Kouč: Co osvobodilo Plíškovou
Mentální kouč Marian Jelínek o změnách v myšlení, jež prospěly wimbledonské semifinalistce.
Odkud se vzala jiskra, která v minulých měsících chyběla tenistce Karolíně Plíškové? Proč se do její hry na Wimbledonu vrátila lehkost a odvaha? Tajemství osvobození její mysli poodkrývá mentální kouč Marian Jelínek.
Turnaj sleduje v televizi, ve čtvrtek navečer si pustí semifinále Plíšková – Sabalenková.
„S Kájou si píšeme před zápasem i po něm,“říká. „Skoro vždycky najde na svém výkonu chybu, ale teď jich ani ona moc nenachází. Mám radost z vítězství i předváděné hry. Taky trenér Sascha Bajin je spokojený. Jen ještě pár dní vydržet!“
Můžete Karolíně při turnaji s něčím pomoct? Poradit jí?
Už ani ne. Myslím, že se leccos rozjelo na dubnové schůzce ve Stuttgartu, na které jsem seděl s ostatními členy týmu. Nastínil se plán pro další měsíce. Smísila se tvrdá práce, Saschova důslednost a nekompromisnost na kurtu s humorem a dobrou náladou. Ani horší výsledky atmosféru tréninků nepoškodily. V minulosti se někdy stres přenášel i do tréninkových jednotek.
Co ještě na poradě padlo?
Myslím, že hlavním výstupem bylo: „Hele, ono to jednou přijde. Dřina se dřív nebo později musí projevit.“Zaplaťpánbůh, že se Káje zatím ve Wimbledonu daří.
Říkala, že navzdory horším výsledkům tenis nemohla zapomenout. Co jí pomohlo, aby v Londýně zase předváděla, co umí?
Určitě se sešlo víc věcí. Dlouho se snažíme, aby se přestala křečovitě upínat k cíli. Aby se už nemořila myšlenkou, že prostě MUSÍ vyhrát grandslam. Nejdřív o tom spíš jen mluvila, ale uvnitř ta její touha pořád rezonovala. Teď se u ní projevuje kongruence, čili soulad mezi tím, co říká a jak se opravdu cítí. Až po ní nastává uvolnění, které na ní můžeme pozorovat v poslední době. Grandslam bude? Nebude? Teď to neřešme. A už to nejsou jen věty.
Co ještě Plíškovou osvobodilo?
Jistě znáte ze sportu spoustu případů, kdy člověk dělá, co může... Pořád nic. A pak najednou se to zlomí. Ani nevíte proč. Záhady zůstávají. A v ženském tenise se zásadní změny a výkyvy vyskytují častěji.
A dál?
Ukazuje se, že Kájiny zbraně na trávě na soupeřky prostě platí, ačkoliv ona o Wimbledonu v minulosti nehovořila zrovna s nadšením.
Mats Wilander na Eurosportu po čtvrtfinále obdivoval její hbitost a spojoval ji s duševní uvolněností. Souhlasíte s ním?
Jednoznačně! Kája se v pohybu neskutečně zlepšila. Dobíhá kraťasy a z těžkých pozic je vrací vítěznými údery. Stav mysli ji bezpochyby ovlivňuje. Jakýkoliv stres způsobuje tenzi, omezuje rozsah pohybu, koordinaci a tak dále. I takové drobnosti jsou pak na kurtu vidět.
Jan Kodeš říkal, že se Karolíně vrátila jiskra. Že se mu zdála být v útlumu. Co vy na to?
Jde o proces. Potřebovala se té tíhy zbavit. Nejde mávnout kouzelným proutkem. Jak jsem říkal, nestačí něco tvrdit, musíte tu myšlenku kompletně přijmout. Když někdo mluví o hubnutí, neznamená to, že zhubne. U Karolíny byla podstatná trpělivost. Držela se plánu. Věřila, že zaseje a časem sklidí.
Ale turbulence nekončily, že?
Ano. Nešťastné finále v Římě (0:6, 0:6 se Šwiatekovou) přebilo předchozí postup. Po vyřazení v Paříži následovaly dvě porážky v prvních kolech na trávě. Čekali jsme na zlom. Přišel ve Wimbledonu.
Na nejslavnějším turnaji...
