Úspěšní Pražané

aplikace. Třeba na rukávech nebo na zádech. Studenti mi říkali: Jé, ty máš krásnou mikinu. Když jsem jim prozradila, že jsem ji udělala, tak ji ostatní chtěli taky. Že mi zaplatí. Při přednáškách, například o vzniku NATO, jsem pak šila. Poslouchala jsem a vyšívala. Z několika spolužaček se staly moje dlouholeté klientky, chodí ke mně dodnes. Vůbec jsem nevěděla, co chci dělat, práce si mě vybrala sama...

Ve svých návrzích se hodně inspirujete Vietnamem. Čerpáte také z české kultury?

Hodně. Míchám Vietnam, Japonsko, Čínu a Česko. Vyrůstala jsem s tím, že přišel dopis od maminky. A máma vždycky posílala pohlednice nebo nějaké fotky, občas s moravskými motivy. Ty mě vždycky hrozně bavily. Myslím si, že pořád mám z čeho čerpat a můžu vidět věci jinak než ostatní.

Jak nová kolekce vzniká?

Velmi mě těší, když potkám klientku, která má šaty z mé kolekce vzniklé třeba před pěti lety. Osobně dělám to samé. Vůbec se nestydím, že na různé akce chodím ve stejných šatech. Když nějaké šaty mám ráda, tak proč bych je nenosila pořád. Při tvorbě nové kolekce proto vždycky zpětně koukám na ty minulé. Říkám si, že klientka může mít mikinu z loňské kolekce, a tak udělám sukni, tričko nebo kalhoty, které lze kombinovat s mými staršími věcmi. Každá kolekce je jiná, ale vždycky ji můžete nosit s tou předchozí.

Změnily se za tu dobu, co tu žijete, vztahy mezi českou a vietnamskou komunitou?

Hodně moc. Dnešní Češi díky tomu, že cestovali, žijí jinak než jejich rodiče a změnili i jídelní lístek. Vietnamské jídlo tomu taky hodně pomohlo. Když se bavíme s někým cizím, vždycky začneme konverzaci jídly pho, bun cha, bun bo nam bo. Je to velmi milé.

Kam míříte, co je váš momentální cíl?

Vidím kolem sebe, že virus tu zůstává a spousta lidí se nechce očkovat. Takže nemám vůbec žádný cíl a jedině chci, aby značka La femme Mimi pokračovala a můj tým pravidelně dostával výplaty. Nechci dopadnout jako nějaké jiné značky, které svým zaměstnancům půl roku nezaplatily. Mým jediným cílem je, abych byla schopná uživit můj tým aspoň jeden další rok. A doufám, že příští rok bude lepší.