Operace Vrbětice: česká spojka Rusů?
Klíčové zjištění MF DNES: proč vyšetřování trvalo tak dlouho
Jsou tu tři klíčové otázky „Operace Vrbětice“: vyhodili muniční sklad ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 do povětří skutečně ruští agenti? Kolik vlastně existuje vyšetřovacích verzí? A proč policie jejich totožnost neodhalila dříve, když už v roce 2018 Británie zveřejnila jejich fotografie poté, co otrávili dvojitého agenta Sergeje Skripala v Salisbury, a popsala i jejich práci pro ruskou vojenskou kontrarozvědku GRU?
Česká policie má ve všech případech podle zjištění MF DNES jasno: jedinou vyšetřovací verzí je, že za výbuchem stáli ruští agenti, detektivové jen dál vyšetřují, jestli se do skladu dostali sami nepozorovaně, nebo měli uvnitř „českou spojku“.
Proč policii trvalo dlouhé roky odhalit identitu ruských agentů? Má to jednodušší vysvětlení, než se může tváří v tvář politickým spekulacím zdát. Kvůli policejní reformě v roce 2016 odešel z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu hlavní vyšetřovatel, který na případu výbuchů pracoval, a tým se v podstatě rozpadl, vyšetřování usnulo. Zhruba po roce dostal spis na stůl nový detektiv z Národní centrály proti organizovanému zločinu a ten dva ruské agenty poznal i proto, že do České republiky přiletěli pod stejnou identitou na falešné pasy se stejnými fotkami. Spojil se s kontrarozvědkou a spustil znovu vyšetřování.
MF DNES teď přináší první ucelenou rekonstrukci událostí včetně detailů – například toho, že firma IMEX Group plánovala do Bulharska vyvést přes 16 tisíc kusů munice ráže 152 milimetrů a necelých deset tisíc kusů ráže 120 milimetrů. Nebo že se policie od počátku snažila ověřit, kdo jsou lidé, kteří pár dnů před výbuchem poslali do Vrbětic fotky svých pasů s historkou, že jde o inspektory původem z Moldavska a Tádžikistánu.
Hoří!
Dvoje bílé pancéřové dveře do muničního skladu s číslem šestnáct byly otevřeny dokořán. Uprostřed stoupal černý kouř, který se valil i pod trámy. Prostředkem střechy světle zelené budovy prohořívaly dvoumetrové plameny. Na trávě hořelo několik skvrn, jako by tam někdo chrstl benzin. Dva zbrojíři – Vratislav Havránek a Luděk Petřík z ostravské firmy Imex Group, kteří do střeženého areálu muničního skladu před dvěma hodinami vjeli – nebyli k nalezení.
Ve státem hlídaném oploceném areálu byl zmatek. Všichni slyšeli první ránu a teprve přijížděli hasiči. Bylo 9.25 a ozvala se další, tentokrát obrovská detonace a sklad, kde bylo padesát tun zbraní a munice, vylétl do povětří.
O 250 kilometrů dál na ranveji vídeňského letiště v tu chvíli rolovalo letadlo a připravovalo se na odlet do Moskvy. Ze střední Evropy v něm mizeli i dva ruští agenti Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin. V prosinci ve Vrběticích vybuchl další sklad. Z výbuchů čeští detektivové a agenti tajných služeb viní právě špiony z vojenské kontrarozvědky GRU.
K drátěnému plotu okolo muničního skladu s třemi pruhy ostnatého drátu přijeli po prvním výbuchu hasiči. Zastavili zhruba padesát metrů od budovy a snažili se zorientovat. Budova byla přepažena na tři části a do každé vedly pancéřové dveře. Dvoje na konci budovy byly otevřeny – za těmi prvními v místech, odkud se valilo nejvíce kouře, byla podle dokumentace soukromé firmy Imex, která si sklady pronajímala, protipěchotní a dělostřelecká munice v dřevěných bednách.
„Naimpregnovaných nehořlavou látkou,“zněla poznámka k uskladněnému materiálu. Ve středové části skladu, kde byly také otevřené pancéřové dveře, byly uskladněny letecké motory a dělostřelecká munice ráže 152 milimetrů.
