Malé české zelené ambice
Česko sklízí kritiku z Evropy, že zapomíná na rozvoj zelené energetiky. Novelu, která by mohla vznik nových obnovitelných zdrojů podpořit, však stále brzdí spory, jak „potrestat“solární barony.
Evropští úředníci opakovaně kritizují Česko, že nedělá dost pro podporu zelené energetiky. A že klade nedostatečný důraz na obnovitelné zdroje. Nejen veřejně, ale také v rozhovorech mezi vysokými představiteli. Čeští politici však místo budoucnosti řeší hlavně špatně nastavenou podporu pro solární barony.
Z podkladů, které MF DNES získala, například plyne, že generální ředitelka pro energetiku Ditte Juul Jorgensen v polovině dubna přesvědčovala české úředníky, aby bylo Česko ambicióznější při plnění evropských zelených cílů a aby více podpořilo obnovitelné zdroje. Vyzývala také ke zvýšení plánovaného podílu zelených elektráren do roku 2030.
Zákon trčí ve Sněmovně
Sama Evropská komise chce podle serveru Euractiv v červenci přijít s novým návrhem, podle něhož by se podíl obnovitelných zdrojů na evropském energetickém mixu měl zvednout na 38 až 40 procent. Aktuálně je zhruba poloviční. A platný tři roky starý cíl počítá s růstem tohoto podílu na 32 procent.
Jeden z klíčových zákonů, který má výstavbu obnovitelných zdrojů v Česku restartovat, se však zasekl ve Sněmovně. A to kvůli hádkám kolem podpory pro „staré“fotovoltaické elektrárny z doby solárního boomu před 11 lety. Poslanci se neshodnou na podobě vnitřního výnosového procenta (IRR), od jehož výše se podpora odvíjí. Vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček teď navrhuje stanovit rozpětí IRR v rozmezí 8,4 až 10,6 procenta. O čísle pro konkrétní zdroje by rozhodla až následně vláda. „Jsme blízko dohodě. Je to maximální možný ústupek z naší strany. A je to spravedlivé pro všechny. Předpokládáme, že fotovoltaické elektrárny by byly na spodní hranici, ostatní zdroje by šly výš,“řekl MF DNES Havlíček.
„Musíme se s tím špatným rozhodnutím z roku 2010 nějak vypořádat, je třeba nějak uhrát tu minulost. Platíme každý rok kolem 30 miliard korun na fotovoltaiku, která vyrábí jen okolo tří procent elektřiny,“říká Havlíček. Pokud by se vycházelo z IRR 8,4 procenta, nemůže to být podle něj pro solární elektrárny likvidační, na což si někteří provozovatelé v souvislosti s vládním návrhem stěžovali.
Nová daň pro soláry
O novele měli poslanci jednat už dnes. Na pořad se však zřejmě nedostane, Havlíček chce proto usilovat o svolání mimořádné schůze v nejbližších dnech. Poslanci by na ní řešili i celkem tři energetické zákony, včetně lex Dukovany, který se zabývá financováním stavby nových jaderných bloků. Podle informací MF DNES by se mohla konat příští středu. Ale pokud se neprojednají, dostane se na ně nejspíš až na přelomu května a června.
Opozici se stanovené rozpětí nezamlouvá. Třeba i proto, že o podpoře by mohli rozhodovat po volbách jejich politici. Marian Jurečka (KDU-ČSL) a další chtějí, aby pro všechny zdroje platilo jednotné IRR ve výši 9,5 procenta. „Pro stanovení zásadně rozdílných hodnot IRR není žádný objektivní důvod,“uvádí. Některé zdroje, jako například bioplynky, by si proti původnímu vládnímu návrhu pohoršily. Pro vodní či větrné elektrárny by to – stejně jako pro soláry – bylo výhodnější.