Víte, hráčka nemůže být v nejlepší formě na každé štaci. Svědomitá Kája se snažila pořád držet vysokou úroveň. Do všech mačů a podniků šla naplno. Držela se skoro pět let v Top 10. Jenže takové nasazení nejde trvale zvládnout. Na tenisty jsou kladeny obrovské nároky.
A Plíškové vadilo, že jí stále chybí vysněný grandslam, viďte?
Neustále jí to předhazovali. Sama chtěla ten titul získat. Ale dřívější strategie v tomto ohledu nevycházela, a tak ji zkouší změnit. Ne že by menší turnaje vypouštěla, ale snaží se vyladit formu na největší akce sezony. Je důležité umět vychytat výkonnostní vrcholy. Řada hvězd si upraví kalendář, vezmou si volno – kdysi Bartyová, teď Ósakaová. Dočerpají energii a vrátí se ve špičkové formě. Nevadí, že někde vyletí v prvním kole. Žádná tragédie.
Jako v případě Karolíniných porážek v Berlíně a Eastbourne?
Přesně! Zachovala si dobrou náladu. Snížila tlak na výsledky. Mnoho sportovců si vybírá, na jakou akci se zaměří. Časují formu. Kája tohle neuměla. Jela bez odpočinku.
Přispělo k jejímu osvobození, že ji ve Wimbledonu tentokrát nebrali jako favoritku?
Jednoznačně. Ubíjelo ji, když stále slyšela, že konečně musí dosáhnout na trofej. Teď jí nebylo předhazováno, že jí pořád chybí. Dostala méně otázek o cílech a šancích. O pár procentíček se jí ulehčilo.
Vyhecovalo ji, že ji pořadatelé v All England Clubu zprvu nasazovali na zastrčené kurty?
Věřím, že ji to zdravě namíchlo. Jistě, vítězství je vítězství. Kdekoliv. Ale Kája má ráda velké stadiony a publikum. V poslední době se jí nestávalo, aby hrála na kurtu, u kterého je sotva pár řad sedaček.
Jakou roli hraje její neláska k Wimbledonu?
Pro tenistky je klíčové, jak se jim na daném místě daří. Ve Wimbledonu se Káje moc nevedlo, takže v ní rostl takový vnitřní vzdor. S úspěchem se jí v Londýně čím dál víc líbí. Podobně se změnil její emoční vztah vůči turnaji v Římě, kam kdysi už nechtěla vůbec letět, načež na něm třikrát za sebou postoupila do finále.
Jak podle vás působí na soupeřky Aryna Sabalenková, svalnatá Běloruska s drsným stylem hry?
Nejsem tenisový odborník. V poslední době má vyrovnanější formu Sabalenková. Favoritkou bude ona. Ale Káju v současné fazoně bych rozhodně neodepisoval.
Může Plíškové prospět, že se ve větším presu ocitne její sokyně, druhá nasazená?
Třeba trošku ano. Ovšem v grandslamovém semifinále chcete vyhrát, ať proti vám stojí kdokoliv.
Ze 128 účastnic zbyly čtyři. Titul je blízko i daleko. Jak to vnímá?
Do hlavy Káje vletí: „Ještě dva zápasy.“Ale tyto myšlenky je třeba zahnat: „Hele, neblbni. Nejdřív musíš dobře začít zápas se Sabalenkovou.“Kája ví, že místo snů a hypotéz se má soustředit na současnost a realitu. Nemůže stavět střechu, když nedokončila obvodové zdi.
Kája ví, že místo snů a hypotéz se má soustředit na současnost a realitu. Marian Jelínek, mentální kouč
Lze vnímat mučivé čekání na osudový mač jako sváteční šanci, kterou si má tenistka užívat?
To je těžké. K takovému přístupu je nutná psychická odolnost a rozumná úvaha: „Tenis není pupek světa. Wimbledonská trofej je pro mě důležitá. Mám štěstí, že o ni můžu bojovat. Udělám maximum pro vítězství.“Je třeba vidět vyšší smysl života. Kája není jen tenistka, ale i žena, která časem bude mít rodinu. Když nezíská talíř, její život se nezhroutí. Myslím, že ten nadhled získala a přijala ho. Racionálně i emocionálně.