Sport poznává: Fandové po covidu zdivočeli
Spoušť v Londýně nebo Montrealu. Plivance v NBA, šílenství na golfu. Návyky sportovního obecenstva se mění
Zběsilé masy fandů se bez lístků tlačily přes zátarasy a pořadatele, jen aby ve Wembley viděli finále fotbalového Eura. Mnoha z nich se to podařilo. Třeba reportérka The Independent vylíčila, jak trojice Angličanů vytlačila za nevzrušeného dohledu ochranky ze sedadel italské příznivce, kteří s platnými vstupenkami sledovali zápas na schodech. „Vlámali se tam primitivové,“poví sportovní sociolog Aleš Sekot z Masarykovy univerzity. „Po koronavirové pauze je to krajní čin toho, že lidé jsou v zajetí touhy po zážitcích v době, která nikam pořádně nevede.“
Neurvalé chování, buranství a výtržnosti zkazily o víkendu závěr fotbalového šampionátu, který měl být závanem návratu normálních časů. „Fanoušci za tu dobu zdivočeli,“tvrdí profesor Sekot. Odborníky a znalce londýnské šílenství úplně nepřekvapilo. Británie vlastně jen poznala něco obdobného, co se už dělo na sportovištích v Americe, která se rychleji vzpamatovala z koronavirových uzávěr. Basketbaloví fanoušci na jaře zaplňovali tribuny, z nichž plivali na obdivované borce z NBA. „Nebuďte zvířata a mějte respekt,“žádal hvězdný Kevin Durant. „Vaše matka by nebyla hrdá na to, že plivete na hráče a házíte na ně popcorn nebo lahve s vodou.“
Apel moc nezabral. „Zdá se čím dál jasnější, co se stane, když donutíte fanoušky, aby byli rok doma bez přátel a sportovní oblíbence sledovali jen v televizi,“zamýšlel se Christopher Powers z Golf Digest. „Vytvoří se skupina maniaků, kteří postrádají sociální inteligenci a naopak jsou schopni udělat téměř cokoli,“ doplnil autor známého golfového magazínu. Také sport gentlemanů pocítil nával po emocích lačnících fanoušků. Třeba Phil Mickelson nebo Brooks Koepka si na květnovém turnaji PGA v Jižní Karolíně museli připadat jako hvězdy na rockovém koncertě, které od špalíru dychtivců brání ochranka vlastními těly.
Vybočující okolnosti při sportovních kláních nesouvisejí jen se Spojenými státy, v nichž je společnost čím dál rozpolcenější. V červnu hokejisté Canadiens po dlouhých 28 letech postoupili do finále Stanley Cupu a rozvášněný dav pustošil ulice Montrealu a převracel policejní vozy. „Město je tím známé, že se tu něco přihodí. Většinou to ale nezpůsobují hokejoví fandové. Spíš jde o bandy, které jen čekají, až se někde rozbije nějaká výkladní skříň a začne se rabovat,“přibližuje Zdeněk Matějovský, který před více než čtyřiceti lety emigroval do Kanady. Dlouholetý spolupracovník iDNES.cz ale připomněl jeden z důvodů nepříčetného veselí: „Konec pandemických opatření.“
Nepokoje v Montrealu a naposledy v Londýně mají i jistou spojitost. Není náhoda, že pro Kanadu i Anglii
představuje hokej či fotbal víc než jen pouhou kratochvíli. Obě země navíc čekají věčnost na pronikavý úspěch v NHL nebo na velké fotbalové akci. „Navíc identifikace s národem, který je ošizený o skutečné hodnotové ukotvení, dospěje k tomu, že se lidé chtějí za každou cenu dostat na stadion,“uvažuje sociolog Sekot.
I proto se vyvrcholení Eura v Londýně zvrhlo, úřady evidují necelou stovku zadržených a dvacítku zraněných policistů, kteří třeba po finále řeší okradení pilota F1 Landa Norrise, jemuž lapkové na parkovišti čmajzli hodinky za více než milion korun. Podle Sekota vyeskalovala nespokojenost s tím, jak se politické elity vypořádávají s pandemií. „Zdivočelí fandové souvisí s covidem, při němž stát nebo vláda hraje velmi důležitou, ale neviditelnou roli, jak se lidé chovají,“přemítá odborník. „Ukázalo se, že se spousta věcí řeší neefektivně či chaoticky a lidé nevěří ničemu jinému než vlastním prožitkům.“
Není nutné zmiňovat, jaká pachuť panuje po několika covidových vlnách v tuzemsku, kde se zpřístupňují tribuny tisícům diváků. Přemění se ve zvěř? V Americe, Kanadě či Británii by už mohli vyprávět.
Po koronavirové pauze je to krajní čin. Lidé jsou v zajetí touhy po zážitcích. Aleš Sekot sportovní sociolog