Tálibán po Američanech šturmuje
„Poamerický“Afghánistán bude hodně divoký Afghánská vláda hovoří o nejbrutálnější kampani povstalců za dvě desetiletí.
Stím, jak se blíží 11. září, datum definitivního odchodu Američanů, se Afghánistánem šíří skepse a poraženecká nálada. Zato Tálibán, který v posledních týdnech útočí a dobývá jeden okres za druhým, se cítí být na koni a už už se vidí, jak obnovuje svou vládu nad metropolí Kábulem.
Existuje řada náznaků, že ambice islamistického hnutí nepředstavují vzdušné zámky, ale realitu brzké budoucnosti. Pád Kábulu je pro mnohé Afghánce hotovou věcí. Nebaví se o tom, zda k tomu dojde, ale kdy. Přitom mnohé to děsí.
Tak blízko cíle nebyl Tálibán od smrti svého legendárního vůdce a zakladatele mully Muhammada Umara v roce 2013.
Jen pár příkladů z poslední doby: Od úterka kontroluje povstalecké hnutí hlavní přístupovou silnici z Afghánistánu do Tádžikistánu včetně klíčového hraničního přechodu Šar Chán Bandár.
Od května Tálibán ovládl 50 z celkových 370 afghánských okresů, uvedla minulý týden zvláštní zmocněnkyně OSN pro Afghánistán Deborah Lyonsová. „Ovládnuté okresy se většinou nacházejí kolem provinčních metropolí, což naznačuje, že Tálibán se snaží dostat do pozice, z níž se po úplném stažení zahraničních vojáků pokusí tato centra získat,“sdělila.
Dalším příznačným kouskem s obrovským propagandistickým nábojem se stalo nedávné zabití plukovníka Sohraba Azimího, polního velitele afghánských speciálních sil s výcvikem v USA a oslnivou vojenskou reputací mezi Afghánci. Muž,
Tálibán cítí šanci který byl symbolem nadějí země, že ani po stažení Američanů nemusí být všechno ztraceno, byl spolu se svými muži zmasakrován bojovníky Tálibánu, když bránili základnu v severní provincii Faryab a marně čekali na dohodnuté posily.
Právě tato citelná ztráta rozpoutala příval emocí a zoufalství z toho, že ani ti nejzkušenější velitelé nic nezmohou proti neschopnosti centrálního velení.
„Vládní síly nemají vůli bojovat,“komentoval situaci provinční zákonodárce Dajíd Bábur Džamal. „Jejich morálka je slabá a mezi jednotkami vázne koordinace,“dodal s tím, že se vážně obává, že do rukou tálibánců padne celá provincie.
Velice kriticky se k současné situaci vyjádřil v rozsáhlém rozhovoru s agenturou AP bývalý afghánský prezident Hamíd Karzáí. „Spojené státy přišly do své země bojovat proti extremismu a nastolit stabilitu.
O dvacet let později odchází, aniž by uspěly alespoň v jednom z těchto bodů. Extremismus je dnes na nejvyšším bodě a odcházející jednotky po sobě zanechávají zpustošený národ v naprosté hanbě a katastrofě,“uvedl tento někdejší blízký spojenec USA.
Americká vláda, tehdy ještě pod vedením Donalda Trumpa, loni podepsala dohodu s Tálibánem o stažení svých jednotek výměnou za jeho slib, že zabrání tomu, aby se Afghánistán stal znovu rejdištěm teroristických skupin potenciálně ohrožujících USA a Západ.
Existuje však jen málo důkazů, že Tálibán svou část dohod plní. Množí se naopak zprávy o tom, že tálibánští velitelé jsou nadále ve styku s al-Káidou, jež má na jeho území své emisary.
Tálibán sice prakticky přestal útočit na zbývající americké vojáky, o to víc však jde po afghánské armádě. Agresivita těchto útoků se zvýšila od chvíli, kdy vláda Joe Bidena oznámila kompletní stažení do 11. září. I na základě citelného nárůstu civilních obětí se hovoří o nejbrutálnější kampani za celá dvě desetiletí. O mírovém procesu už nikdo nehovoří.
„To, k čemu potom došlo, neznamená triumf a moc Tálibánu. Jeho vojenské vítězství je nemožné. Afghánské bezpečnostní síly mají nadále dostatečné bojové schopnosti,“tvrdil minulý týden Fawad Ahmad, mluvčí ministerstva obrany.
Problém je, že stále méně Afghánců, kteří rozhodně nejsou příznivci Tálibánu, těmto a podobným proklamacím věří.
Zklamání a vztek některých se obrací i proti Americe. „Odešli z boje a vyklidili pole Tálibánu. Kázali hodnoty, jako je demokracie, ale pak se otočili zády a my ztrácíme naše nejlepší muže, skutečné válečníky, jako byl Sohrab Azimí,“řekl v projevu na plukovníkově pohřbu jeho spolužák z vojenské akademie Sulajmán. Mnohým Afgháncům mluvil z duše.
Záležitost je to však komplikovanější. Amerika a její spojenci krváceli na afghánském bojišti a utráceli miliardy dolarů dvě desetiletí. Bez hmatatelného výsledku. Američané proto dospěli k obtížnému rozhodnutí, že teď je řada na samotných Afgháncích, aby si mezi sebou udělali pořádek sami a podle vlastních priorit.
Bude velice zajímavé sledovat, co se stane, až za posledním Američanem zapadnou dveře jejich letadel. Z dnešní perspektivy to vypadá, že to nebude nic dobrého.
Mimochodem, už nyní vysocí představitelé Pentagonu odhadují, že do dvou let by se v Afghánistánu mohly zregenerovat teroristické skupiny, jako je al-Káida a jí podobné.