Azurové nadšení: nejen z fotbalového titulu
Itálii se daří ve sportu, ale zvládá i pandemii, politici se těší důvěře, churavá ekonomika ožívá a také celková nálada lidí se zlepšila.
Celá Itálie je na nohou. Poté, co brankář Gianluigi Donnarumma vychytal penalty a země si užívá fotbalový titul, ovládly ulice jásavé ohňostroje a nezkrotný optimismus.
Co je ale důležité, nová italská sebedůvěra nevyvěrá jen z úspěchu ve fotbale, případně z wimbledonského finále mužské dvouhry, či dokonce z vítězství v hudební Eurovizi, v Itálii hodně sledované.
Italská euforie se nenápadně rodila už dlouho předtím.
ŘÍM
Zhruba od února, kdy se do čela vlády postavil respektovaný Mario Draghi. Bývalý šéf Evropské centrální banky, přezdívaný pro své schopnosti, které předvedl před lety při záchraně eura, „Supermario“, dokázal zemi stmelit. V kabinetě smířil levý střed s protestním Hnutím pěti hvězd i protiimigrační Ligou.
Heslem dne bylo vyhnout se katastrofálnímu vývoji pandemie, jaký zažívala Itálie na jaře loňského roku. A pak se pokusit nastartovat zadluženou ekonomiku, která měla problémy dávno předtím, než přišel koronavirus.
Podařilo se obojí. A Italové to oceňují. Stejně jako Draghiho nenucený styl. Ten se projevil, když teď přerušil důležitý projev v paláci Chigi, římském sídle vlády, aby blahopřál brankáři Donnarummovi a ocenil jeho zákroky. Ovace sklízeli i ostatní fotbalisté.
Šéf italské fotbalové federace Gabriele Gravina zdůraznil, že italský tým reprezentoval celou Itálii a její
Euforie úsilí restartovat zemi po koronavirové uzávěře. „Věnujeme vítězství Italům, aby se mohli konečně radovat,“přidal se italský trenér Roberto Mancini.
A Italové poslechli, aniž se přitom snížili k buranským excesům, které předvedli na šampionátu fanoušci z britských ostrovů. Italové jako by vnímali, že v kritické postpandemické době jde o víc než jen o pouhý fotbal.
Itálii čekají stamiliardy koronavirové pomoci z Bruselu, které musí účelně využít. Vyhlídky nevypadají zle, letos by měla ekonomika růst o čtyři procenta. Loni často vzývané heslo „Andra Tutto Bene“, tedy že „Všechno bude v pořádku“, už má opodstatnění. Pro mnohé starší
Italy bylo fotbalové Euro první vzrušující událostí, kterou mohli po roce sledovat, mladí se zase právě v průběhu šampionátu dočkali konce zákazu nočního vycházení.
„Potřebovali jsme to vítězství, nabízí nám nový start do života,“míní studentka Simone Piacentiniová. Politik Vincenzo De Luca, který stojí v čele regionu Kampánie, považuje fotbal za symbol italského znovuzrození. Nikdo ale současnou euforii nepřeceňuje.
Jsou tady totiž varovné příklady z minulosti. Jako když vyhrála Francie fotbalové mistrovství světa v roce 1998 a o dva roky později i evropské, ze všech stran zněl jásot nad svorností a multikulturním týmem. O pár let později už ale hořela imigrační předměstí. Španělé zase před nějakými 15 lety začali zlatou sportovní éru, kdy se dařilo pilotovi Alonsovi i tenistovi Nadalovi, fotbalistům i basketbalistům. Jenže země zabředla do těžké dluhové krize, na které ani sport nic nezměnil.