Následná detonace byla tak ohromná, že budovu rozmetala na kusy a po muničním skladu zbyl jen třímetrový kráter. Hasiči měli štěstí – jejich velitel si uvědomil nebezpečí a zavelel k ústupu těsně před explozí.
Kontrola beden s municí
A teď o den zpátky. Bylo před polednem, středa 15. října 2014 a na bráně do areálu muničních skladů zastavilo auto. Řidič – výkonný ředitel Imex Group Petr Bernatík – na ostrahu mávl, že jede do svých skladů. Zkontrolovat bedny určené k vývozu do Bulharska. Vrátní z Vojenského technického ústavu, který se o státní areál staral, měli do návštěvní knihy zapsat dopodrobna, kdo byl v autě, řidiče nechat vystoupit a prohlédnout kufr.
Ostraha však často jen napsala, že vjíždí auto Imexu a uvnitř jsou například čtyři lidé. Kdo? To lze kvůli lajdácké evidenci zpětně už těžko říct. „Někdy chyběla identita lidí úplně,“popisuje pro MF DNES bývalý ředitel ústavu Václav Irovský.
Když se chtěl někdo dostat do areálu, musel dostat povolenku pro vstup právě od Vojenského technického ústavu, i to ale byla víceméně formalita. „Nejsme policie nebo orgán veřejné správy, abychom mohli lustrovat lidi. Těžko jsme mohli ověřovat totožnost,“popisuje Irovský. A ruští agenti pod smyšlenými identitami tak jednoduše poslali e-mailem fotky falešných pasů a povolení od úřadu na období od 13. do 17. října dostali.
Bernatík po třech hodinách ze skladu odjel. A do areálu poslal na druhý den právě své dva zaměstnance, kteří tu zemřeli – Havránka a Petříka, aby doplnili označení na některé bedny. Jestli je to pravda a byl toto skutečný důvod jejich návštěvy skladů, se ověřit dnes už nedá: Bernatík debatovat o tom, co dělal ve skladu, odmítá a zbrojíři jsou po smrti.
„Nikdo z majitelů ani ředitelů tam nikoho neprovezl. Majitelé neměli důvod, proč by si zaplacený vojenský materiál, který nebyl pojištěný, vyhazovali do povětří,“řekl advokát Imexu Radek Ondruš.
Kdo umístil nálože?
Policie ví dvě věci: munice nevybuchla samovolně nebo špatnou manipulací, ale někdo do zásilky pro velkého bulharského zbrojíře umístil pravděpodobně nálože, které ji odpálily. Podle detektivů stojí za vyhozením muničního skladu ruská vojenská rozvědka GRU, která tak chtěla zabránit, aby se zbraně dostaly do rukou ukrajinské armády ve válce s proruskými separatisty na Donbasu. Jsou tak jen dvě možnosti: nálože do zásilky buďto umístili agenti GRU Čepiga a Miškin, nebo uvnitř areálu měli „českou spojku“. Verze, že by se Rusové dostali dovnitř areálu na vlastní pěst, nepozorovaně, dokázali najít přesný sklad a bedny určené do Bulharska, je podle vyšetřovatelů i lidí, kteří areál důkladně znají, méně pravděpodobná. „Sklady nejsou nijak označeny, v areálu je celkově čtyřicet až padesát nemovitostí. Všechny jsou elektronicky zabezpečeny,“říká Irovský.
Nyní je potřeba zrekonstruovat příběh ještě hlouběji, přesněji dobu před výbuchem. Agenti Čepiga s Miškinem přiletěli do Prahy 11. října linkou Aeroflotu z Moskvy. Na letišti se prokázali falešnými pasy se jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov, ubytovali se v Praze a následně odjeli na Moravu a do Ostravy. Tam se ubytovali v hotelu
Corrado, jehož součástí je i střelnice. Právě sem si chodil zastřílet i bývalý důstojník StB Petřík, který při výbuchu zemřel.
Oba agenti s největší jistotou přijeli i přímo do okolí skladů, protože policie uvádí, že se pohybovali – dle kamerových záznamů – vedle Moravskoslezského kraje i ve Zlínském, kde muniční sklady leží.
