země prosazují své farmaceutické firmy.
Jednání se vlekla, ale přinesla unijním zemím jisté výhody, nižší ceny. S tím kontrastoval postup zemí, jako je Británie nebo Kanada. Ty měly smlouvy okamžitě, během chvíle. Možná ale za horších podmínek.
Jenže co jsou platné levněji koupené vakcíny, když je jich teď málo a ekonomické i společenské škody relativní výhodu levných nákupů mnohonásobně přebíjejí? Podle Wolfganga Münchaua, šéfa londýnského think tanku Eurointelligence, jsou ušetřené peníze za vakcíny z makroekonomického hlediska irelevantní. A ztracené dny znamenají v pandemii především tisíce ztracených životů.
Nedostatečná rychlost byla evropskou slabinou. Byla by ale zřejmě chyba házet vše na evropské úředníky. Schvalovací proces léčiv je v Evropě přísnější než třeba v Británii – a za čas se může ukázat, zda je to tak správné.