Dalekohled, který odhalí i hořící svíci
Nebe i země odkryjí svá tajemství během Léta s Akademií věd
PRAHA Do magmatických hlubin naší planety i ke hvězdám lze vyrazit o prázdninách. Umožní to Léto s Akademií věd ČR (AV ČR), které zve do geoparku, hvězdárny či za památkami přímo v hlavním městě anebo kousek za jeho hranicemi.
Za původem hornin i tajemstvím kamene mudrců se dá vyrazit na Spořilov, do areálu Geofyzikálního ústavu AV ČR. Ta zde spravuje venkovní expozici, kterou lze ode dneška projít s odborným komentářem. Prachovec, kvarcit, svor, melafyr či gabro. Zní to exoticky, jsou to však jen některé z typických hornin vzniklé před dávnými časy na území dnešního Česka. Jejich původ se dá vysledovat do moravské Hrabůvky, Svojanova či severočeského Kozákova.
„Možná je i prohlídka experimentální laboratoře, kde vědci zkoumají geologické procesy. Ve speciálním projektoru ARSandboxu lze názorně vidět, jak probíhá vrásnění hornin, vznik horstva a eroze,“uvedla Markéta Růžičková, vedoucí tiskového oddělení AV ČR.
Útočiště krasce i svinky
Lokalitu geoparku doplňuje broukoviště. Zdánlivě neupravená hromada dřeva se stala domovem pro stonožky, mnohonožky, dešťovky, pavouky, chvostoskoky, svinky, mravence a škvora nebo nepřehlédnutelně zbarveného krasce třešňového.
Otevřen je také architektonický skvost rezidenční čtvrti v Bubenči – Vila Lanna. „Od roku 1957 slouží k reprezentačním účelům Akademie věd – na návštěvě zde například byla německá kancléřka Angela Merkelová,“objasnila Markéta Růžičková.
Pozoruhodnou stavbu v novorenesančním slohu si na počátku 70. let 19. století nechal vybudovat známý podnikatel, mecenáš či sběratel umění Vojtěch Lanna. Plány budovy, jedné z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě, vypracoval pravděpodobně architekt Ignác Ullman za spolupráce Antonína Barvitia. Fresky na zdech budovy vytvořil výtvarník Viktor Barvitius podle kartonů malíře Josefa Mánesa.
Nebi vstříc
Dominantu kopce Žalov u Ondřejova kousek od Prahy východním směrem více než sto let představuje areál hvězdárny Astronomického ústavu AV ČR. A je to také další místo, na něž lze vyrazit v rámci zmíněné akce.
Ozdobou severní části hvězdárny je kopule s dvoumetrovým zrcadlovým dalekohledem, největším v České republice, instalovaným v roce 1967. „Kdybychom zapálili svíčku, uvidíme její plamen na dvacet tisíc kilometrů,“popsal schopnosti dalekohledu Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR. Přístroj váží 33 tun, musí ho vyvažovat protizávaží – to má spolu s tubusem se zrcadlem a dalšími pohyblivými částmi 83 tun.
V ondřejovském areálu jsou i další optické přístroje. Jeden z nich o průměru 65 centimetrů je čtvrtý největší v Česku. „Tento dalekohled ovšem umí pořizovat kamerové snímky. To vědcům pomáhá při výzkumu planetek či monitorování meteoritů,“vysvětlila Jana Bečvářová z Divize vnějších vztahů AV ČR.
„Jsou-li tam žáby taky,“oznamuje dodnes pozoruhodný nápis na štítu jedné z nejstarších budov, v nichž se roku 1906 v Ondřejově rodily plány na zkoumání hvězdné oblohy. Jde o narážku na část básnické sbírky Písně kosmické Jana Nerudy, v nichž žáby v kaluži dumají, zda jsou ve vesmíru samy.
Ráj květů
Okolo 1 600 druhů domácích a cizokrajných dřevin na ploše 250 hektarů či výjimečná sbírka rododendronů, která čítá přibližně okolo osmi tisíc rostlin ve stovce druhů a kultivarů. I to nabízí Průhonický park nedaleko od jižního pomezí Prahy. Tamní krajinný komplex doplňují rybníky, říčka Botič a její menší přítoky – Dobřejovický a Zdiměřický potok.
„O areál se stará Botanický ústav AV ČR. Dendrologická kusová sbírka se svým rozsahem řadí mezi tři největší na světě,“uvedla Markéta Růžičková.
Počátky Průhonického parku se datují do roku 1885, kdy jej založil hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Inspiraci nalezl například v zámeckém parku v hornolužickém Mužakowě u řeky Nisy na dnešní německo-polské hranici. Mužakow je stejně jako park v Průhonicích na listině UNESCO.