Když Růžička vykvete. Sesadí Gulaše?

Do Třince přicházel jako útočník, který poctivě vypomůže obraně. Místo toho se z něj stal jeden z nejobávanějších střelců extraligy. Teď po dvanácti letech prochází Martin Růžička další hokejovou proměnou.

Z vyhlášeného kanonýra se stal borec, který zapisuje i haldy asistencí. „Zjistil, že když mi přihraje, většinou dám gól,“prohodí jeho třinecký kumpán Matěj Stránský. „Asi mě hledá trošku víc.“Profitují z toho všichni. Třinec až na krátký výpadek na přelomu roku šlape. Stránský dal v nejvyšší soutěži nejvíc gólů (28). Růžička nasbíral nejvíc asistencí a s bilancí 15+38 vládne bodování soutěže. Reportéři MF DNES navíc pětatřicetiletého útočníka v lednu zvolili hráčem měsíce.

Ve včerejším šlágru proti Spartě měl pech. V závěru netrefil z úhlu odkrytou klec, pak se přimotal k vítězné

sparťanské trefě (2:3). Vlastně to jen ukazuje, jak je Růžička pro Třinec důležitý.

„Líbí se mi, jak je Martin i ve svých letech ctižádostivý. Není spokojený s průměrným výkonem,“připomíná třinecký kouč Václav Varaďa. Růžičku poznal v klubu i jako spoluhráče. „Přiřadili ho k nám, když jsem hrával s Radkem Bonkem,“vzpomíná Varaďa. „Lajna nám fungovala. Martin mohl dělat to, v čem je dobrý. Jednoduché to s ním ale není,“naznačuje. „Má rád puk a hodně času na ledě,“přiblíží o něco víc bývalý kapitán Ocelářů Martin Adamský, který až do loňska s Růžičkou hrál. Občas si protáhne střídání, což logicky zkracuje čas na ledě dalším křídlům. Adamský o tom měl s Růžičkou nejednu debatu, která přerostla v hlasitější výměnu názorů. Zároveň se ale usměje a poví: „Ono mu to těžko vyčítáte, když to splatí gólem nebo zlomovou přihrávkou. Prostě se musíte trochu kousnout do rtu.“

V Třinci Růžičku znají a vědí, že to nedělá z rozmaru, ale spíš z nadměrné touhy uspět. Pro takové typy má Varaďa slabost. S Růžičkou navíc hrál i současný sportovní manažer Ocelářů Jan Peterek.

Vousatý kanonýr si z Třince dvakrát odskočil do KHL. Vždy se ale vrátil. Už osm let drží bodové maximum základní části – 83 (40+43). Po listopadovém restartu v zemi se rozjel tak, že vlastní rekord ohrožoval. Postupně trochu ubral, dál si ale drží vedení a šestibodový náskok před druhým Milanem Gulašem z Plzně, kde mu marně hledají vhodné parťáky. V tom má jeho třinecký konkurent a vrstevník výhodu. Růžička stabilně nastupuje s centrem Petrem Vránou a Stránským, který počátkem týdne odletěl s národním týmem na Švédské hry.

Reprezentační trenér Filip Pešán se zajímal i o Růžičku, ten se mu však omluvil. Už se řadí mezi veterány, navíc v minulé sezoně téměř pět měsíců marodil s achilovkou. „Po návratu na led bylo poznat, že to nebyl on. Limitovalo ho to,“všímal si Varaďa. Koronavirus a loňský náhlý konec ročníku paradoxně umožnily Růžičkovi dohnat tréninkový deficit. Je perfekcionista a snaživec. „Klade si velké nároky na sebe i na tým,“souhlasí Varaďa. V létě mimo jiné Růžička létal na kempy do Montrealu, kde zdokonaloval třeba ránu z první. Teď ji tolik nevyužívá, volí jiná řešení a chápe, že to týmu prospívá. A nečekaná nahrávka je najednou zbraň, se kterou si extraligoví beci těžko poradí.