Když boty zdraží trh s polyuretanem
Od roku 2008 si většina politiků myslí, že dějiny ekonomie skončily. Svatý grál v podobě neomezené „výroby“peněz, přesněji nafukování peněžní zásoby, od té doby rozbíjejí hospodářské a finanční krize. Dříve se mluvilo o inflaci, v dnešním newspeaku to označujeme jako zdražování zboží a služeb.
Statistický úřad vykazuje meziroční zvyšování cen v rozmezí dvou až tří procent. Na základě toho ČNB chválí sama sebe, že vše plus-minus odpovídá jejím plánům. Závazek tzv. inflačního cílování v podobě ničení úspor rychlostí dvě procenta za rok se plní, ba překračuje. Přitom ústava i zákon jí ukládají pečovat o cenovou stabilitu.
Poselství politicko-ekonomického mainstreamu zní: pohoda, klídek, vše je pod kontrolou. Jenže vykazovaná „inflace“nezahrnuje raketový růst cen nemovitostí ani to, že materiál na stavbu domku z roku na rok podražil o milion. A jak se okecá, že stejné kancelářské křeslo zdražilo z podzimních 18 na dnešních 28 tisíc korun? Nezbývá než kouzlit, vždyť jak by dvojciferná inflace vypadala v novinových titulcích? Ostatně tvrzení, že rostou ceny, je eufemismus k výroku „klesá hodnota peněz“.
Politici a centrální bankéři se chovají jako obsluha reaktoru v Černobylu, která manipulovala s jeho výkonem, aniž věděla, jaké procesy uvnitř probíhají. Centrální bankéři chtějí zvýšit výkon hospodářství tiskem peněz, ovlivňováním jejich ceny a krytím veřejných i soukromých dluhů. O tom, co se děje na ekonomické mikroúrovni, v myslích milionů samostatně rozhodujících jedinců, nikdo nic neví. Lidé jsou přitom neskonale nevypočitatelnější než atomová jádra. Bylo jen otázkou času, kdy se začne dít něco, s čím ve velínu centrální banky nepočítali.
Peněz je mezi lidmi tolik, že nevědí, co s nimi. Světácky hrají na burzách. Kupují komodity i akcie firem, které nikdy neměly zisk ani tržby. Rádi sáhnou i po obligacích, jejichž emitenti veřejně porušují zákon. Cena za metr čtvereční bytu se šplhá k 100 tisícům korun. A kdo na to bez dluhů má? Současně svého kupce najde každá bouda či sklep, navzdory tomu, že se nacházíme v největší hospodářské krizi a zadlužení státu se vymklo z kloubů.
Za holandské tulipánové horečky v letech 1634–1637 se cibulky vyměňovaly za domy na náměstí, kobyly a povozy. Po splasknutí květinové bubliny mohli nešťastníci doufat, že neprodané cibulky půjdou alespoň nakrájet na chleba. V případě krachu kryptoměn jejich fandům nezbude nic jiného než se dívat na excitované elektrony v drátech k počítačům. Tančíme valčík na palubě Titaniku.
Došlo k pověstnému mávnutí motýlích křídel, přehřátí reaktoru, které zasáhne celý svět. Koronavirus, narušení dodávek čipů, plastových granulátů, nedostatek lodních kontejnerů, zablokování Suezského průplavu – to vše představuje pouhou záminku ke zvyšování cen, na které bylo zaděláno již dávno. Jen se všichni ostýchali být první. Dnes vám i prodavačka bot odůvodní jejich zdražení cenou polyuretanu na světových trzích. Jako vždy – ti, kteří problémy způsobili, budou házet vinu na všechny okolo.