Kina paběrkují? Pořád lepší než partajní hit Číny

Mirky Spáčilové, redaktorky MF DNES

Váhavý návrat diváků do tuzemských kin – za poslední víkend jich přišlo necelých 125 tisíc – provázejí dva druhy povzdechů.

Zaprvé, kdo by se tam taky hrnul v rouškách, když si zvykl na domácí pohodlí internetových videopůjčoven. Zadruhé, beztak nic pořádného nedávají: dosavadní rekordman Rychle a zběsile 9 zůstává lákadlem výhradně pro skalní příznivce bezduché akční série a nový vítěz, domácí romantická komedie Matky, si může klidně počkat na obrazovku, kam beztak patří.

Ale než se člověk lačný podívané ponoří do sebelítosti, mohl by se podívat kousek dál za humna. Třeba do Číny, kde se stal hitem týdne hvězdně obsazený propagandistický film 1921. Navzdory limitovanému nasazení – zatím zahajoval festival v Šanghaji, ale širokou distribuční premiéru má až ve čtvrtek – již utržil na vstupném bezmála dvanáct milionů dolarů.

A čím tak láká? Historické drama vzniklo jako pocta vládnoucí Komunistické straně Číny ke stému výročí jejího založení. Přičemž na sto tamních celebrit se objevilo v ostře sledovaných rolích klíčových partajních pohlavárů.

Pamětník si dovolí zapochybovat, jestli se nával v čínských kinech vytváří opravdu zcela dobrovolně. Koneckonců na mezinárodním filmovém serveru se zatím snímku 1921 týká jenom jedna anonymní reakce, která mu dává desetiprocentní hodnocení a připojuje vzkaz, že „jediné, nesmyslné recenze se dají najít pouze na čínském webu; doufám, že víte proč“.

Současně pak (nejen) pamětník pocítí úlevu, že podobné zneužívání kinematografie už nám nehrozí. Neboť i zdejší komunistická strana vznikla právě před sto lety, nicméně se kvůli tomu netočí oslavné velkofilmy za peníze daňových poplatníků, herci se již nepotí hrůzou při představě, že by dostali nabídku, kterou nelze beztrestně odmítnout, totiž ztělesnit Klementa Gottwalda, a na děti nečeká povinná hromadná návštěva kina, završená zpravidla domácím úkolem na téma, jak moc se jim film o matičce straně líbil.

Samozřejmě se dá plným právem namítnout, že ohledně míry zapojení divákova mozku se partajní agitky od akčních jízd zrovna moc neliší. Zároveň však platí, že Rychle a zběsile se smí beztrestně vláčet bahnem opovržení od New Yorku přes Prahu až po Peking, zatímco na film 1921 si troufli postěžovat pouze pravověrní straníci, kteří v obsazení mladých hvězdiček vidí možné znevážení, nedejbůh až zesměšnění nedotknutelných otců zakladatelů. Což jim tvůrci obratem vysvětlili coby ideový záměr, kterak zasloužilé budovatele rudé Číny přiblížit nové generaci. Ostatně ničeho vskutku podvratného se nelze od snímku 1921 nadít, jednak prošel přísnou cenzurou, jednak jej natočil kovaný tvůrce děl Založení republiky či Založení strany.

My už se naštěstí můžeme jen bavit představou, které youtubery by Vojtěch Filip v obdobném narozeninovém megaprojektu schválil pro úlohy Šmerala či Gottwalda, kam by produkce z původního, dnes moderního Karlína přesunula kulisy ustavujícího sjezdu Komunistické strany Československa a jestli by se v postsovětském Mosfilmu, který běžně pracuje pro Hongkong či Jižní Koreu, ještě našli sbratření koproducenti.

Na každý pád bohatě postačil televizní dokument, který naše komunistické století připomněl beze vší pompy, a do kin můžeme jít bez obav. Kdyby jim tak čínští soudruzi poskytli alespoň drobnou ukázku snímku 1921, po ní by neškodnou ptákovinu typu Rychle a zběsile 9 možná s vděčností přijal i divák, jenž jinak spotřebním Hollywoodem hluboce pohrdá.