Česká literatura 20. století

Tvůrčí podnebí vlivem totality procházelo proměnou každé desetiletí, takže lze rozlišit čtyři vývojové fáze:

I / 50. léta: po roce 1945 mnozí autoři podali svědectví o hrůzách 2. světové války

(Weil). Radost z míru a víra v lepší zítřky nejednoho z nich zavála do stalinistické KSČ, která se chopila moci v roce 1948. Vlivem cenzury byla literatura té doby plná socialistické propagandy, černobílého vidění světa, budovatelských frází. Jiný postoj byl trestán i nejtvrdším vězením

(Jan Zahradníček). V rámci EXILu mnoho umělců raději zvolilo emigraci do západní Evropy či Ameriky (člen Skupiny 42 J. Kolář). II / Intenzivní obrat přinesla 60. léta plná odvážného objevování tvůrčích možností – v experimentální poezii, ale i v divadlech jako Laterna Magika

(režisér Alfréd Radok) či Semafor aneb SEdmMAlýchFORem. Souviselo to s politickým uvolněním během pražského jara, které však zakrátko zhatila okupace ruskými vojsky v roce 1968 a následné obnovení starých pořádků.

III / „Normalizace“v 70. a 80. letech

literaturu rozštěpila na 3 proudy: 1/ SAMIZDATOVÁ literatura vzniká v kontextu Charty 77. V DISENTu se octli ti, kteří nesměli publikovat. „Sami a zdatně“si vystačili s opisy na psacím stroji, které šířili uvnitř undergroundové komunity. Navzdory všudypřítomnému hledáčku policie vzniklo v této „podzemní“síti vztahů mnoho kapel, bytových divadel a seminářů, ale i samizdatové knižní edice.

2/ V OFICIÁLNÍ literatuře 80. let sice nadále platila cenzura, ale přinesla již i zajímavou tvorbu, např. povídky O. Pavla. Sci-fi zpopularizoval V. Páral. 3/ EXILOVÁ literatura zahrnuje další umělce, kteří emigrovali do zahraničí – např. do Německa dramatik P. Kohout, ale i písničkář K. Kryl. Tajnými cestami byly za hranice pašovány rukopisy k exilovým nakladatelům (Index v Kolíně nad Rýnem), jež české zakázané autory vydávali na Západě (J. Skácel). I za těchto ztížených podmínek byla naše literatura přece jen ovlivněna světovými moderními proudy od beatníků až po postmodernu či absurdní drama znatelné v tvorbě V. Havla.

IV / Rok 1989 byl výhybkou k vytoužené tvůrčí svobodě. Exulanti se z emigrace vrátili (A. Lustig). Naopak M. Kundera už ve Francii zůstal. Vzniklo mnoho zajímavých nakladatelství a mnohá jména se konečně mohla rozeznít. Groteskní román

Hrdý Budžes I. Douskové je důkazem, že z komunistické totality a socialistického retra si již můžeme bez obav udělat legraci.