Okrajové snížení populace

Vladimíra Vokála, moderátora iDNES.cz

Jedna má bývalá studentka se mnou v tomto týdnu konzultovala svou seminární práci o malthusiánské teorii. Filozofii anglikánského pastora Malthuse nelze vtěsnat do několika slov či řádků. Primitivní definice toho zásadního, co z jeho učení zbylo, by mohla znít: lidstvo je ovládáno zákonem, podle kterého populace roste rychleji než možnosti její obživy. K neblahému přelidnění nedochází jen „díky“válkám, epidemiím či jiným katastrofám, které společnost regulují a jsou pro ni přirozené.

Mladé slečně to znělo děsivě. Pak se na chvíli zamyslela a zeptala se mě: „Sledujete Twitter?“

Upřímně, mám na téhle sociální síti účet, ale moc jsem si ji neoblíbil. Maximálně ji využívám jako pomocný zdroj informací. Mám hluboký odpor k tomu, když se úzká skupina ujišťuje o své jediné pravdě, když se domnívá, že svými tweety spasí svět, a přitom se pouze utvrzuje v postojích, z nichž nikdy dobrovolně neustoupí. „Mám,“odpověděl jsem s obavami. „Tak si přečtěte tohle,“podala mi svůj chytrý telefon. „To bych mohla v seminárce uvést jako důkaz, že tato teorie ještě zdaleka není mrtvá, co myslíte?“

Podíval jsem se na text: „Nakonec se ukáže, že se vlastně nestalo skoro nic. Obecně vzato, ve světě, kde se naprosto neúnosně přemnožil jeden druh primátů, jemuž se podařilo už téměř dokonale zlikvidovat ostatní formy života, došlo k okrajovému snížení jeho populace – v této chvíli to jsou necelé tři promile.“

Jednalo se o citaci z poněkud obsáhlejšího facebookového statusu, který jako celek nepůsobil tak šíleně, ale majitel twitterového účtu, na který mě bývalá studentka upozornila, si vybral právě tuhle hrozivou pasáž, část jako vystřiženou z Malthusovy Eseje o principu populace.

Poněkud v šoku jsem se podíval do diskuse pod prohlášení. Obával jsem se, že se k obsahu veřejného sdělení přidají i další lidské bytosti, slovníkem autora – primáti. Pár jich bylo. Ale většina diskutérů odpudivý názor odmítla, dokonce jej zadupala do země.

Proto se protentokrát vzdám obsáhlejšího komentáře a nechám promluvit hlas lidu, pod který se bez připomínek přidávám.

B: „Kdybych umíral na covidovém lůžku, byl bych moc rád, kdybyste přišel, chytil mě za ruku a řekl mi: Nic se neděje, jste prostě jen součástí okrajového snížení populace o 3 promile.“

MH: „Kdyby vám za tento text dal někdo z pozůstalých pár facek, bude to úplně pochopitelná reakce primáta.“

LN: „Řekněte to do očí lidem, kterým zbytečně zemřeli rodiče nebo třeba manžel.“

JH: „Takhle umřeli na španělskou chřipku primáti Schiele nebo Apollinaire.“

KN: „Tohle zní jako úryvek z konference ve Wannsee.“

FP: „A uvažoval jste, že takový primát může být i vaše dítě?“

JG: „Roční průměr vražd v ČR je kolem 135–140. Což je, co se úmrtí týče, asi tak na úrovni statistické chyby. Jde o okrajové snížení populace jednoho druhu primátů?“

Reakcí bylo násobně více. Drsnějších, smutnějších i rozčilenějších. Klasický Twitter, který mě tentokrát svou odezvou nenaštval, ale potěšil.

Z „malthusiánského“tweetu ve mně přesto zbyl smutek, možná dokonce pachuť. O to silnější, že názor na svém profilu sdílel lékař, respektovaná osobnost, sportovec, kterému držel před devatenácti lety v přímém přenosu z olympijské Barcelony palce celý národ, mě nevyjímaje: zlatý Lukáš Pollert.