Kudy dál po zelené stezce? Farmáři se dostávají do pasti

Z lán(ů)

Zelená dohoda pro Evropu je se svým cílem klimatické neutrality EU do roku 2050 skutečně ambiciózní. Navíc se nejedná čistě o vybalancování uhlíkové rovnice, ale sledovat se mají i hladiny metanu, pesticidů, kvalita vody, ovzduší a biologická rozmanitost. S těmito obecnými cíli se nedá nesouhlasit.

V reálu, zvlášť když se konkrétní cíle stanovují od stolu a bez ohledu na výchozí pozici v jednotlivých zemích, se ale nelze spokojit s univerzální mantrou „musíme být ambiciózní“, již slýcháme od Evropské komise a environmentálních organizací. Musíme totiž zároveň hledět na dva důležité aspekty: realizovatelnost a férovost. To jsou navíc často spojené nádoby. Mnohdy totiž nesplnitelné splní jen ten, kdo trochu podvádí, a poctivější jsou pak paradoxně trestáni.

Vezměme si například tolik „populární“téma přípravků na ochranu rostlin. Podle Agricultural atlas 2019 Česko snížilo spotřebu pesticidů mezi lety 2011 až 2016 o celých 13 %. Země jako například Francie (+17,4 %), Španělsko (+5,2 %), Polsko (+12,5 %) či Maďarsko (+14,2 %) spotřebu naopak zvýšily.

V řadě případů jsou to přitom země, které jsou významnými importéry zemědělských komodit k nám. Sousední Rakousko, které je Česku dáváno za vzor, zvýšilo ve sledovaném období spotřebu pesticidů o 26,5 %.

Společenská objednávka zelenějšího zemědělství s sebou ponese obrovské náklady na veřejné rozpočty a peněženky spotřebitelů. Podle dopadové studie USDA by to mělo být až 1,2 bilionu dolarů a roční nárůst výdajů za potraviny cca 650 dolarů na osobu. Kdo bude objednávku plnit? Zemědělci jsou již dnes ohroženým druhem. Ve Francii si podle dat z roku 2018 každé dva dny jeden z farmářů vezme život. Podobná čísla přicházejí i z USA, kde je míra sebevražd mezi farmáři o celých 50 % vyšší než ve zbylé populaci.

Vzhledem k tlaku globalizace, kdy se ceny zemědělských komodit řídí burzovním vývojem, ne skutečnými náklady v místě a čase, se farmáři dostávají do pasti. Dochází k velké koncentraci a generační výměna vázne. Řešením je soustředit se na kvalitu a hledat alternativní kanály odbytu. To je ale i kvůli vyšší ceně cesta zatím jen pro malou část trhu. Proto nezbývá než doufat, že zelená stezka EU jde správným směrem a že zemědělství s vyššími náklady, s obrovskou administrativní zátěží a bez zaručeného odbytu bude mít i v budoucnu kdo dělat.