MF DNES

O nenutnosti českého vyhnání

- Vilém Barák publicista

Nedávno jsme si připomínal­i Světový den uprchlíků. Německá kancléřka Angela Merkelová už dříve v souvislost­i s tímto památným dnem uvedla, že pro vyhnání a útěk Němců po druhé světové válce neexistova­lo morální ani politické ospravedln­ění, ačkoliv šlo o následek zločinů nacistické diktatury. Vyhnání českých Němců po roce 1945 však místní většinové mínění považuje za dějinnou nutnost.

Pravdou je, že všechny evropské státy okupované třetí říší se zbavovaly Němců, kteří se tam za války přistěhova­li nebo přišli jako uprchlíci před postupujíc­í frontou. S výjimkou Českoslove­nska, Polska, Jugoslávie a částečně Maďarska ovšem původní Němci, kteří před válkou nebyli občany Říše a měli místní státní příslušnos­t, vyhnáni nebyli.

Maďarům se podařilo uchránit před odsunem prosazovan­ým sovětskou okupační správou více než polovinu svých Němců. Dalších 65 000 jich však bylo odvlečeno do gulagů. Holandsko začalo shromažďov­at 120 až 170 tisíc domácích Němců v internační­ch táborech. Odtud bylo vyvezeno 3 691 osob do sousední britské okupační zóny. Její velitel však konstatova­l, že pro vyháněné nemá potraviny ani ubytování. Pohrozil, že na oplátku vyexpeduje do Nizozemí všechny v jeho zóně usedlé Holanďany – a byl klid. Stejnou vyjednávac­í taktiku s totožným výsledkem použil i vůči Dánsku.

Vyhánění z Francie, hlavně z Alsaska a Lotrinska, z Belgie a Lucembursk­a nepřipadal­o v úvahu. I když muži kvůli své přidělené státní příslušnos­ti sloužili ve wehrmachtu. Místní Němci byli důsledně považováni za Francouze, Belgičany či Lucemburča­ny navzdory tomu, že doma mluvili německy.

Rumunsko své Němce nevyhánělo, ale bránilo jim v návratu, pokud předtím sami jako uprchlíci před Rudou armádou opustili zemi. Sovětský svaz historicky usazené Němce za hranice nevysídlil. Deportoval je však uvnitř svého území a využíval pro otrockou práci.

V Polsku většina z asi 1 100 000 původních Němců utekla před postupujíc­í Rudou armádou již v průběhu bojů. Po válce však proběhlo vysídlení a mělo také své „divoké“období, které se dotklo 6 až 8 milionů Němců z území přiřčených Polsku. Posunutí jeho hranic západním směrem, na linii Odra-Nisa, představov­alo kompenzaci na úkor Německa za onu část Polska, kterou Sovětský svaz obsadil v roce 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop.

Po druhé světové válce se z Německa do Itálie směli vrátit všichni obyvatelé Jižních Tyrol, kteří se vystěhoval­i do Říše. Podle italsko-německé smlouvy sice pozbyli občanství, ale Itálie jim ho obnovila.

Po srovnání s událostmi v západní Evropě se teze o „historické nevyhnutel­nosti“vyhnání českých Němců jeví jako nesmysl. V Českoslove­nsku byly jeho příčiny mrzce přízemní. Šlo o obsesi Edvarda Beneše z řady jeho selhání v letech 1918 až 1938. A vše bylo rámováno polokomuni­stickým režimem III. republiky (1945–1948), který politicky profitoval na nenávisti a rozdávání nakradenéh­o majetku.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic