Televize pro dobu covidovou

Česká televize loni na jaře mile překvapila, když kreativně pokryla první vlnu epidemie programem ČT3 a pořady jako UčíTelka. Tím invenci vyčerpala, což je škoda, protože nejisté vyhlídky otevírají prostor pro projekt hodný 21. století a kolos s rozpočtem

Stávajícím tempem asi stát nebude schopen naočkovat většinu populace vakcínami s nejasnou účinností během první poloviny tohoto roku a bude třeba přeočkovávat i ty ohrožené, kteří už očkovaní jednou byli. V takovém případě musíme připustit, že mimořádná opatření – sociální distance, nošení roušek a omezení pohybu – budou trvat dva roky či déle. To bude kromě fatálních důsledků pro podnikání i státní rozpočet blokovat celý vzdělávací proces. Bez ohledu na aktuální úvahy o (kolikátém už?) návratu dětí do škol.

Za těchto okolností se ukazuje klíčová role České televize, pokud má plnit i nadále veřejnoprávní roli. Je třeba chválit programového ředitele Milana Fridricha za jaro 2020: program ČT3 a pořady UčíTelka a další pro děti ukázaly kreativně část cesty. Další kroky už bohužel nenásledovaly. Ani vedení televize, ani radní, ani poslanci z mediálního či školského výboru nerozumějí výzvám.

Stav školství je tristní. Většina učitelů ani rodičů si neví rady s distanční výukou, ministerstvo není schopno definovat návody. Situaci lze pojmout jako hrozbu, kterou se budou zaobírat katastrofisté v opozici a ve zpravodajství. Pak pozitivního nevznikne nic. Ona je to ale i příležitost. Vedle dětského programu ČT D by měl vzniknout program, který se nebude vysílat – multimediální knihovna čili Česká vzdělávací televize pro dobu covidovou. S několika pomocnými nočními pořady pro učitele a rodiče na ostatních programech.

ČT, potřebujeme tě

Návod není tak složitý. Televize se vykašle na absenci jednotných učebních osnov a pro novou dobu vytvoří osnovy svoje. Bez ohledu na to, co si o tom myslí ministr školství. Ten si stejně nemyslí nic. Několik málo lidí zredukuje počet učených předmětů devítiletého vzdělávání na snesitelnou úroveň, definuje realistické množství obsahu odpovídající možnostem distanční výuky a obsah rozřeže na půlhodinové monology učitele – „hodiny“. Patnáct minut zůstane vždy na opakování a zkoušení. Vyrobí se obsah i prostředí k jeho prezentaci. Stejně jako pořady o vaření.

Jak zajímavě učit, prozradili už sami někteří učitelé – na internetu je volně k dispozici řada amatérských, ale přitom kvalitních videí. V zázemí Kavčích hor se vytvoří virtuální učebny s kamerami. Nejsložitější bude chemie, fyzika. Základem je holý prostor s klíčovacím pozadím a čtečkou. Rozšířená varianta pro hloubavé může být třeba jako pokračování Harryho Pottera – kabinet bublavých lektvarů, zeměpisné přenášedlo, knihovna čarovných bylin či Scamanderův kufřík plný zvířat. Navštěvovat se dají laboratoře vysokých škol, hvězdárna, Národní muzeum, knihovna Klementina, planetárium, zoo, hi-tech firmy. Nikdo neodmítne, každý má přece děti.

Podobný úkol řešily Kanada, USA, Austrálie či Skandinávie. Nejdříve od roku 1728 poštou, pak od 30. let minulého století pomocí rádia a krátkovlnných vysílaček, od 70. let i pomocí televize. A úspěšně. Vzdělání tak získaly statisíce dětí i dospělých v odlehlých oblastech tundry, stepi či pouště.

Na práci tu přece čekají animátoři, kreslíři, fotografové, grafici a covidem stejně postižení studenti výtvarných škol, středních i vysokých. Pro většinu práce stačí 2D animace, minimalistickým vzorem může být reklama na Prima Cool. Pro animaci může kromě počítače sloužit jakýkoliv stativ od zvětšováku, osvětlený stůl s krycí skleněnou deskou a digitální fotoaparát. Plošková animace stačí a nepotřebuje nic než představivost a čas. Jedna vteřina je 24 obrázků.

Základní podmínkou rozsáhlé kolektivní tvůrčí práce je tvrdý centralismus při určování obsahu a výtvarné podoby, pokora a

„pirátské“neodvolatelné vyloučení autorských práv všech. A neziskovost, výsledek se nikdy nesmí prodávat. Musí být zdarma, protože bude námi všemi solidárně placen. Žádné hvězdné podmínky, žádné reprízné, žádné taxíky. Práce a jen práce. Týmová. Ega se nepěstují, ega se vyhazují za bránu.

Cílem je za co nejkratší dobu vytvořit multimediální učební obsah pro distanční výuku většiny předmětů devíti ročníků základní školy a minimálně polovinu všeobecných předmětů středního vzdělání.

S jasnou strukturou, na sebe navazující. S otevřeným kódem, ale autorizovanou podobou. Umožňující stažení na disk počítače či set top boxu k samostudiu. S vlastní Wikipedií a odkazy do dalších zdrojů – veřejné Wikipedie, na vysokoškolské či vědecké práce, knihy a filmy. Kdo chce, může vědět víc.

Ne každý však má odpovídající připojení k internetu, ne každý může zatížit počítač, linku či rodinný rozpočet. Kolik počítačů si může dovolit rodina se třemi dětmi? S návodem pro rodiče, jak se učit s dětmi, jak procvičovat. S návodem pro učitele, jak doplnit prezentaci vlastním výkladem nebo jak a co v tomto prostředí zkoušet. S internetovým prostředím na tvorbu „písemek“. Pak je třeba uzavřít státem vnucenou dohodu s providery internetového připojení, že informace stažené z tohoto zdroje se nebudou počítat do telefonního účtu ani do limitu tarifů.

Úkol svou investiční, technologickou a koordinační náročností dalece přesahuje možnosti soukromých vydavatelů stávajících učebnic. I možnosti ministerstva školství. Jediný, kdo ho může zvládnout, je kolos s rozpočtem sedm miliard z kapes nás všech, s odborníky, technickým a prostorovým zázemím. Česká televize, teď tě potřebujeme.

V ČT by měl vzniknout program, který se nebude vysílat – multimediální knihovna čili Česká vzdělávací televize.