České tajné služby se na pobyt Rusů v ostravském hotelu vyptávaly na místě šestkrát. Majitel hotelu jim přinesl knihu ubytovaných, kam je zapsal pod jmény Petrov a Boširov. Na tři noci od 13. do 16. října, původně se měli zdržet o den déle.
Podivný e-mail s pasy Rusů
A teď střih. Ve stejné době přišel mail zbrojařské firmě Imex, že její sklady chtějí navštívit dva inspektoři, kteří mají prohlédnout připravené zásilky. Mailem přišly oskenované pasy dvou lidí – moldavský pas znějící na jméno Nicolai Popa a tádžický pas na jméno Ruslan Tabarov.
Imex Group mail odeslal na Vojenský technický ústav, aby návštěvu jakožto majitel a správce areálu schválil. Dvojice dostala povolení pro vstup v rozmezí mezi 13. až 17. říjnem. Imex Group dnes tvrdí, že žádní „inspektoři“nepřijeli a s jejími zaměstnanci do areálu nevstoupili, stejně tak jejich jména nejsou v žádné z návštěvních knih.
Policie od počátku prověřovala, kdo jsou dva lidé, kteří se těsně před výbuchem do muničního skladu objednali, a proč Imex jejich žádost přeposlal dál na vedení Vojenského technického ústavu. Zjistit jejich totožnost ale nedokázala, třebaže z pasů měla pravé fotografie agentů Čepigy s Miškinem. Detektivové se přes mezinárodní systém obrátili s dotazy na kolegy do Moldavska a Tádžikistánu, jestli mohou ověřit totožnost obou mužů a případně k nim poskytnout bližší informace. Z Moldavska přišla jednoduchá odpověď: Nikdo takový tady nežije a pas, který má česká policie oskenovaný, podle jeho čísla patří jiné osobě. Z Tádžikistánu nepřišla odpověď žádná.
V roce 2018 Británie informovala o pokusu o otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala a zveřejnila fotografie podezřelých ruských agentů. Šlo o stejné osoby včetně úplně stejné identity – Alexandr Petrov a Ruslan Boširov – kterou agenti použili na letišti v Praze i v hotelu v Ostravě. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který na výbuchu pracoval, se v té době rozpadal. Kvůli policejní reformě odešel hlavní vyšetřovatel výbuchů a případ usnul. Zhruba na rok, než spis dostal na stůl nový detektiv z Národní centrály proti organizovanému zločinu. A ten dva záhadné návštěvníky poznal, spojil se s kontrarozvědkou a spustil vyšetřování.
Spor o dluh
Ještě jednou se vraťme do doby před výbuchem muničního skladu. Materiál, který ve skladech byl, byl určen bulharskému obchodníkovi se zbraněmi Emilianu Gebrevovi. Dva týdny před výbuchem mu Bernatík zaslal zvláštní dopis – popisoval v něm, že mu Gebrev dluží 42 tisíc dolarů a munici si má odvézt. „Tímto vás informuji, že v případě, že do poloviny měsíce (15. října 2014) od vás neobdržím návrh na převzetí dalšího střeliva a potvrzení o zaplacení výše uvedeného dluhu, podnikne naše společnost kroky k prodeji střeliva za účelem úhrady dluhu,“napsal Bernatík a zároveň tvrdil, že o munici má zájem i někdo další.
V dopise dokonce vyčíslil, kolik střeliva ve skladech je – přesně 16 238 kusů munice ráže 152 milimetrů a 9 708 kusů munice ráže 120 milimetrů. Gebrev mu – až v listopadu, tedy po prvním výbuchu – odepsal, že samozřejmě částku uhradí, a upozornil jej, že uskladněné zboží patří podle smluv jemu a Bernatík je nemá nikomu jinému prodávat. „Ty dopisy nejsem schopen autorizovat, ale dokládaly by, že byl i jiný zájemce o munici, který by ji koupil a nemusela skončit v Bulharsku,“říká dnes advokát Ondruš.
Sklady nejsou nijak označeny, v areálu je celkově čtyřicet až padesát nemovitostí.