Série selhání a soumrak evropské diplomacie
Zpackaná Borrellova mise, neúspěšná vakcinace, bázlivost vůči autoritářům
Vypadá to, že evropská prestiž se vytrácí. Ubližují jí kroky, jakým byla nedávná návštěva šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella v Moskvě, po které počítá Evropa nenávratné škody.
Pro připomenutí: Borrell se vypravil do ruské metropole, aby tam s bolestnou grimasou naslouchal tvrdým slovním výpadům ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Ve svých smířlivých prohlášeních přitom bruselský činitel nereagoval ani na ponižující vyhoštění trojice evropských diplomatů ve stejné době.
Osm desítek poslanců europarlamentu poté podepsalo dopis šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové, ve kterém uvádějí, že šéf unijní diplomacie „výrazně poškodil pověst EU“. Vyzvali k jeho odvolání. Předsedkyně Komise, která sama nemá nejjistější pozici, ho však podpořila.
Borrell jako by najednou sebral odvahu, následně volil ostrá slova a promluvil o „cestě ruského režimu k autoritářství“. Snaha dohnat zmeškanou příležitost však nevypadala působivě.
Globální outsider
Byl to další z mnoha momentů, které evropské sedmadvacítce ubližují. Z unijní diplomacie je cítit bezmoc a vyčpělost. Cesta Borrella znamenala podle bruselského listu Politico „konec evropských geopolitických ambicí“.
Evropská sedmadvacítka vůbec nepůsobí dojmem globálního lídra, který by ostatní inspiroval a vybízel k následování, jak to někdy zaznívá z Bruselu.
Patrné je to i uprostřed současné pandemie. Objednávka vakcín selhala. Bylo jich příliš málo, příliš pozdě. Takže Evropa všem globálním rivalům v tomto ohledu hledí na záda. Pokud se latinskoamerické či africké země snaží zajistit vakcíny pro své lidi, rozhodně se na Evropu nespoléhají. Třeba Chile, nejúspěšnější latinskoamerická země v rychlosti vakcinace, se jistí dodávkami z Číny i Ruska.
Počínání bruselských úředníků působí pro zahraniční pozorovatele spíše jako návod, jakým chybám je nejlépe se vyhnout. Málokdo stojí o evropskou radu. Von der Leyenová připustila, že Brusel nebyl při schvalování vakcín dost rychlý, podléhal neodůvodněnému optimismu ohledně slíbených dodávek.
Příliš rozdílné zájmy
A jaké je poučení? Kyperská eurokomisařka Stella Kyriakidisová, která se prosadila do funkce svým vzděláním psycholožky, prý začne pracovat na nových pravidlech, která napříště urychlí schvalování. Nezní to moc nadějně, ale situace není jednoduchá.
Zájmy všech sedmadvaceti zemí je obtížné sladit. Třeba bohaté Německo mohlo nakoupit víc vakcín hned, chudší členské státy zase víc stály o vyjednání slevy.
A něco podobného platí i pro již zmíněnou diplomacii. Také tady má každá členská země odlišné zájmy, což by třeba bázlivost španělského diplomata Borrella mohlo vysvětlovat.
Úplně rozdílné metry
Německo nemá chuť se pouštět do konfrontace s Ruskem, protože považuje plynovod Nord Stream 2, který je před dokončením, za výhodný pro své spotřebitele. Nestojí o případné další sankce proti Rusku tolik jako třeba pobaltské země.
Obdobné je to ve vztahu k jiným problematickým režimům na evropské periferii. Mnozí Borrellovu rezignaci v Moskvě relativizují s odkazem na jiného protivníka, Turecko.
Tamní autoritářský prezident Erdogan se snaží všemi způsoby křísit nacionalistické sny. Intervenoval v Sýrii, provokuje Řecko i Kypr ve východním Středomoří a svým masivním příspěvkem islamistických žoldáků i vojenské techniky pomohl Ázerbájdžánu ve vítězném tažení proti sousedním Arménům.
Evropa neprotestuje, především kvůli Německu, které chodí okolo agresivity Turecka opatrně a po špičkách.
Zatímco demonstrace v Moskvě unijní činitelé alespoň pozorně sledují, tvrdý postup vůči studentským demonstracím v Istanbulu Unii tolik nezajímá. Namísto kritiky oceňují evropští politici každý nepatrný pokrok, se kterým Erdogan okázale přispěchá, třeba kancléřka Merkelová mluvila o „pozitivních signálech“z Turecka.
Josepa Borrella v jeho funkci „vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“jde v takové situaci vlastně jen litovat. Když chybí ze všech stran vůle, co on může prosazovat?
To vše potom relativizuje evropské ambiciózní plány, ať jde o posílení společné evropské obrany či snahy o to, aby evropská diplomacie měla věrohodný hlas ve světě.