Den nezávislého vraždění

Letošní oslavy Dne nezávislosti přinesly v USA nový rekord v počtu lidí zabitých střelnou zbraní. Roky trvající diskuse o zbraních je skrytou diskusí o důvěře ve stát. A problém se už stal neřešitelným.

Spojené státy americké o uplynulém víkendu oslavily půlkulaté, 245. výročí vyhlášení své nezávislosti. Je to tedy stát relativně mladý v evropských měřítkách, kde se nám často zdá, že teprve vychází z období puberty.

Možná proto nepřekvapí, že hlavní zprávou amerických médií z oslav Dne nezávislosti nebyla velikost ohňostroje či kritika nějakého starosty, jako tomu bývá při podobných oslavách v Čechách, ale lehce konsternované komentáře na téma, jestli je opravdu normální, aby zde přes víkend zastřelili 189 lidí při 540 přestřelkách za období pouhých 72 hodin. Amerika tak dosáhla nedobrovolně svého nového rekordu.

Denní příděl masakrů

Tohoto roku již bylo ve Spojených státech registrováno 194 hromadných útoků s desítkami obětí (to je v průměru deset masakrů za týden), a tak by jeden očekával, že problém distribuce a kontroly zbraní bude hlavním volebním tématem.

Není tomu tak. Naopak podpora větší státní kontrole držení zbraní statisticky létá nahoru a dolů, z 78 procent na počátku devadesátých let na menšinových 44 procent v jejich polovině až na dnešních zhruba 57 procent.

Veškerá diskuse se odehrává okolo interpretace druhého dodatku americké ústavy, kde se říká: „Správně regulovaná domobrana, nutná pro bezpečnost svobodného státu, nesmí být omezena.“

Asi je vám jasné, kolik interpretací takový text nabízí. Od té, kde je domobranou myšlena státní policie, přes kompromisní, že se text týká dnešních Národních gard jednotlivých států, až k té nejširší, že zbraň má z ústavy právo mít každý občan. Správný dobový výklad je pak ten, kterého se drží soudy dané periody. A americké soudy dosud výklad druhého dodatku ústavy pro jistotu jednoznačně nedefinovaly.

Při takto nejednoznačném názoru veřejnosti se politicky bezpečná diskuse tedy vede jen o státem povolených typech zbraní v soukromém držení a o způsobu kontroly a registrace jejich držitelů, nikoliv o faktu držení zbraní jako takovém.

100 lidí = 121 zbraní

Američané tak již dnes soukromě drží odhadovaných 393 milionů zbraní, tedy více než jednu na obyvatele. Jediný, kdo jim může konkurovat, aniž se jejich číslům přiblížil, je Jemen, který udává 53 zbraní na 100 obyvatel, proti americkým 121.

Velikost tohoto soukromého arzenálu stále vzrůstá, jen za minulý rok Američané nakoupili nových zbraní za 40 milionů dolarů. Čtyři procenta světového obyvatelstva s doklady USA tedy dnes disponují 40 procenty soukromých zbraní na planetě. To také vysvětluje, proč je debata o nich nejen debatou o národní tradici versus kriminalitě, ale také o celkem velkém soukromém vlastnictví.

Obhájci držení zbraní v zásadě říkají, že když je jich tolik na ulici, potřebují je sami ke své vlastní ochraně. Ostatně sama americká čísla udávají, že je zde ročně k sebeobraně použito přes dva miliony zbraní. Více zbraní na ulicích tedy provokuje vyšší sebeobranu zbraněmi proti zbraním – a kruh se uzavírá.

Čtyři procenta světového obyvatelstva s americkým pasem dnes drží 40 % zbraní na této planetě.

Nedůvěřuji, ozbrojím se

Diskuse o zbraních je vlastně skrytou diskusí o vaší důvěře ve státní systém. Pokud nevěříte státu, že vás ochrání, chcete se ochránit sám. Vidíte-li, že pokud by stát zbraně zakázal, odzbrojil by tím jenom ty, kteří zákony dodržují, pak začínáte chápat smutnou pravdu: když problém doroste určité velikosti, stává se již neřešitelným.

A tak policie Chicaga, kde jenom minulý víkend postřelili 90 lidí (a 17 z nich zemřelo), odebírá z ulic svého města 6 100 střelných zbraní ročně. Zároveň ještě před čtyřmi roky průzkumy uváděly, že 71 procent Američanů je i nadále proti tomu, aby byly zbraně určeny pouze pro armádu a policii. Zbraně proti zbraním. Už chápete proč?