Vyloupit Novakův obývák
Po zranění, nerozehraný... Přesto Rafael Nadal zkusí zase jednou přepsat dějiny.
Zestárl, jako ostatně za dvanáct let my všichni, účes mu malinko prořídnul. Ale ta vzpomínka stále hřeje jako melbournské slunce: v lednu 2009 se Rafael Nadal – pouhých 22 let mu tenkrát bylo – stal šampionem Australian Open. „Je to jako sen,“líčil tehdy v euforii.
A sní nadále, jakkoli je proměna takových snů v realitu čím dál těžší.
Nadal je spolu s Rogerem Federerem, mimochodem soupeřem ze zmíněného finále, se 20 grandslamovými trofejemi panovníkem dějin. Ale z Austrálie má jedinou.
Proč? „Sám nevím. Nikdo v open éře nedokázal vyhrát dvakrát na všech grandslamech. Upřímně pro to nedokážu najít žádný konkrétní důvod,“krčí rameny.
Tenisovou historii má dobře nastudovanou. Většinu titánů v tomto směru omezuje Roland Garros, kde Novak Djokovič i Roger Federer vyhráli pouze jednou a Pete Sampras a Jimmy Connors dokonce nikdy. Björn Borg nikdy neuspěl v Melbourne ani v New Yorku. Wimbledonské soužení Ivana Lendla by vydalo na knihu. Andre Agassi má pak u získaných trofejí „jen“jedničku v Paříži i v All England Clubu.
„Párkrát jsem do Austrálie nemohl kvůli zranění. V roce 2014 jsem měl velkou šanci, ale ve finále (s Wawrinkou) jsem si poranil záda. Nebo rok 2012. Nebo 2017, kdy jsem byl v pátém setu brejk nahoře,“vybavuje si Nadal. „Jen jsem to nedokázal dotáhnout. Toť vše.“
Vítejte v mém obýváku
Letošek zahájil Nadal bez větších potíží, v prvním kole smetl Djereho 6:3, 6:4, 6:1. „Pozitivní start. Jsem šťastný,“pronesl. Aby ne, vždyť nehrál přes tři měsíce a z generálky na ATP Cupu ho vyřadila bolavá záda.
V úchvatné éře tenisových polobohů by Nadalovi vítězství na jižní polokouli mohlo dodat cenné argumenty pro tak zábavnou a tak nerozklíčovatelnou debatu o nejlepším hráči dějin. „Často se na něj zapomíná,“upozornil před Australian Open legendární Boris Becker; on sám by Nadala na seznam spolufavoritů přiřadil okamžitě: „Vždyť tenhle chlap má jediného protivníka, a to historii.“
Chceme-li Beckera chytit za slovo, pak se ve vznosném přirovnání netrefil. Ústředním sokem je Nadalovi – a všem dalším – jistě Novak Djokovič. Jeho osm trofejí z Melbourne Parku znamená naprosto výjimečnou bilanci. Letos přirovnal svůj vztah k prvnímu grandslamu sezony k milostné aféře a už dříve pronesl: „V aréně Roda Lavera se cítím jako doma v obýváku. Předváděl jsem tu jedny z nejlepších výkonů ve své kariéře.“
To tedy. Je-li Nadal králem pařížským, kde se před ním soupeři začínají klepat už u Seiny, Djokovič vládne v Austrálii podobně tvrdě. Před dvěma lety zde Nadala ve finále vyloženě vyškolil 6:3, 6:2, 6:3. Pokud by letos došlo na repete, favoritem by Španěl nebyl. A nejen proto, že stav jeho beder je nejistý.
„Novak je velmi úspěšný všude,“připomíná správně. „A pak se všem stává, že se určitý turnaj z nějakého důvodu stane vaším oblíbeným, načež se tam cítíte pořád komfortněji. Což je logické: opakované výhry vyrábějí sebevědomí. S každým návratem pocítíte pozitivní vibrace.“
Přežít další zápas
Redukovat potenciální finalisty jen na tyhle dva by samozřejmě bylo nemoudré. Rychlé melbournské kurty by mohl využít čahoun Stefanos Tsitsipas, Becker věří Dominiku Thiemovi: „Je na vrcholu sil.“
Nadal je sice turnajovou dvojkou, ale útočí tak trochu ze zákrytu. Ani nechce předjímat, zda by vůbec ustál opakované pětisetové řeže.
„Záda rozhodně nejsou v dokonalém stavu, snad budu mít šanci dát je do kupy,“pronesl. „Beru to vyloženě den po dni. Přežít zápas, pak volno, pak další zápas... Zůstávám pozitivní. Přijel jsem sem soupeřit o titul, tak jako vždycky.“
Ze všech pokusů byl dosud úspěšný jen jeden. Pokud to Nadal změní, dostala by jeho už tak excelentní kariéra ještě zlatou mašli navrch.