Televize je potřeba, ale kvalitní
Poslanci dnes volí chybějící členy Rady ČT. V době, kdy je kolem veřejnoprávní televize dost horko. Kdy se mluví o možném konci ředitele Dvořáka a členové rady chodí po Kavčích horách s ochrankou. O co tady jde?
Česká televize. Stačí ta dvě slova říct – a rozproudí se bouřlivá debata. Buď je to nepřítel, kterého je třeba zničit a trosky zapálit. Nebo je skvělá a je třeba upálit toho, kdo to popírá. Neuralgická témata k diskusi jsou dvě. Vyváženost a objektivita (nebo lživost a manipulativnost?) zpráv, diskusí a komentářů. A utrácení „našich“peněz. To ostatní – pořady pro děti, sport, vlastní tvorba, filmová koprodukce či přenosy uměleckých těles – jako by neexistovalo. Bereme je tak nějak automaticky. Ale ono to automatické není.
Televize hospodaří se sedmi a půl miliardami korun. To je suma, což? Každý jí pošlete 135 korun měsíčně. Jedny Marlbora. Kdybych měl já tolik peněz, to bych si žil. Přenos signálu stojí půl miliardy. Herci ani režiséři nejsou zadarmo – stačí se podívat, kolik původní tvorby je. Každodenní zpravodajství stojí stovky milionů.
Ano, generálnímu řediteli Petru Dvořákovi zůstal po jeho předchůdci Jiřím Janečkovi „fond televizních poplatků“. Protože se Janečkův finanční ředitel rozhodl, navzdory EU, schovat peníze na horší časy, digitalizaci a výstavbu studia v Brně. Tedy přesně na to, nač je dodnes používá Dvořák. Ale peníze měly dojít mezi léty 2013 až 2015. Část jich přesto vydržela dodnes, i když horší časy dávno přišly. Nové studio stojí, digitálně a v HDTV vyrábí a vysílá celá televize sedm programů, mzdy vzrostly i uklízečkám na dvojnásobek, ale poplatky jsou 14 let stejné. Ředitel není kouzelník.
V moci nadšených diletantů
Tvrdím stále, že Česká televize i tento stát jsou v moci nadšených diletantů. Málokdo z politiků má zkušenost z řízení firmy. Dvacet let stará rétorika útočné privatizátorské ODS o tom, jak „socialistická televize rozhazuje“, přivedla nyní do Rady ČT klausovskou ekonomku, o níž ovšem nikdo nevěděl, že má až schovankovský vztah k Janě Bobošíkové. Té „Bobo“, která dvacet let žije touhou po pomstě ČT za televizní krizi z roku 2000. Lipovská vytváří blábolivé konstrukce o generálním řediteli, jeho konfliktu zájmů, daňových únicích a nebezpečí pro národní bezpečnost. To, že se „zjištění“nepotvrzuje, Johance z Arku bojující za nás chudé v ušlechtile mravní hlavní roli nevadí.
Co ale v těch bojůvkách s policejním doprovodem zůstává ztraceno, je tolik potřebná debata o objektivitě a vyváženosti zpravodajství a publicistiky. Lipovskou, ostatní radní, ale ani poslance totiž nezajímá. Nezajímají je stěžující si diváci. Nezajímají je arogantní redaktoři. Nezajímají je manipulace komentovaného zpravodajství, ignorování faktů, politická zaujatost a sprostota redaktorů, nezajímá je dryáčnictví „satiry“.
Ale veřejnou službu si platí jak voliči ANO či Pirátů, tak KSČM či SPD. A povinností ČT je sloužit všem. I SPD. K naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb celé společnosti. Celé! Má odrážet rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů. Všech, nejen těch, které jsou sympatické redaktorům. Má dbát zásad objektivity a vyváženosti a zejména nezvýhodňovat žádnou politickou stranu, hnutí nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Nemá politiku vytvářet nebo ovlivňovat. Má ji zrcadlit. To říká zákon.
Místo toho se díváte na posthavlovskou propagandu, sprosté flusance na politiky a povýšené poučování voličů. Jediný, kdo se v Radě ČT kdy zabýval vyvážeností, byl radní Michal Jankovec, který v roce 2017 skončil. Dnes nikdo. Osobně jsem si stěžoval radě na arogantního redaktora Jakuba Železného za jeho plivanec na prezidenta Ludvíka Svobodu. Moderátor loni při rozhovoru s ministrem Havlíčkem zcela bez souvislosti s tématem rozhovoru pronesl, že se pražské nábřeží „stále bůhví proč jmenuje po komunistickém prezidentovi“.
Je to rok – a nic. Stovky nevyřízených stížností leží v šuplatech rady. A nic. Smějí se nám do očí. Předseda rady se změnil, móresy nikoliv. Dával jsem návrh na odvolání Rady ČT volebnímu výboru Sněmovny za nečinnost a ignorování povinností rady. A nic. Mám snad podpálit parlament?
Národní divadlo 21. století
Ředitel Dvořák sice nemá formálně střet zájmů, ale PPF s ním počítala. Původně. Po smrti Petra Kellnera už je spíš přítěží. Přestože to nebude dlouho trvat a reklama na financování komerčních televizí přestane stačit. A navíc vysílání přestane mít význam. Knihovny HBO GO, Netflix či YouTube budou vládnout trhu. Televizí bude každý počítač či mobil. Z vysílatelů se stanou poskytovatelé obsahu do sítí elektronických komunikací. Proto PPF s předstihem koupila jak O2 a s ním obrovskou telekomunikační infrastrukturu pro celý stát, tak komerční televizi Nova. Synergie distribučního kanálu a výrobce.
Nicméně ČT je stále největším výrobcem českého obsahu a největším archivem české kultury. Televize je Národním divadlem pro toto století. Sedm a půl miliardy ročně je hodně peněz.
Do stále arogantního ředitele ČT Dvořáka se kope snadno. I do Rady ČT a parlamentu. Přesto si myslím, že televize dělá dobrou službu. I svými nedostatky. Těmi upozorňuje na chyby, které jsme udělali my voliči. Jinde. Tam, kde ČT službu nedělá, je třeba nekompromisní nápravu pochybení, a ne cirkus. Když to nepůjde jinak, tak i za cenu odvolání ředitele nyní volenou Radou ČT. Veřejnou službu potřebujeme. Ale kvalitní.
Místo vyváženosti se v ČT díváte na posthavlovskou propagandu a povýšené poučování voličů.