Bylo mi do breku. Viděl jsem ale neuvěřitelné odhodlání
Vítěz Stanley Cupu uklízel po řádění tornáda. Michal Kempný z Washingtonu se oháněl s lopatou a vzkazuje: Moje pomoc tím nekončí
Sedl na kolo a vydal se po silnici, po které v Lužicích jezdil za dědou. „Cesta ale vypadala jinak. Byla to planina bez stromů a domů, část obce byla v podstatě srovnaná se zemí,“líčí Michal Kempný. „Bylo mi z toho do breku.“
Třicetiletý hokejista patří mezi nejznámější tuzemské sportovce, kteří na jihu Moravy pomáhali po řádění tornáda.
Z jeho slov tušíte, že neposílal jen finanční dary. Do úklidu a oprav se sám na místě zapojil. Po serverech i sociálních sítích o víkendu kolovaly snímky a záběry, jak vítěz Stanley
Cupu s partou fachmanů jezdí na vlečce traktoru po vesnici nebo jak zakrývá střechy poničených domů plachtou. „Nevidím v tom absolutně nic výjimečného. Cítil jsem, že mám jako normální občan povinnost pomoct,“říká obránce Washington Capitals.
Kempný se narodil v Hodoníně, jeho rodiče žijí v přilehlých Lužicích, které stejně jako další okolní obce zasáhl ničivý živel. Mezi sezonami NHL tráví nejvíc času v Praze, kde v pátek ráno narychlo sháněl generátor na elektřinu. Už s ním spěchal do rodného kraje. „Jsem vděčný, že se nejbližším nic vážného nestalo. Měli jsme obrovské štěstí, že náš dům to minulo o fous. Škody se na něm dají jednoduše opravit, ale spousta dalších lidí přišla o střechu nad hlavou. Jediná půlminuta jim úplně změnila život,“říká.
Se švagrem a kamarády pomáhali sousedům, známým nebo známým známých. Když Kempného parta skončila šichtu v Lužicích, přesunula se do vedlejších Mikulčic. „Tam z hlavní ulice zbyly jen zříceniny. Na druhou stranu jsem viděl na lidech neuvěřitelné odhodlání vše opravit a vrátit do původního stavu. Bylo i úžasné pozorovat davy přijíždějících dobrovolníků a kamarádů zasažených rodin. V obci bylo tolik aut, že se skoro nikde nedalo zaparkovat,“popisuje Kempný. „Přes den jste jen slyšeli zvuk motorových pil, náklaďáků, bagrů a těžkých strojů. Neřešilo se jídlo. Lidi roznášeli občerstvení těm, kteří pracovali. Bylo cítit obrovské spojení. Všichni se semkli proti živlu, který jim sebral domov.“
Kempný bojoval s lopatou, krumpáčem nebo klempířským náčiním. „V Hodoníně jsem vystudoval stavební průmyslovku. Některé práce znám, něco jsem se přiučil. Odklízet suť nebo čistit pozemek je ale maličkost, kterou zvládne každý,“poví nevzrušeně svalovec. Docela to vystihuje jeho náturu. I v hokejové profesi platí za nenápadného dříče. Z podceňovaného extraligového beka se vypracoval na mistrovství světa i do Washingtonu, kde se mu rozbíhá poslední rok čtyřletého kontraktu za deset milionů dolarů.
Předloni ho zastavil utržený zadní stehenní sval. Loni si zase přetrhl achilovku. A když se na jaře vykurýroval, kuriózně ho v AHL při komerční přestávce poslal zase na marodku údržbář ledu. „Stál jsem u střídačky, kde uklouzl pán s hrablem. V pádu mě trefil do kolena, ve kterém jsem si natáhnul vnitřní vazy,“líčí. Od včerejška začal Kempný s přípravou na nový ročník, zároveň ale ujišťuje: „Moje pomoc nekončí.“
Ještě v neděli se setkal se starostou Lužic a domlouval se na další podpoře. Chce třeba propagovat transparentní účet obce a vybrané peníze směrovat nejpostiženějším rodinám. „Spousta lidí i spoluhráčů mi psala, jak by mohla pomoct. Hodně se zajímal třeba Tom Wilson,“zmíní Kempný washingtonského rabijáta, kterého nenávidí snad půlka NHL. Teď ale nejen on ukazuje lidštější tvář.—