Jak se staví sen
Fotbalová fantazie. Češi porazili Nizozemce 2:0 a hrají čtvrtfinále. Proti Dánsku
„Možná nejsme takoví fotbalisti jako oni, ale máme týmový duch, o který se opíráme,“řekl útočník Patrik Schick.
S dovolením se teď vraťme k chybě, která odšpuntovala českou radost. Obránci Coufalovi totiž po rozehrání rohového kopu ujel míč pod podrážkou, takže musel okamžitě zapnout. Přidali se další, balon získali a pískal se faul v rohu hřiště. Barákův prodloužený centr pak Kalas z mohutného výskoku vrátil zpátky na přední tyč a tam Holeš zblízka hlavičkoval. Paráda!
Oranžová je prostě barva, která české fotbalisty provází. Jen na Euru se proti Nizozemcům konaly už čtyři vypjaté a snad až posvátné bitvy.
Vzpomeňte na semifinále 1976 proti Cruyffovi a spol., které v promáčeném prodloužení rozhodl náhradník Veselý.
Rok 2000 a slzavá penalta před koncem. Celý národ pak hystericky kamenoval rozhodčího Collinu.
Kouzelný byl naopak obrat v roce 2004, při kterém trenér Brückner zavelel, že za stavu 0:2 se přestává bránit, a všechno hrnul vpřed.
I na včerejší Budapešť se jistě bude dlouho vzpomínat.
Byl to fotbal se vším, co mu náleží. Tedy i s fanoušky, mexickými vlnami, jásotem, zármutkem a pískotem, který pálil ušní bubínky. Co si myslí Maďarsko o covidu, vám před vstupem do arény ozřejmil stevard: „Sundej si roušku, tady není covid.“
Fanoušci proudili romantickým centrem, kolonádou podél Dunaje, objednávali si ostré paprikové klobásy a sedali na metro, které je pak vyplivlo na stanici Puskás Ferenc Stadion.
V osmifinále se mohlo stát cokoli. Muži v oranžovém byli kvalitnější v práci s míčem, v rychlosti rozhodování. Dumfries, fofrník z pravé strany obrany, připomínal spíš raketu.
Co ti v bílém? Drželi se plánu, agresivně napadali, v náročných sprintech si vzájemně pomáhali, vymazali špílmachra Wijnalduma, padali do střel. A soupeře nakonec vyšťavili. Věříte, že Nizozemci ani jednou nevystřelili na branku?
Jistě, ve finální fázi to pořád drhne, chybí lepší kreativita, ale proč po vítězství hledat vady?
„Kdybychom byli pasivní, byla by to smrt,“poznamenal Antonín Barák, který nahradil zraněného kapitána Daridu a vedl si velmi dobře. Především zklidnil hru, což se v některých pasážích náramně hodilo.
Jestli někoho vypíchnout, tak určitě brankáře Vaclíka. V klíčové chvíli zazářil. V 52. minutě ustál Malenův sólový nájezd. Nenechal se rozkývat a útočníkovi drapnul balon rovnou u nohy. Bravo, Tomáši.
Vzápětí na druhé straně uklouzl De Ligt, stoper Juventusu, před dotěrným Schickem sáhl po míči rukou, a protože byl poslední bránící hráč Nizozemců, dostal po konzultaci s videem červenou. Tahle šance se prostě musela proměnit, to by si Šilhavého bojovníci dlouho vyčítali.
„Kdo neskáče, není Čech,“neslo se arénou, když se trefil Holeš – a pak znovu mnohokrát. Navíc to nebylo všechno, protože hrdina utkání Holeš ještě v 80. minutě nachystal druhou trefu pro Schicka.
Šťastným hráčům se vůbec nechtělo z trávníku. Dvakrát obešli celé hřiště, dojatě děkovali lidem za báječnou atmosféru. Záložník Barák si mezi fanoušky vyměnil svůj zpocený bílý dres za národní vlajku a pyšně si ji přivázal kolem krku. „Je mi ctí, že můžu být součástí takového týmu,“řekl kapitán Tomáš Souček.
A teď hrrr na Dány!