Mám zakázané Rusko, ale stojí mi to za to

Byla jsem zařazena na seznam osmi Evropanů a Evropanek, kterým Ruská federace minulý týden zakázala vstup na své území. Kreml poprvé zamířil do nejvyšších pater evropské politiky – na seznam se dostal i předseda Evropského parlamentu David Sassoli, nejspíš za rezoluce zaměřené na Rusko, v nichž europoslanci nazývají věci pravými jmény.

V mém případě to bylo obdobné – v popisu práce v Evropské komisi mám i potírání dezinformačních kampaní. Před rokem jsem o činnosti prokremelských dezinformačních zdrojů začala hovořit veřejně, na základě jasných důkazů. A v Kremlu to samozřejmě zaznamenali.

Destabilizační informační kampaň proti EU vede Rusko intenzivně zhruba od roku 2014, kdy protiprávně anektovalo Krym. Kreml navazuje na tradici dezinformačních operací KGB a přizpůsobil je novému prostředí internetu a sociálních sítí.

Dezinformace nejsou novinkou, ale díky technologii zlevnily. Kampaně jsou dobře promyšlené, se znalostí toho, co nejlépe zasáhne cíl. Tím jsou miliony Evropanů, z nichž mnohé dokázaly přesvědčit lépe, než západní demokracie prostřednictvím klasických médií v prostředí mediální svobody. Situace je vážná a je třeba se bránit. Stojíme ale před otázkou, jak účinně zasáhnout a neporušit základní princip, kterým je svoboda slova. Cenzuru zavádět nesmíme a nechceme.

V rámci zahraniční služby EU máme specializovaná pracoviště, která sledují výskyt a dopad dezinformačních kampaní ze zahraničí. V případě nějaké extrémně silné s možným nebezpečným dopadem můžeme spustit tzv. systém rychlého zásahu. Proti původcům opakovaných kampaní ze zahraničí připravujeme ve spolupráci s členskými státy sadu nástrojů, podobných, jaké máme proti pachatelům kybernetických útoků.

Zatímco v minulých letech byly silnému působení dezinformací z Ruska vystaveny především země střední a východní Evropy, v době covidové vidíme intenzivní pokrytí celé EU. Důležitou součástí obrany je poskytování ověřených informací od spolehlivých zdrojů. To je práce pro ministerstva zdravotnictví i Světovou zdravotnickou organizaci. A je to náročná práce, protože musí zvládat komunikaci proti velké síle lží a konspirací.

Máme dohodu s největšími digitálními platformami, aby poskytovaly přednostní prostor těmto ověřeným informacím. Strávila jsem vyjednáváním s šéfy Twitteru, Facebooku, Googlu či YouTube mnoho času, abychom dohody dosáhli. A ani platformy nejsou nadšené z toho, že si z nich dezinformátoři udělali vysokorychlostní dálnici pro svou nebezpečnou jízdu. Spolupráce s digitálním byznysem je klíčová. Je součástí problému a musí být i součástí řešení.

Máme před sebou ještě dlouhou cestu k dosažení toho, že budeme odolnější a nebude tak snadné a levné nás manipulovat, děsit a dostávat do varu alarmujícími zprávami. Možná, že prvním krokem je uvědomění si, že se nám to děje a že nám to neprospívá. Takže zpět na začátek: jestli jsem si onen ruský sankční seznam vysloužila kvůli této části mé práce, stojí mi to za to.