Autobus, kolo a jeden a půl metru pro život
Parlament rozhodne o tom, zda bude i v Česku povinný odstup při předjíždění cyklisty 1,5 metru. Argumenty proti nejsou neprůstřelné a nelze se pořád spoléhat jenom na ohleduplnost řidičů.
Jízdu na kole v Praze povolilo policejní ředitelství až v listopadu roku 1886. Cyklista musel mít legitimaci, jejíž číslo odpovídalo číslu na tabulce připevněné na kole. Auta ještě nebyla a asi to byli právě cyklisté, kdo do té doby v povědomí policie ohrožoval své okolí. Dnes jsou to naopak oni, kteří jsou ostatními účastníky silničního provozu ohrožováni. Policie by jim proto měla pomáhat a chránit je.
Přeplněné cyklostezky
Dnes se u nás prodá ročně 350 000 jízdních kol, z toho je již 60 000 elektrokol. A stát cyklistiku podporuje, nejméně ze dvou důvodů. Jednak je jízda na kole fyzickou aktivitou přispívající k zdravému životnímu stylu, jednak je to velmi ekologický způsob dopravy. Stačí se v Praze ráno podívat na auta, abychom zjistili, že z deseti je sedm obsazeno pouze řidičem, který se svými 70 kilogramy hmotnosti přesouvá současně i tunu kovu a plastů! Kolo přece není pouze víkendovým sportovním náčiním, pro tisíce lidí je dopravním prostředkem i při cestě do zaměstnání.
Podpora státu je zřejmá v budování cyklostezek, ve městech ve vyznačování pruhů pro cyklisty a podobně. Bohužel proti 55 732 kilometrům naší silniční sítě je zatím pouze 1 503 kilometrů cyklostezek, na kterých je zejména v létě tak plno, že se na nich jízda stává nebezpečnou. Prostě jich je málo, a tak se tam všichni (maminky s kočárky, cyklisté, bruslaři, koloběžkáři) ani nevejdou, a tak musí užívat i silnice.
Co je bezpečný odstup?
Jako lékař jsem mnoho let ošetřoval dopravní úrazy, tedy i úrazy cyklistů. Pokud si způsobili úraz sami, šlo většinou o lehčí poranění. Pokud to byl úraz při střetu s motorovým vozidlem, byly to nejčastěji úrazy těžké. Snad každý cyklista by mohl vypovědět, jak ho předjíždělo auto v nebezpečné blízkosti, často ve chvíli, kdy jelo v protisměru další vozidlo. Cyklista přece nemůže jet po ideální čáře jako automobil. A co dělá při takovém nebezpečném předjíždění ve vyšší rychlosti proud vzduchu, nemluvě například o lehce poskakujícím přívěsu za osobním, neřkuli nákladním autem, vědí všichni, kdo to zažili – a přežili.
Vyhláška sice stanovuje, že předjíždět se má v bezpečné vzdálenosti od předjížděného, ale zda to bylo bezpečné, či nebezpečné předjíždění v případě nehody, to se její účastníci dozvědí až po vyšetření. Cyklista v lepším případě v nemocnici… Proto země od nás na západ již stanovily minimální vzdálenost od předjížděného cyklisty. Ta je například v Německu 2 metry, ve Francii, Španělsku, Belgii a mnoha dalších zemích 1,5 metru.
Nyní bude i náš parlament ve třetím čtení hlasovat o přijetí této normy, podle níž by byl v Česku při předjíždění povinný odstup 1,5 metru. Argumenty proti jejímu schválení jsem měl možnost sledovat na schůzi hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Byly dvojí. 1) Česká policie nemá možnost tuto vzdálenost kontrolovat. 2) Její dodržování by na úzké silnici pomalou jízdou za cyklistou provoz automobilů zdržovalo.
Chabé argumenty proti
Argumentace proti oběma zmíněným námitkám je však poměrně jednoduchá.
1) Pokud policie v jiných zemích tuto možnost má, bylo by dobré se tam poradit. Například na španělských Kanárských ostrovech stačí policejní fotografie (kterou jsou schopni udělat i z helikoptéry), aby řidič přišel o řidičský průkaz. Sami známe policejní fotografie, které řidiči dostanou, překročí-li povolenou rychlost. Když se chce, všechno jde. Když se nechce, překážky se vždycky najdou. Jistou toleranci (není třeba uvažovat o centimetrech) přece respektujeme i dnes. Nebo platil někdo pokutu, když jel v obci rychlostí 52 km/hod.?
2) Podle platné normy je minimální šířka vozovky 5,5 metru (s nepodstatnými výjimkami, kdy je předjíždění/míjení upraveno). Předjíždí-li cyklistu autobus široký maximálně 2,6 metru, je místa stále vrchovatě.
Jenom ruku na srdce: kolik z nás při předjíždění dá blinkr, předjíždí-li cyklistu? Odvolávat se jenom na ohleduplnost nestačí, když 80 procent řidičů nedá ani předepsaný blinkr. Bohužel nemůžeme spoléhat jenom na ohleduplnost, byť by měla být samozřejmostí. Není! Proto potřebujeme vyhlášku. Pevně věřím, že se naši poslanci zamyslí a budou se nás snažit posunout na Západ, ne na Východ. Na Sibiři žádné pravidlo jednoho a půl metru neplatí.