MF DNES

Maestro Mancini, pozlatil byste i naši sestavu?

-

Nejdřív myslel na to, jaká jména vybrat. Nedbal na renomé nebo všeobecnou oblíbenost. Jel si podle svého, tudíž na mistrovstv­í Evropy pozval třeba tři chlapíky ze Sassuola, osmého týmu italské ligy. Role třetího gólmana padla na Alexe Mereta, který v Neapoli nastupoval jen každý druhý zápas. Mimochodem, Meret byl nakonec jediný Ital, který do šampionátu vůbec nezasáhl.

Soudržnost, zábava, vítězství

Trenér Roberto Mancini stihl prostřídat všechny. Věděl, že potřebuje v mužstvu pohodu, klid a zároveň napětí. To byl další úkol, na který myslel – soudržnost.

A pak styl, kterým chce hrát: aktivně, zábavně, nebezpečně, předně bez inkasovaný­ch gólů, které se špatně dohánějí.

I proto MF DNES do ideální sestavy šampionátu vyslala tři italské obránce plus malého záložníka Verrattiho, což je univerzáln­í klíště, které je schopné zvládnout všechny pozice od defenzivní­ho štítu až po klasického špílmachra. Navíc jsme měli vážné dilema, zda nevyužít ještě nápadně nenápadnéh­o Jorginha. Byl nejčastěji faulován (osmnáctkrá­t), měl druhý nejvyšší počet úspěšných přihrávek (497), naběhal nejvíc kilometrů (86,6) a získal nejvíc míčů (46). Asi je to vůči Jorginhovi nespravedl­ivé, ale nám přišlo fajn dát šanci i jiným týmům. Maestro Mancini snad promine, protože on by jistě spolupráci Verratti & Jorginho nerozbíjel.

Na levé obraně mu zůstal rakeťák Spinazzola, který na finále dorazil o berlích, na pravém kraji se určitě Mancini neurazí s univerzáln­ím Dánem Maehlem, jenž – jak vidno – dostává užitečné lekce v Bergamu. Ano, skvělá italská škola.

Wembley: slzy smutku i štěstí

Jako hráč byl Mancini útočník-elegán. Góly dával a připravova­l. Pomohl vyhrát titul pro Sampdorii Janov, devět let poté pro Lazio Řím. Pro Sampdorii byl historicky první, pro Lazio druhý a poslední. V roce 1992 byl kapitánem Sampdorie, která se probila až do finále Ligy mistrů. Soupeř Barcelona. Prodloužen­í. Stav 0:0. Místo Wembley. „Mám pocit, že mi osud něco dlužil,“utřel si po nedělním finále slzy štěstí. Jako hráč odtud odcházel poražený a ještě v autobuse plakal hořkostí, jako šestapades­átiletý trenér zvítězil. Sice po penaltách, ale zaslouženě.

I elitní sestava MF DNES potvrzuje, že Italové měli na turnaji navrch. Vynecháme-li tedy semifinále proti Španělům, které vydřeli po taktickém boji. I v tom si Mancini libuje. Mění strategie i úkoly, proti dominantní­m Španělům chtěl především bránit, zdvojovat, vycpávat volnější prostory. Proto jsme mu na pravý kraj zálohy šoupli neokoukané­ho, leč nesmírně platného Angličana Phillipse a do středu španělskéh­o teenagera Pedriho, neboť Mancini nikdy nehledí na věk.

Jen o útočníky bychom se asi pohádali. Ne Immobile, ne Berardi, ne Insigne, ne Belotti. Při rozestaven­í 4–3–3 se vešel jen Federico Chiesa, který se na gól napracuje, ovšem na křídle dře jako mezek.

Od září 2018 je Manciniho reprezenta­ce už 34 duelů neporažená. Jestli by s virtuálním­i útočnými pomocníky Raheemem Sterlingem a Patrikem Schickem byla ještě úspěšnější, to se nikdy nedozvíme.

I tak platí: klobouk dolů, pane Mancini!

Trenér mistrů Evropy

 ?? Foto: ČTK ?? Roberto Mancini
Foto: ČTK Roberto Mancini

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia