Literatura 20. století ve světě

20.

století je explozí nejrůznějších méně či více významných směrů a skupin, které významně ovlivnily literaturu. Současně umění zásadně formovaly dvě světové války. Na počátku 20. století doznívají modernistické směry, jako symbolismus a dekadence, a nastupují nové směry – v Itálii futurismus (F. Marinetti) se svou potřebou zavrhnout umění předchozí generace. Ve Francii nastupuje hra v podobě dadaismu (T. Tzara), na který volně navazuje surrealismus. Ten se zaměřuje na proud vědomí. Surrealisté vidí velký význam ve snech, podvědomí a Freudově psychoanalýze. Válkou poznamenaní umělci mající potřebu výkřiku a sebevyjádření ze samého nitra se formují v expresionistickou skupinu (G. Trakl), která je silná hlavně v Německu. V Americe vzniká tzv. ztracená generace (E. Hemingway), čerpající inspiraci pro svá díla v prožitém traumatu války. Válečné zážitky do umění přinášejí pochybnosti o společnosti a o estetice, přichází tak období postmoderny, které trvá dodnes. Postmoderní díla typicky spojují prvky nízké i vysoké literatury, jak můžeme vidět u U. Eca nebo u M. Kundery.

Poválečná doba rovněž přinesla potřebu se vymezit vůči předchozí generaci a jejím pravidlům, dobrým příkladem může být Beat generation, která v sobě spojovala touhu po svobodě a po odvaze mluvit otevřeně a žít nespoutaně, nejjasněji zpracováno v díle J. Kerouaca. Důležitým proudem literatury je rovněž magický realismus, který kombinuje reálná místa s magickými zážitky nebo postavami, typické pro romány M. Bulgakova nebo G. Garcíi Marquéze.