I šéf Solární asociace Jan Krčmář říká, že stanovit vnitřní výnosové procento rozpětím nemá moc smysl. O konkrétním nastavení by totiž rozhodla až vláda, a to v návaznosti na sektorové šetření ziskovosti jednotlivých typů elektráren. Krčmář ale říká, že je smysluplnější stanovit přiměřené výnosy předem.
A na příkladu popisuje, jak by postup vypadal, pokud by vláda rozhodovala až následně. „Je to, jako by se vám stát nejdřív podíval do peněženky. Zjistil by, že tam máte stovku. A pak by si řekl, že to je moc a že tam máte mít jen 90 korun a desetikorunu by vám sebral. Svádí to k tomu, že kontroly budou jen proto, aby stát mohl stanovit hranici níž,“říká Krčmář.
Koalice i opozice se nicméně shodne na dodatečné desetiprocentní dani pro „staré“solární elektrárny. Nyní platí odvod 10 procent jen elektrárny z roku 2010, těm by se nově zvýšil na 20 procent. A ty ostatní by platily 10 procent. Výnos ze solární daně by se ze současných 2,6 miliardy korun ročně zvedl odhadem na 5,6 miliardy. Vyšší solární daň podporuje i Havlíček.
Soutěž o podporu
Někteří poslanci chtějí také do zákona prosadit, aby se chystaných aukcí pro obnovitelné zdroje mohly účastnit i větší solární elektrárny. Ministerstvo průmyslu se tomu ale dlouhodobě brání. „Soustředíme se v tomto případě na investiční podporu, jsou na to vyčleněné obrovské peníze. Každý má možnost se zúčastnit. A pak už nemá smysl dávat provozní podporu,“říká Havlíček.
Svaz moderní energetiky nicméně zveřejnil výzvu, aby aukce podpořili všichni. „Rozumná podpora pro nové projekty obnovitelných zdrojů dá impulz k výstavbě nových solárních elektráren či bioplynových stanic už příští rok,“říká programový ředitel svazu Martin Sedlák. Už má pět stovek podpisů, připojil se mimo jiné i prodejce nábytku IKEA.
„V následujících letech proto plánujeme investovat více než 60 milionů Kč do operativy našich obchodních domů, aby byly poháněné obnovitelnými zdroji. Iniciativu Rozumná podpora vnímáme jako příležitost, jak dosáhnout nejen našich globálních cílů, ale i cílů Pařížské dohody, a posunout obnovitelnou energii kupředu. Proto výzvu podporujeme,“říká manažerka pro udržitelnost ve společnosti IKEA Barbora Geršlová.
Krčmář ze Solární asociace si myslí, že aukce i pro fotovoltaické elektrárny by byly celkově levnější než investiční dotace z Modernizačního fondu. Stát se sice u investičních dotací podílí finančně pouze na výstavbě elektrárny, ale pokud by v budoucnu cena elektřiny prudce vyskočila, veškerý zisk už půjde jen investorovi. Pomocí aukcí naopak může stát lépe kontrolovat, jaké zdroje a v jakém množství vznikají.
Po určitou dobu (obvykle 20 let) by garantoval cenu, kterou investor vysoutěží během aukce. Pokud je tržní cena nižší, doplácí stát rozdíl do výše garance. Ovšem pokud je naopak tržní cena vyšší než garance, nestojí to stát ani korunu. Hlavním argumentem pro takový typ aukcí je potřeba jistoty, aby si investoři mohli vzít na financování projektu úvěr od banky.
Zahraniční příklady podle Sedláka ukazují, že aukce jsou funkční model. V posledních aukcích v Německu, Polsku i Maďarsku se vysoutěžená cena pohybuje kolem 50 eur za megawatthodinu. Tržní ceny elektřiny na burze se přitom v poslední době přehouply přes 60 eur. Pokud Evropská unie své přísnější cíle stvrdí, Česku možná nic jiného než fotovoltaické elektrárny do aukcí pustit nezbude.