Otevřené a seřazovací úlohy

Dnešní díl je věnovaný úlohám, při nichž musíte sami hledat a vypsat odpověď do záznamového archu. V literární části si promrskáme hlavní představitele romantismu a realismu ve světě. Do kterého směru byste zařadili například Bídníky Victora Huga?

Literatura 19. století s sebou přinesla do té doby nevídané množství děl, autorů, teoretických spisů. V tomto století zaznamenala evropská i světová literatura obrovský rozmach a literární historici tuto epochu člení do dvou směrů – romantismu a realismu.

V dějinách literatury jsou období, kdy ve slovesné tvorbě převažuje princip romantický, jindy zase realistický. Ale o romantismu jako historické epoše hovoříme pouze v první třetině až polovině 19. století. Každý, kdo usiluje o získání maturitní zkoušky, i ten, kdo už má maturitní vysvědčení v kapse, by měl dát dohromady alespoň pár základních znaků romantismu: důraz na city, subjektivismus, obdiv k minulosti, mystice, přírodě či exotice. V romantických dílech se autor často ztotožňuje s hlavním hrdinou. Z paměti bychom měli vylovit jména takových velikánů, jakými byli Novalis, G. G. Byron, P. B. Shelley, W. Scott, V. Hugo, A. Dumas, A. S. Puškin, K. H. Mácha.

Z historie víme, že nic netrvá věčně, jedna módní vlna střídá druhou, a tak i romantismus byl nahrazen dalším literárním směrem – realismem. Ten v mnohém o sto osmdesát stupňů otočil. Místo individualismu je realismus založený na objektivitě, místo snů klade důraz na pravdivé zobrazení skutečnosti, vytváří postavy s typizovanými vlastnostmi, zajímá ho hlavně současnost, ke které se staví dost kriticky. Tato etapa – druhá polovina 19. století – vytvořila snad ještě větší množství stále aktuálních děl a příběhů, které realističtí hrdinové prožívají. Tady jen namátkou připomínáme ty nejslavnější z autorů: H. de Balzac, G. Flaubert, É. Zola, Ch. Dickens, L. Carroll, N. V. Gogol, L. N. Tolstoj…