Zápas desetiletí v Asii. Už nikdy víc, prosím!
Čtvrtfinále Eura v Baku. Dává vám to logiku? Česko proti Dánsku už zítra v 18.00.
Pokud vás láká jedinečný mix historické a moderní architektury, rybí pokrmy, šašlik, kebab a procházky po pobřeží Kaspického moře, jste tu správně.
Baku je dobrá volba pro všechny cestovatele, kteří už evropská velkoměsta mají prochozená.
Pokud hledáte místo, kde uspořádat zápas fotbalového mistrovství Evropy, Baku je volba naprosto bizarní, hloupá a odsouzeníhodná.
Dopředu bylo jasné, že na koho padne povinnost hrát v hlavním městě Ázerbájdžánu, ten bude právem prskat. V základní skupině to odnesli Velšané, Švýcaři a Turci, teď nadávají Češi a Dánové.
Chystá se čtvrtfinále Eura, pro obě země největší zápas minimálně za posledních deset let.
Už zítra od 18 hodin.
Ale víc než fotbal se řeší nesmyslné cestování, které oba soupeři musí podstoupit.
„Strašně mě mrzí, že nemůžeme hrát jinde. Nedostaneme tam fanoušky, rodiny, doteď jsem to neskousl,“posteskl si záložník Antonín Barák, než včera po obědě sedl do letadla.
„Tragédie,“byl ještě tvrdší útočník Patrik Schick, se čtyřmi góly český hrdina turnaje. „To asi vymýšlela nějaká hlava!“
No ano, jak jinak to ve slušnosti říct?
Baku přece geograficky spadá do Asie, což by samo o sobě mělo posloužit jako dostatečný důvod, proč ho při vybírání pořadatelských měst Eura automaticky přeskočit.
Jenže jak asi tušíte, snahu vyhovět hráčům a fanouškům zastínil v uvažování tehdejšího šéfa UEFA Michela Platiniho chladný kalkul. Sotva najdete přesvědčivější důkaz o tom, že fotbal = byznys.
Ázerbájdžán, kterému už mnoho let vládne rodina Alijevů, je totiž ropným gigantem, a tak si může díky téměř neomezeným finančním možnostem dovolit téměř cokoli. Třeba i úspěšně usilovat o pořadatelství mistrovství Evropy. Díky němu se země zviditelňuje, mluví se o ní, láká investory i turisty. Což ostatně není nic nového, velkolepé sportovní akce se v Baku konají podezřele často. Hostilo mistrovství světa v boxu či řeckořímském zápasu, atletické Evropské hry (že to geograficky jaksi nesedí, opět nikdo neřešil) a posledních pět let i závody formule 1. Pokud vám v tomhle výčtu chybí fotbal, můžete si připsat finále Evropské ligy mezi Arsenalem a Chelsea v roce 2019. A teď Euro. Hořekováním nic nezměníte, ale těžko jen tak mávnutím ruky přejít, že se bude sice hrát v moderní olympijské aréně pro téměř sedmdesát tisíc lidí, ale návštěva bude zřejmě tristní a atmosféra nudná.
Nehodná čtvrtfinále Eura, totálně odlišná od nedělní vřavy v Budapešti, kam Čechy dorazily podpořit tisíce fanoušků. Kolik jich bude v Baku? Maximálně desítky.
Komu by se chtělo trmácet se do Asie s přestupem v Istanbulu deset hodin, zaplatit za letenky přes dvacet tisíc, řešit únavné covidové papírování a pak sedět na přinejlepším poloprázdném stadionu, kam přijdou fandit hlavně místní?
Není divu, že padl i nápad s pronájmem soukromého letadla, s nímž přišel jeden z fanoušků: zamýšlených 150 pasažérů nesehnal.
Dánové, kteří to mají z Kodaně ještě o něco dál než Češi z Prahy, se do Baku také nehrnou, ale aspoň padesát příznivců na tribuně mají jistých. Svaz nejvěrnější fanoušky odměnil tím, že jim zaplatil cestu, ubytování i lístky, navíc zařídil, že jim dobrou zprávu volali sami hráči.
Snad se najde na obou stranách pár odvážlivců, kteří vyrazí na vlastní pěst, což jistě hráči ocení. Sami vědí, jak je cestování úmorné.
Češi už nalétali více než 8 000 kilometrů, když přičtete Ázerbájždán tam a zpátky, dostanete se zhruba na čtrnáct tisíc.
Dánové, kteří zatím hráli jen v Kodani a Amsterdamu, napočítali jen 1 300, možná o to hůř si teď budou zvykat. Nejen na dlouhý let ve stísněném prostoru, ale po přistání i na dvouhodinový časový posun a teplotu pětatřicet stupňů ve stínu. Co z toho vyplývá?
Baku už nikdy, prosím!
3 tisíce kilometrů dělí Prahu a Baku, kde se hraje čtvrtfinále Eura.