Kdo zvládne výheň
Senzační fotbalový příběh pokračuje. Česko versus Dánsko ve čtvrtfinále Eura
Do Prahy se vrátí, až pro ně mistrovství Evropy skončí. Ale kdy to bude? Možná hned o víkendu, pokud se rozplyne sen o semifinále.
Každopádně už to je pro současnou reprezentaci úspěch, který se neočekával.
Pozor ovšem, může být daleko líp! Z čertovsky horkého Baku, kde propotíte košili, jakmile vystoupíte z letadla, se třeba česká výprava přenese rovnou do Londýna.
Nikoli na Želivského, což je stanice metra A, na což byli během turnaje všichni zvyklí. V Praze by po návratu z Ázerbájdžánu čekala povinná pětidenní karanténa, zato v Londýně zůstanou všichni v covidové bublině, která umožní zavedený vojenský režim: letiště, hotel, trénink, hotel, zápas.
Aby k tomu došlo, stačí relativní maličkost: porazit dneska Dánsko. Češi se dotýkají snu, o kterém se před šampionátem neslušelo mluvit.
„Jedna chybička může rozhodnout a vývoj utkání se najednou převalí na jednu stranu,“předpokládá trenér Jaroslav Šilhavý.
Má pravdu, neboť se utkají dvě mužstva bez okázalého ega a taky bez světových hvězd. Jestli na něco Češi a Dánové spoléhají, je to pracovitost, odhodlání a sounáležitost. Nečesky se tomu říká týmovost.
A teď krátce z Baku, kde je výheň k zalknutí. Sotva se vypotácíte z letadla, blikne na vás v příletové hale výrazný nápis: Qarabag Azerbaycandir! Nebo-li Karabach je Ázerbájdžán! To kdybyste náhodou nevěděli, že tahle země byla ještě nedávno (a možná zase brzy bude) ve válce se sousední Arménií. A jen tak mimochodem ve své metropoli, kde se ohromující skleněné budovy střídají se starými oprýskanými činžáky, spolupořádá Euro. Poutače na něj abyste pohledali.
„O šampionát tady není moc velký zájem, na žádném z prvních tří zápasů nebyla naplněna povolená kapacita, entuziasmus místním fanouškům chybí,“říká český velvyslanec Milan Ekert, který vítá fotbalovou výpravu. Ptáte se na české fanoušky? „V systému, kam se mohou registrovat lidé, kteří se sem chystají, jich máme asi pět.“
Tak tohle je Baku, nejodlehlejší scéna šampionátu.
Mohl by se opakovat úžasný zážitek z Budapešti, kam za českým týmem na osmifinále přicestovaly mraky diváků. Dnes se hraje ve vyhnanství na pobřeží Kaspického moře. V zemi, která fotbalem vlastně ani nežije. Kdyby cesta nevedla kolem Olympijského stadionu, jehož bezprostřední okolí je vyzdobeno do barev turnaje, asi by vás na první pohled nenapadlo, jaká sláva tady vlastně probíhá. Tři zápasy už si Baku odškrtlo, zbývá poslední, čtvrtfinálový. Takže: Česko, nebo Dánsko?
Podmínky budou nezvyklé a velmi složité: vyschlé hřiště a přes den až čtyřicetistupňové vedro.
Dánové vnímají, že jsou favorité. V posledních dvou zápasech byli nemilosrdní, vstřelili osm gólů.
Z Čechů vyvěrá nadšení, soudržnost a pokora. Chcete příklad? Když měl vůdce Tomáš Souček vylíčit, jakou má radost ze čtvrtfinále, okamžitě změnil téma a promluvil o parťácích, které v kabině nemůže mít. Záložník Provod je po operaci kolena, brankáře Pavlenku na poslední chvíli zradila záda, stoper Kúdela si odškrtává desetizápasový trestní list. A zrovna tihle chlapíci poslali národnímu týmu přes svazový web emotivní vzkazy se společným sdělením: Jsme s vámi, kamarádi!
Pavlenka: „Věřím, že pohádka ještě Dánskem neskončí.“
Kúdela: „Borci, nebudu se zlobit, když to tam vypráskáte.“
Provod: „Přeju vám hodně štěstí. Makejte!“
Ještě dva kroky a původní outsideři z Česka můžou být – stejně jako v roce 1996 – ve finále.
Dlouho přehlížený tým, který byl ještě před třemi lety na odpis, je rázem v kurzu. Trenér Šilhavý poskládal charakterní kolektiv, který by sice proti špičkovým protivníkům měl ztrácet, nicméně intenzivním a dravým pojetím může konkurovat všem. A dnešní čtvrtfinále je možností, jak vzlétnout do oblak.
Škoda jen, že u toho nebudou fanoušci. Jestli u toho bude kapitán Darida, který stačil vyléčit zranění kotníku, to záleží na trenérovi.