Rusové se zase obávají Afghánistánu
Odchod západních spojenců – úleva i risk: Moskva se obává šíření terorismu
Stovky tisíc mrtvých, bez jednoznačného vítězství a s nejasnou budoucností turbulentního regionu – s takovým výsledkem začal o víkendu po 20 letech od invaze proces stahování vojáků Spojených států, NATO a dalších spojeneckých zemí z Afghánistánu. S obavou z následné nestability a nárůstu násilí ho sleduje nejedna země. Zejména významní regionální hráči se proto nyní snaží posílit v oblasti svůj vliv, mezi nimi i Rusko.
Tomu se na jednu stranu uleví – po dvou desítkách let se zbaví obrovského množství západních vojáků, kteří se nashromáždili nedaleko jeho jižní hranice. Na stranu druhou hrozící nestabilita v zemi se může stát i pro Rusko významným problémem v podobě islámského terorismu, pokud by se z jihu šířil za jeho hranice. Země sice s Afghánistánem nesousedí, hranici s ním ale mají její nemálo významní partneři – Turkmenistán,
Uzbekistán a Tádžikistán. Ročně přijíždí do Ruska z těchto zemí velké množství ekonomických migrantů, kteří napříště mohou být extremistickou hrozbou.
Co s tím? Kreml se na stažení připravuje – zájem má na posílení vlivu v samotném Afghánistánu, ještě výrazněji ale usiluje o těsnější vztahy s jeho už tak problematickými sousedy. Právě to byl také cíl nedávného regionálního miniturné ruského ministra obrany Sergeje Šojgua, během kterého navštívil Tádžikistán a Uzbekistán.
Reálná hrozba?
Vojáci spojenců měli definitivně odejít do 1. května. Termín byl ale letos posunut nejpozději k 11. září, tedy symbolicky do 20. výročí teroristických útoků v New Yorku a Washingtonu, které vedly k americké invazi. Vláda v Kábulu podporovaná Západem a Tálibán se nicméně ještě stále nedohodly na dalším postupu, což napětí v regionu zvyšuje.
Experti se obávají krize a následně občanské války po vzoru Sýrie mimo jiné i proto, že Tálibán není jednotnou organizací a pozice jeho regionálních odnoží se liší. V zemi zároveň působí velké množství dalších extremistů, a to včetně stoupenců Islámského státu, které americká přítomnost držela na uzdě.
„Je naprosto očividné, že americkým prezidentem Joe Bidenem oznámené stahování amerických vojáků z Afghánistánu se stane doplňujícím zdrojem extremismu ve střední Asii a destabilizace ve státech regionu,“odůvodnil Šojguovy pracovní cesty vojensko-diplomatický zdroj agentury Interfax.
Jedním z výsledků jeho turné je například oznámení vzniku společného rusko-tádžického systému protivzdušné obrany, který má prý posílit bezpečnost tádžicko-afghánské hranice. Vojenští odborníci ovšem nad takovým odůvodněním pozvedají obočí, ani Tálibán, ani další ozbrojené skupiny totiž letectvem nedisponují. Jak si nicméně všímají někteří ruští experti, Rusko zřejmě nechce ani tak posilovat vlastní vojenskou přítomnost v regionu jako spíše pozice svých sousedů.
Tádžikistán spolu s Ruskem a dalšími státy patří do Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), a i když v minulosti spolupracovalo Dušanbe při operacích v Afghánistánu i s USA, zůstává Moskva garantem jeho bezpečnosti. Podle ruské služby webu BBC dodalo Rusko do země v posledních letech velké množství vojenské techniky – včetně tanků či artilerie. Ruské vojenské školy navíc pomáhají s výcvikem tádžických vojenských specialistů.
Naproti tomu vztahy mezi Ruskem a Uzbekistánem jsou problematičtější – ostatně Taškent své členství v OSKB pozastavil. A sporné jsou vztahy dalších států střední Asie – jak dokreslují nedávné vojenské střety na kyrgyzsko-tádžické hranici, ke kterým došlo jen krátce po návštěvě Šojgua. Nové vojenské aliance na pozadí rostoucího napětí jsou tak značně nepravděpodobné.