Skvělá Plíšková V sobotu ve finále Wimbledonu
O wimbledonský titul se Plíšková utká s Bartyovou.
Nepovedl se jí nadhoz, chytila míček. V hledišti vyprodaného centrkurtu zahučelo. Ona se jen lehce usmála. Tak znovu. Mečbol. První servis. Prásk! Eso. Game, set and match... Karolína Plíšková brilantně zakončila fantastickou podívanou v semifinále nejslavnějšího tenisového turnaje. Skóre: 5:7, 6:4, 6:4.
Svalnatá běloruská saň Aryna Sabalenková jen přihlížela, jak balon křížem sviští mimo její dosah. Nečekala ránu do forhendu. Tentokrát nezařvala, nezasténala. Se zklamaným výrazem mlčky kráčela k síti.
Devětadvacetiletá Plíšková v návalu slasti zvedla obě paže a zaklonila hlavu. Její manžel a manažer Michal Hrdlička v extázi vyskočil ze sedačky a pumpoval zaťatou pěstí, až málem vypadl z lóže. Poté děkovně vzhlížel k nebi, zatímco si kouč Sascha Bajin vedle něj ukazováčkem utíral slzy z vlhkých očí.
Patnáct tisíc diváků v hlavním chrámu All England Clubu povstalo a dunivě aplaudovalo. Kdekdo z přítomných si uvědomil, že se peníze utracené za lístky vyplatily.
Napínavý zápas připomínal ohňostroj. Ohromující vizuální efekty doprovázely zvuky petard. Především Sabalenková bušila do míčů, jako by z nich chtěla vytlouct duši.
Jenže Plíšková si nenechala vyrazit raketu z ruky a sama ostrými švihy útočila.
„Soupeřka hrála strašně rychle, kolikrát jsem neměla čas přemýšlet, co zahraju,“říkala do mikrofonu při rozhovoru na dvorci. „Hlavní bylo, že jsem ji nepustila do náskoku a zůstala soustředěná.“
O nesmírně vysoké kvalitě utkání svědčí statistiky, do nichž naskákalo výrazně víc vítězných úderů než nevynucených chyb: Plíšková 32–17, Sabalenková 38–20.
Obě sokyně znamenitě servírovaly, Češka vysázela 14 es, Běloruska dokonce 18. O výsledku rozhodly pouhé tři brejky.
Plíšková si v úvodní sadě vytvořila osm příležitostí, jenže neproměnila ani jednu. Za stavu 5:6 pak pokazila dva voleje a nakonec spáchala dvojchybu.
Do tváře se jí promítlo naštvání. Aby ne! Kdekoho by taková věc srazila. Ne však ženu, jejíž životní pouť vedla z rodných Loun až do semifinále na posvátné londýnské trávě.
„Byla jsem v jednu chvíli trochu frustrovaná, ale dokázala jsem najít cestu k vítězství. Jsem neskutečně šťastná,“prohlásila.
Nenechala se zastrašit palbou Sabalenkové, která mnohdy střílela podání rychlostí okolo 190 kilometrů za hodinu. Hekala, vztekala se, plácala se do stehna. S přivřenýma očima pozorovala Plíškovou jako kořist. Sprintovala, rvala se.
Jenže nasazená dvojka byla taky občas netrpělivá, působila nemotorně, vyrobila pár kiksů. Pak soptila.
Jako třeba po znamenitém returnu Plíškové, po němž se poprvé ocitla ve ztrátě – 2:3. Češka projevila obdivuhodnou duševní odolnost a nepustila riskující rivalku už ani k jednomu dalšímu brejkbolu.
Třebaže při spektakulárních výměnách za všeobecného nadšení publika zazářily obě, Plíšková zahnala každý náznak krize. Jistě dopodávala oba zbývající sety.
Jako šestá česká rodačka po Sukové, Navrátilové, Mandlíkové, Novotné a Kvitové se v sobotu představí ve finále Wimbledonu.
Jediný triumf ji dělí od vysněné grandslamové trofeje.
Střetne se o ni se světovou jedničkou Ashleigh Bartyovou z Austrálie.